Las Leñas | Vztah lásky a nenávisti

V posledních několika letech se podobná pouť konala kolem poloviny srpna. Nejedná se o cestu do nějaké svaté Mekky, i když se sem podobně smýšlející vyznavači lyžování rok co rok vracejí.

Není to nic luxusního. Vlastně naopak. Začněte tím, že budete jedním ze šesti lidí v bytě o rozloze 40 metrů čtverečních, se dvěma ložnicemi a jednou koupelnou. Člověk otupí, že se po bytě neustále potlouká páchnoucí lyžařské vybavení. Každý pátek přijíždějí z Mendozy na víkend Argentinci, kteří v letovisku nebydlí, a až do dvou do rána proměňují byt v diskotéku. Nošení bot uvnitř je povinné kvůli střepům z rozbitého skla, které se rozlétnou po celém bytě.

K tolik využívanému bytu neodmyslitelně patří velké opotřebení. Do vašeho bytu zatéká sprcha z bytu nad vámi. Okny fouká vítr. Pokud nejsou dveře zamčené, pravidelně je někdo vyfoukne.

Proč se vracet a zůstávat v místě definovaném jako "Gringo Ghetto"? Kde byl gauč několikrát počůraný a matrace nejsou v o moc lepším stavu. Kde se venku a v bytě rozfoukávají odpadky a prach jako bubáky z divokého západu. Kde septik ústí venku na parkoviště, takže to tu smrdí jako to, co jste naposledy spláchli do záchodu. Kde na jaře voda v kohoutcích hnědne a před pitím ji musíte převařit. Proč to tolerovat? Pro vyznavače lyžování se to všechno dá tolerovat, když jsou hory nad ním zajímavější a méně lyžované než kdekoli jinde na světě.

Tady se lyžaři místo boje o místo sbližují. Kromě 'Gringo Ghetto' se mu říká také 'Corvus Family'. Po dlouhém lyžařském dni můžete téměř zaručit, že když se vrátíte do bytu, bude tam někdo s vychlazeným pivem, které vám podá, a už bude vařit jídlo. Pokud se tak nestane, rádi převezmete iniciativu jako první, kdo se vrátí. Jakákoli soutěž o prašan je přátelská a pravidelně se může stát, že budete během dne lyžovat s několika různými lidmi. Pokud se stane vzácný den, kdy jste většinu oblouků sjížděli sami, můžete se spolehnout, že v oblasti základny narazíte na "rodinu" a budete popíjet pivo na slunci na jedné z několika palub, které jsou často navštěvovány při aprés.

Zní to jako ráj, ne? Zaprášený, špinavý, smradlavý ráj plný odpadků, kde je víno nejblíže tomu, abyste jedli ovoce, a pivo nejblíže tomu, abyste jedli zeleninu.

Testuje to oddanost. Mnoho lidí navštívilo Corvusův byt, aby se tam už nikdy nevrátili. Nejen do Leñasu, ale do Argentiny vůbec. Ti, kteří se vrátí, jsou každoročně vítáni zpět, jsou členy "rodiny".

Neustále lidem říkám, aby sem nejezdili, že životní styl je příšerný a lyžování přinejlepším náročné. Abych byl spravedlivý, jsou to pravdivá tvrzení. V minulosti to byla snaha udržet si toto malé místo pro sebe.

Tato žalostná výmluva na bydlení byla v průběhu let domovem mnoha členů rodiny. Stěny jsou polepené samolepkami a památkami těch, kteří se sem rok co rok vraceli. Bohužel se zdá, že čas tohoto místa se chýlí ke konci.

Správa Las Leñas sabotuje snahy o lyžování v okolí. Nyní lidem radím, aby sem nejezdili, protože to tu teď opravdu nestojí za nic. Veškeré lyžování zahrnuté v tomto příspěvku bylo dosaženo pěší turistikou, protože vše ostatní bylo zavřené. Většina lifestylových záběrů pochází z předchozích let, kdy se tu ještě scházela "rodina". Přestože tu máme sedačkové lanovky, které člověka vyvezou do úžasných terénů, v této sezóně nám nebylo dovoleno v těchto terénech lyžovat.

Správa není nastavena na úspěch, protože ji vlastní nelyžař. To znamená, že nemá žádné pochopení pro to, co je potřeba k provozování úspěšného lyžařského střediska. To je jen začátek problémů. Argentinci se zajímají o lyžování mimo sjezdovky, což je skvělé. Mělo by to znamenat o důvod víc, proč věci otevřít. Znamená to však, že se do terénu mimo sjezdovky dostávají méně zkušení lyžaři a dochází k většímu počtu úrazů. Ve snaze bojovat proti tomu správa vyvíjí tlak na lyžařské hlídky, které jsou naopak méně ochotné otevírat sjezdovky mimo areál než kdykoli předtím.

Ačkoli obvykle bývají otevřené až do závěrečného dne, všechny sjezdovky mimo areál, na které jezdí vleky, zde byly uzavřeny více než měsíc před koncem sezóny. Sněhu bylo dost, skipasům se prostě nechtělo otevírat. Sjezdovky, na které se dalo vyrazit pěšky, byly přísně regulovány a otevíraly se jen sporadicky. Lyžařská hlídka uváděla důvody, proč nechává vše zavřené, jako například "karton" (sníh nafoukaný větrem). Napětí se vystupňovalo v poslední významný prašanový den sezóny, kdy lyžařská hlídka otevřela několik sjezdovek mimo sjezdovku pouze pro sebe a pro ty, kteří si najali průvodce. O několik dní později byly jedné skupině odebrány skipasy, protože se vrátili ze sjezdovky pozdě večer, když už byla výstupní brána zavřená. Důvodem jejich návratu byla zdravotní příhoda spojená s výškovou nemocí, a proto považovali za nebezpečné pokračovat na zamýšlený vrchol.

Příběhy pokračují a s každým dalším jsou stále zapeklitější. Když to píšu, vaří se mi krev. Tak nádherné místo, které mi přineslo tolik dobrého lyžování, šťastných vzpomínek, trvalých přátelství, a to všechno zahodili mocní. Chtějí si udržet svou moc, a tak není ani náznak změny. Ti, kteří se sem v minulosti rok co rok vraceli lyžovat, sem přestali jezdit. Corvus Family se pomalu, ale jistě zmenšuje. Osobně sem příští rok přijedu, ale ne s úmyslem zůstat. Budu chodit po sjezdovkách, pytlačit, kde se dá, a povzbuzovat ostatní, aby podobným způsobem podkopávali administrativu. Co se týče zbytku mého času tady dole? Moji pozornost už dávno přitahují jiná horská dobrodružství v Centrálních Andách. Zdá se, že je vhodná doba se jim věnovat.