"Nedělejte si starosti a vychutnejte si kari." Krátká zpráva, která se mi mihla na obrazovce, byla v ostrém kontrastu s mnohem podrobnějším cestovním varováním ministerstva zahraničí. Novinové zprávy, které se objevily díky online průzkumu, také nezanechaly příliš přívětivý dojem. Krátká zpráva na Facebooku od Davea Watsona, profesionálního lyžaře a prvního lyžaře na K2, však všechny obavy smetla ze stolu. Rozhodnutí padlo: jedeme do Kašmíru lyžovat.
Roztroušené zprávy v lyžařských časopisech o druhé nejvyšší lanovce na světě a kilometrech čtverečních nedotčeného prachového sněhu byly podnětem k naší rezervaci letenky v březnu 2013. Naše oznámení vyvolalo mezi přáteli a rodinou smíšené reakce: pochybnosti podnítila skutečnost, že od začátku ledna opět duněl dlouholetý sud prašanu na Kašmíru. Internetové portály informovaly o protestech a střetech s bezpečnostními složkami v hlavním městě Šrínagaru.
Po zhruba sedmnácti hodinách cesty, včetně osmihodinového mezipřistání v Dillí a pokuty ve výši 15 eur za 10 kg(!) nadměrných zavazadel, jsme dorazili do Šrínagaru. Ulice se zdají být mnohem čistší než v Dillí a také lidé vypadají jinak než v hlavním městě. Tmavé, povětrnostními vlivy ošlehané tváře, dlouhé vousy a široké hábity ukazují na blízkost pákistánských hranic. Většinu obyvatel Kašmíru tvoří muslimové, hinduisté tvoří méně než 30 %. Okamžitě si všimneme silné vojenské přítomnosti, ale nezdá se, že by to nějak ovlivňovalo ruch a shon. Džíp nás veze asi 60 kilometrů do horské vesnice Gulmarg, přičemž rychlou jízdu přerušíme jen jednou: kvůli opravě klaksonu, který je v Kašmíru přinejmenším stejně důležitý jako funkční brzdy.
"Jdete pozdě. Velké sněhové srážky bývají v lednu a únoru." Billa Bakshi, třicetiletý majitel hotelu Global a provozovatel společnosti Kashmir Heliski, se na nás usmívá přes kouř z ručně ubalené cigarety. Billa nám byl doporučen Davem jako dobrý freerider. Setkáváme se s ním v salónku hotelu Global u šálku kawy, národního nápoje Kašmířanů, a plánujeme náš první výlet na horu.
Za 400 rupií (asi 5 eur) vyveze turisty na horu Apharwat lanovka. Cesta z prostřední stanice stojí 250 rupií. Horní stanice lanovky se nachází ve výšce 3980 metrů, nedaleko vrcholu ve výšce 4200 metrů. Jako nejvýše položená stanice gondoly v Asii a druhá nejvyšší na světě je toto místo velmi oblíbené u indických turistů. Do kabiny se berou lyže a snowboardy, i když dveře se již nezavírají a nahoře vyčnívají lamely. Tvarem však Apharwat vůbec nepřipomíná známé čtyřtisícové vrcholy Alp. Namísto jasně rozpoznatelného vrcholu se na něm zvedá několik kilometrů široká vrcholová plošina. Na východní straně hory se nachází řada údolí a širokých žlebů, z nichž většina vede zpět ke střední stanici ve výšce 3099 m nebo přímo do Gulmargu při stálém sklonu mezi 30° a 35°.
Přímo podél pohoří vede linie kontroly mezi Indií a Pákistánem, což vede k vysoké vojenské přítomnosti. Lanovka slouží jako dopravní prostředek a spojení s okolním světem pro indickou vojenskou základnu v nadmořské výšce téměř 4 000 metrů. Konfrontace mezi armádou a freeridery jsou naštěstí vzácné. Vojáci si už dávno zvykli na šílené turisty na širokých prknech, kteří se s odvahou smrti řítí dolů z hory. Jen místní lyžaři mají s armádou často potíže, říká Billa. "Je to kvůli našim tmavým tvářím. Myslí si, že pocházíme z Pákistánu."
