Než se však budeme moci vrhnout do jedné z roklí, musíme se na vleku akreditovat jako freerideři. To znamená, že musíme být obeznámeni s vysokohorským nebezpečím, umět posoudit lavinové riziko a být připraveni sami na sebe vzít riziko nehody. Pak každý dostane na lyžařské brýle neonově barevnou nálepku a kluci z kontroly sjezdovek nám dají zelenou.
Žlaby vedou do různých stěn, které se neustále dělí na nové žlaby, prohlubně a svahy a při každém sjezdu je třeba objevit něco nového. Mým osobním vrcholem je však objevení hory Cerro Martìn ve výšce 3602 metrů nad mořem, která leží za horou Cerro Los Fosiles. Před mnoha lety jsem jako velmi mladý snowboardista viděl snowboardové video, ve kterém hrdinové první hodiny sjížděli právě tuto horu velkolepým způsobem. To pro mě byla počáteční jiskra, proč se snowboardingu tolik věnovat, abych mohl jezdit na snowboardu na vyšší úrovni a jezdit opravdu náročné lajny, jako je tato. A teď mám tuhle horu najednou přímo před sebou a dokonce se zdá, že je dostupná i pěšky!"
Splněný sen
Druhý den ráno nastal ten správný čas. Stoupáme přes hřeben vpravo a pokračujeme po hřebeni. Odtud se musíme prodrat hřebenovou římsou a sestoupit do žlabu, abychom dosáhli sestupu na Cerro Martìn, který jsem obdivoval na videu. Po dvaceti letech se mi splnil sen mého mládí. Svah je stále nevyšlapaný a já ve vysoké rychlosti kreslím svou linii do čerstvě zasněžené stěny Cerro Martìn. Sníh je pod prknem jemný a prašný a jasné sluneční paprsky rozzáří hnědou barvu skal kolem mě. Lepší už to být nemůže! Takový den si zaslouží oslavu a my slavíme s Malbecem a asadem - tradičním argentinským grilováním. Tak to má v Argentině být. Mistr grilu, kterému se tu říká asador, slaví grilování po svém - obvykle celé hodiny. Hodiny, během nichž nad mnoha sklenkami vína hodnotíme, co jsme dosud zažili. Hodiny, během nichž pijeme ještě víc a plánujeme další cestu touto působivou zemí.
Také druhý den ráno trvá několik hodin, než pomine bolest hlavy z mnoha vypitých sklenic předchozího večera a než naložíme všechna zavazadla do auta na cestu k další zastávce na naší cestě do Argentiny?
Text: Holger Feist | Fotografie Baschi Bender
