Po několika dnech, kdy jsme si z obytného vozu vydělávali na různé známé průsmyky jihozápadní Aljašky, nám první vrtulníkový den naší cesty Dreamline dal chuť na víc!
A Karrenův e-mail od H2O-Guides jsme přivítali s odpovídající euforií a přislíbili nám místo ve vrtulníku na další den. Okamžitě jsme se vydali na cestu zpět do Valdezu.
Naše další vrtulníkové dobrodružství však muselo být odloženo, protože počasí stále nebylo nejlepší a stále hustě sněžilo. Museli jsme si tedy udělat ne nevítaný den odstávky, abychom pořádně načerpali síly. A nejlepší způsob, jak to udělat, je dobré jídlo!
Tento večer se stůl v motorestu proměnil v rautový stůl a na jídelním lístku byl jako luxusní příloha královský krab a humr. Na toto jídlo jsme se těšili několik dní. Po několika pivech a po něčem, co nám připadalo jako dvě hodiny, náš karavan páchl jako rybářská loď, ale naše žaludky byly plné a chutnalo to výborně! To bylo jídlo výletu! Večer se v přístavu Valdez konala párty s živou hudbou v rámci festivalu Tailgate.
AK-Heli-Lines v nejlepší formě
Odpoledne to zase jelo! Den modrého ptáka po intenzivním sněžení, takže jsme samozřejmě byli hned plně motivováni na cestu k heli. Každý freerider na takové dny čeká a my jsme byli přímo uprostřed toho všeho, místo abychom tam jen tak byli! Po příjezdu na helipad s velkým úsměvem na tváři došlo ke změně průvodce a buben, dostali jsme Deana Cummingse! Den na vrtulníku Bluebird s Deanem jako průvodcem, co víc si přát? To bude ... počkat ... už to bude brzy... ...ležet... DÄR!
Úžasný den měl svůj průběh. Byl to nepopsatelný pocit jezdit v takový den na lyžích s freeridovou legendou. Večer jsme se radostí vrátili do našeho karavanu. Po pohodovém pivu jsme byli dotázáni, zda chceme zítra opět letět? Po rychlé kontrole počasí nebylo o čem přemýšlet - samozřejmě, že jsme chtěli!"
Počasí bylo opět nejlepší, od rána byla modrá obloha. Dnes jsme mohli vyrazit s hlavním průvodcem Mikem. Den předtím jsme na Deana museli udělat dobrý dojem (cituji: "Ti kluci umí lyžovat kurva všude"), takže jsme se s Mikem opět pustili do strmých linií. Klasické AK lajny s hroty a Bergschrundem byly na programu i dnes. Naše nadšení už téměř dosáhlo bodu varu. Po dlouhém povídání s Mikem jsme se opět sešli s Deanovou'ženou Karren a probrali, jaké máme další možnosti zajímavého AK terénu. Večer nám přišel další e-mail, že bychom mohli s Deanem letět na velkou stěnu druhý den pozdě odpoledne a za příznivou cenu. Opět jsme neváhali ani vteřinu a další dobrodružství bylo za rohem.
Po krátkém rozhovoru s Deanem o našich přáních jsme už byli zpátky ve vrtulníku. Po dalším letu neuvěřitelnou krajinou se nás Dean zeptal, co si myslíme o Tváři? Tvář? Strmý bok, který v odpoledním slunci vypadal neuvěřitelně. Řekli jsme, že tahle tvář tady nahoře? Dean to znovu potvrdil a chtěl vědět, kdo chce na čem jet. Andy se rozhodl pro pravý hřbet a Didi pro levý. Chris se nechal vysadit na šikmo protilehlém kopci, aby pořídil fotografie. Dean nám pak ukázal, jak se dokonale ovládá páteřák. O něco později začalo dobrodružství pro Andyho a Didiho. Oba zvládli své linie na hřbetu kontrolovaně - s následujícím smykem neustále pod dohledem. To je ale terén! Bohužel pro Chrise akce nedopadla tak dobře a na vrcholu byl opět vyzvednut, protože čas heliování už byl docela pokročilý.
Poslední příjemné dny skialpinismu
Po neuvěřitelně intenzivních dnech heliování a sjezdu nastal čas, abychom si opět zasloužili střídání. Vydali jsme se tedy z Valdezu zpět nahoru do Thompson Pass, kde jsme opět cestovali s Claudií a Alexem. Oba také měli dobrý tip, kde bychom mohli najít dobrý sníh. Po velmi dlouhém výstupu nás čekala obrovská kotlina. Na východní i západní straně jsme viděli mnoho nesjetých žlabů. Po krátké diskusi už bylo o našem cíli rozhodnuto: severní stěna na konci kotliny. Po další dlouhé chůzi jsme konečně došli na konec kotliny a pokračovali pěšky. Nejprve jsme však byli odměněni nádherným výhledem a poté sestupem s nejjemnějším prašanem a krásný den jsme opět završili grilováním a pivem.
Už při včerejším výstupu jsme našli náš nový cíl: další kotlinu, o něco dále na východ. Stejně jako předchozí den nebyl výstup zrovna krátký. Naším sestupovým cílem zde měla být krásná rokle ve východní expozici. I tam jsme si přišli na své.
Jak čas plynul, sbalili jsme stany v Thompsonově průsmyku a vydali se na cestu zpět do Anchorage. Vynikající výlet, který jednoznačně předčil všechna naše přání a očekávání, jsme oslavili v nočním životě Anchorage, než jsme se vydali na dlouhou cestu zpět do Mnichova.
V Mnichově se nám dostalo náležitého uvítání. Naše děvčata na nás čekala v dirndlech s plakátem s nápisem "Dahaom je Dahaom". Přinesly také pivo a Leberkäse. Lepší přivítání jsme si nemohli představit!
Více fotek v galerii