Gondola Bowl, žlab přímo pod lanovkou, je jediným údolím, které je po sněžení vyfouknuto lavinovou komisí. Miska je ideální pro zahřívací kola, která jsou ve výšce 4000 metrů nutně potřeba. Alternativně můžete své lyže vynést několik metrů severně od horní stanice a traverzovat přes Armádní hřeben do Apharwat South Bowl, který bývá plný prachového sněhu. Jižně od horské stanice jsou snadno dosažitelné Shaggy's Face a Hapat Khued Bowl. Doporučuje se také dlouhý sestup do vesnice Drang, abyste získali dobrý přehled o podmínkách na hoře a geografii. Pokud si však chcete užít jižní sestupy, musíte se nejprve dostat přes dva osminohé strážce se špatnou náladou. Dva divocí psi žijí poblíž armádního tábora ve výšce 4000 metrů a rádi loví traverzující lyžaře. Zapůsobí na ně jen vážné protiútoky s lyžařskými holemi. Pád je v této situaci naprosto tabu. Dokonce i místní obyvatelé se snaží psům vyhýbat.
Opuštěný backcountry směrem ke Kontrolní linii nabízí vítanou změnu od rychlostních sjezdů a psích závodů. K tomu se otočíte zády k údolí Gulmarg a na lyžích stoupáte směrem na severozápad asi 45 minut. Minete velkou trojjazyčnou zákazovou značku, držíte se vlevo od vrcholu Apharwat a míříte přímo ke skalám za ním. Impozantní Žraločí ploutev lze rozeznat už z dálky. Díky své severní orientaci nabízí odhadem 200 metrů strmého prašanu i několik dní po posledním sněžení. Právě tady si středoevropané dbající na bezpečnost uvědomují vlastní expozici s plnou parádou. V Gulmargu neexistuje letecká záchranná služba ani profesionální lavinový zpravodaj. Každý lyžař je stoprocentně zodpovědný sám za sebe a musí se plně spolehnout na své partnery na túře.
Sněhové podmínky, které jsme našli v prvních dnech v Gulmargu, nebyly nejlepší. Náš pozdní příjezd měl však ještě jednu rozhodující výhodu: mnoho lyžařů a snowboardistů, kteří v Gulmargu strávili celou sezónu, už odcestovalo dál. Zbývající komunita zimních sportů se sblížila a po dvou večerech se všichni freerideři ve vesnici znali. Když po čtyřech dnech přišla předpovídaná sněhová bouře, která přinesla 40 cm čerstvého sněhu, nemohla být situace lepší. Celkem osm freeriderů se dělilo o nekonečnou zásobu nedotčených sjezdovek s prachovým sněhem. Celé dny jsme jezdili téměř výhradně první lajny. Přestože slunce brzy proměnilo čerstvý sníh v okolí střední stanice a pod ní zpět v těžko sjízdnou hmotu, podmínky o 1000 metrů výše byly stále fantastické.
Pokud by hrozilo, že vám den zkazí špatná viditelnost nebo zavřená lanovka, v okolí Gulmargu je od poloviny ledna do poloviny března k dispozici řada lesních sjezdovek, které lze zvládnout. My jsme využili příležitost bez sněhu a vydali se s naší hotelovou posádkou do Šrínagaru. Po dvou mimořádně pohodových dnech, z nichž většinu jsme strávili na hausbótu na obrovském jezeře Dal, jsme byli připraveni na další čerstvý sníh v Gulmargu.
Lyžařské středisko Gulmarg jako by zázrakem nebylo zasaženo politickým napětím v regionu. Hotely, lyžařské školy, obchody: většinu podniků vedou mladí muži kolem třicítky, kteří všichni strávili dlouhou dobu v zahraničí. Navzdory nestabilní vnitropolitické situaci a věčnému konfliktu se sousední zemí se rozhodli po ukončení studia vrátit a něco vybudovat. Billa proto rozdává mladým Kašmířanům v horách staré lyžařské vybavení. Jeho cílem je, aby je jednou zaměstnal jako schopné průvodce. "Kašmířané musí být dobrými freeridery." Taková je Billova vize. "Chceme ukázat naše krásné hory mezinárodním lyžařům."
