Říjen je moje nejoblíbenější i nejméně oblíbené období v roce. Život na expedicích je velmi jednoduchý: Člověk musí jen přežít. Život na expedicích může být také velmi složitý: Člověk musí jen přežít. Zbytek lyžařského světa jako by popadal dech s vydáním nového vybavení, časopisů, možná výletem na pláž nebo nějakým nízko visícím ovocem na začátku sezóny na severní polokouli. My se mezitím snažíme ze všech sil udržet si motivaci a pozitivní naladění, abychom mohli lyžovat dál navzdory těžkým batohům, dlouhým přístupům, časným ránům a mdlému kempingovému jídlu.
Přes všechny výzvy je jednou z největších výhod mít tato místa jen pro sebe. Jediným dilematem je vypořádat se se špatným počasím. Rád bych si myslel, že jsme stále chytřejší. Nebo alespoň méně tvrdohlaví. Když předpověď hlásí podmínky, které nejsou vhodné pro lyžování, raději zůstaneme na gauči. To nás však rychle omrzí a po téměř třech týdnech špatného počasí, které následovaly po našem výletu do kempu Mantequillas, jsme byli připraveni vyrazit na lyže.
Předpověď byla přinejlepším nejistá. Předpovídala trochu slunce, trochu mraků a trochu větru. Rozhodli jsme se navštívit Las Cuevas, ležící mezi Santiagem a Mendozou, protože tam byla možnost přespat v jednoduchém hostelu, kdybychom měli den volna. Je důležité poznamenat, že v tomto hostelu se moc netopilo, takže spacáky a teplé oblečení na prostoje byly nutností.
