Zima. Přišla na krátký okamžik. Sněžení v údolí jsme přivítali s větší vděčností než obvykle. Naděje, že se naše oblíbené sjezdovky zasypou, se na chvíli obnovila. Konzumace whisky měla spíše pozitivní než hořký nádech.
Přestože sníh padá po částech, je to jen zlomek toho, co potřebujeme. Tu a tam nás ještě potěší záblesky zimy v podobě nahromaděného sněhu na větvích stromů a úsměvů na tvářích po provedení dobrých oblouků. Přesto jsou to jen krátké okamžiky. Vítr a déšť nadále sužují Japow. Kousky dobrého lyžování nám často jen připomínají, jak je to špatné a jak jsme z formy. Zvlášť vzhledem k ponurým podmínkám je velmi snadné tvrdit, že dobré chvíle nejsou pořádně naplněné. Dá se říct, že život musí být víc než jen pomíjivý okamžik. Jako vždy se špatné lyžování může promítnout do dobrých lyžařských fotografií. Zdá se, že předstírat, dokud to nedokážeme, se daří, alespoň zpoza objektivu. Udržet si v paměti okamžiky, které za to stojí, bylo v letošní sezóně v Ja(ne)powu hlavním cílem. Takže i když je stále na nic, že okamžiky na nic jsou letos tak časté, ty dobré okamžiky byly dobré a velmi stojí za to se jich držet. Možná je to tím, že díky velkému množství sraček jsou ty dobré o to lepší... možná nás to nutí vážit si toho, co máme.
Bez ohledu na to se pro mě život dá rozdělit z něčeho složitého na něco jednoduchého. Možná se to nedá vyjádřit slovy ani obrazem, ale náš život se dá shrnout do vzpomínek, které si uchováváme: do kapek, proudů a řek okamžiků, které si uchováváme. Ačkoli bychom tedy chtěli věřit, že život je víc než jen pomíjivý okamžik, ve skutečnosti je to jen řetězec okamžiků, které si můžeme vybrat, zda si je zapamatujeme a budeme se jich držet, nebo zda na ně zapomeneme a necháme je odejít. Je na nás, zda se rozhodneme držet se toho, co je špatné, nebo toho, co je dobré.
Vzhledem k tomu si budu užívat všech dobrých okamžiků a budu se o ně dělit, jakmile přijdou. Život strávený hledáním okamžiku je životem se směřováním a oceněním.
