Konečné rozlohy daleko od civilizace, dobrý terén. Lehký a hluboký prašan, který vás v každé zatáčce nechá zmizet za bílou stěnou a při vystupování z vázání se propadne až po břicho. Stromy tak hluboce zasněžené, že je sotva rozeznáte. Metrové polštáře - to všechno jsou myšlenky, které vás nutí snít o lyžařském dobrodružství v Kanadě - o něčem podobném, jako jsou sněhové podmínky v Alpách v letošní sezóně. Ale když v nás brzy propukla závist, v tu chvíli se vše obrátilo?
Kanadské chaty lze podle jejich stavu přirovnat k chatám SAC ve Švýcarsku. Obvykle nabízejí vše, co potřebujete k přežití někde na horách. Jen se tam musíte nějak dostat se všemi zavazadly a zásobami. Tento problém se však rychle vyřešil, když "Northern Escape Heliskiing" souhlasil, že nás na konci celodenního lyžování rychle vysadí na chatě ze své základny. Rádi bychom jim touto cestou ještě jednou poděkovali. Cestu zpět bychom pak absolvovali na lyžích.
S heli-taxi do kanadského vnitrozemí
Poté, co jsme se zásobili dostatkem jídla na týden mimo civilizaci, zbývalo už jen čekat na příznivou příležitost. Do Kanady se však vrátila zima. Nakonec jsme museli zůstat na základně tři dny, než se konečně naskytlo dobré letové počasí. Alespoň už víme, jak vypadají heli-downdays.
Čekání se však více než vyplatilo. Naše vzrušení dosáhlo vrcholu, když jsme poprvé spatřili terén, který otevírá "Anderson Cabin", jen několik minut letu od Terasy. Plochá stoupání po hřebenech vedoucí k nesčetným strmým kuloárům, římsám, skalám, polštářům a lesním sjezdům v nás vyvolávala dojem, že tato oblast byla vytvořena speciálně pro sjezdové lyžaře. Přikrytí tlustou, stále rostoucí sněhovou pokrývkou a dokonalé počasí během dne asi tušíte, jak rychle týden utekl.
Nová chata, nové štěstí
Sjezd na lyžích se ukázal jako snadný i přes poněkud mizerné mapy a zasloužené pivo a sprcha nám umožnily vzpomínat na jeden z nejlepších týdnů lyžování. To v nás samozřejmě vyvolalo chuť na další, a tak jsme se poptali po dalších chatách v oblasti a narazili na \"Larsen Cabin\". Štěstí nám přálo, zrovna jsme potkali skupinu, která se na chatě chystala ubytovat před námi. Takže jsme se mohli podělit o náklady na let vrtulníkem tím, že jsme přiletěli do chaty, zatímco oni byli po svém pobytu odvezeni letadlem. My jsme naopak zvolili opět odlet na lyžích, i když tentokrát byla chata vzdálená téměř 20 kilometrů od nejbližší dálnice, takže celý proces začal nanovo. Shánění jídla, rezervace chaty a pár známých výletů, abychom si ukrátili čas do odletu vrtulníkem. Pobyt na Larsenově chatě lze popsat podobně jako na Andersonově chatě. Dobrý terén, nejlepší sníh, jaký jsme kdy v Kanadě měli, a spousta zábavy. I když tentokrát nebylo počasí tak dokonalé jako v Andersonově chatě, fotky mluví za vše. Šampaňský prašan na nedotčené kanadské samotě.
Skiout s překážkami
Skiout se ukázal jako náročnější záležitost. Na výběr byly dvě možnosti: Sjet přímo od chaty na "lesní cestu" a po ní se vydat 26 kilometrů k dálnici, nebo po čtyřicetiminutovém stoupání stát nad sjezdem, který vede otevřenou kotlinou do koryta potoka a s největší pravděpodobností se na něm ještě nikdy nelyžovalo, ale z 26 kilometrů nám udělal 15 kilometrů "jen". Samozřejmě jsme se rozhodli pro druhou variantu a po osmi hodinách jsme dorazili k dálnici. O třech přechodech potoka, objíždění vodopádů, propadu do rybníka a spoustě a spoustě křoví se zmiňujeme jen okrajově. Teď už jsme jen museli najít někoho, kdo by nás odvezl do 20 kilometrů vzdáleného kempu. Opravdové kanadské lyžařské dobrodružství...
Text & amp; Obrázky: Jonas Blum, Balz Koch &; Michi Räthlin
