Piz Bernina

Výstup přes Val Roseg na chatu Tschierva

Přesně ve dvě hodiny ráno nás, Fitze a Teju, budí budík - začátek dlouhého dne. Ještě trochu rozespalí si v Pontresině bereme na ramena těžké batohy a vyrážíme do tmy. Naším plánem je vystoupit na Piz Bernina přes Biancograt. Kromě horolezeckého lana, horolezeckého a ledovcového vybavení máme s sebou také paragliding, takže namáhavý sestup nám uteče jako voda. Předpověď počasí předpovídá horký letní den bez větru - vlastně ideální podmínky pro naše dobrodružství. Má však foukat mírně protichůdný příčný vítr, který bychom potřebovali pro start z ledovce. Odpoledne navíc vítr v údolí výrazně zesílí. Pokud se tedy budeme příliš zdržovat, mohl by se start rychle stát vratkou záležitostí.

Cesta vede do idylického údolí Val Roseg, stíny stromů se míhají ve světle čelovek. Po zhruba 12 kilometrech a 800 výškových metrech dorazíme k chatě Tschierva - doplníme vodu, rychle vložíme tyčinku a pokračujeme dál. Chataři, kteří mají dnes za cíl Biancograt, jsou v tuto chvíli již za všemi horami a my v dálce rozeznáváme jen čelovky jednotlivých skupin.

Biancograt - Vzhůru do sněhu

Před velkolepým firnovým hřebenem je ještě jedna lezecká pasáž. S těžkým batohem se v lezeckých úsecích třetího stupně zdá, jako by se nejen ztenčoval vzduch, ale také se zvyšovala síla gravitace. Poslední skalní hlavu obcházíme zleva, pak nás čeká strmý firnový bok. Slunce brzy ráno prohřívá východní stranu hřebene. Před námi se otevírá pohled na dlouhý, nápadný průběh Biancogratu, známého také jako "žebřík do nebe" na vrchol Piz Bernina. Máme štěstí na podmínky: Před několika dny napadlo ve výšce nad 3 400 metrů asi 20 centimetrů sněhu, který nyní pokrývá většinu holého ledu na firnovém hřebeni ubaleným sněhem. Zda budeme mít takové štěstí i na letové podmínky, je však zatím ve hvězdách. Vše zatím vypadá dobře, ale jsme v rozsáhlém závětří nadregionálního větru. A v horách se vítr a počasí mohou měnit rychleji, než by se vám líbilo.

Ploché úseky se střídají se strmějšími pasážemi. I lehké úseky jsou velmi exponované a vyžadují vaši plnou pozornost. Nejstrmější úseky ve firnu dosahují 45°, ale v této výšce stejně postupujeme jen pomalu, takže se můžeme soustředit na cestu. Na konci firnového hřebene se otevírá malá náhorní plošina Piz Alv (3 994 m) a jen o chvíli později se dostáváme na Piz Bianco, předvrchol našeho skutečného cíle.

Summit Push hlemýždím tempem

Přechod z Piz Bianco na Piz Bernina už nevypadá daleko, ale to klame. Ve skutečnosti nás čekají lezecké úseky až do třetího stupně, exponované traverzy, dva slaňování, slavný skok Bianco a strmé stoupání ve smíšeném terénu na vrchol.

Po rychlé snídani se vydáváme k prvnímu slaňovacímu bodu. Pak se nějak vyškrábeme dolů po Bianco jumpu, aniž bychom si uvědomili, že se dá - nebo by se snad dokonce měl - přeskočit, a vylezeme na další skalní věž. Odtud se poslední výstup zdá závratně strmý a exponovaný. Jak ale stoupáme, ukazuje se, že je to zábavný smíšený terén. Posledních pár metrů máme za sebou a stojíme na jediném čtyřtisícovém vrcholu ve Východních Alpách, který byl dlouho na seznamu našich cílů.

Stojíme společně na vrcholu - spokojení, vyčerpaní, šťastní, a přesto stále trochu napjatí, zda nám náš plán vyjde.

Odtud se Fritze ujímám já a vyprávím vám, jak jsem prožíval cestu dolů - od zimního vrcholu až po letní údolí.

Jelikož jsme si nebyli jisti, jak daleko do údolí můžeme doletět, nerozhodli jsme se pro konkrétní místo přistání. Hledám Tejův kluzák vysoko nad dnem údolí a nacházím ho na široké pláni s několika stromy na konci údolí Val Morteratsch v údolí Val Bernina. Krátce před přistáním to začíná být opět vzrušující, vítr v údolí znatelně zesílil a způsobuje za korunami stromů mírné turbulence.

Přistání je jako vysvobození: Místo nekonečného sestupu jsme si 20 minut užívali pohled z ptačí perspektivy - pohled, který nám opět ukazuje trasu ze zcela nové dimenze. Nespěcháme s balením, pokládáme promočené oblečení na slunce a skáčeme do ledovcového potoka, než nás laskavý pán odveze zpět na parkoviště v Pontresině.

Na konci dne máme na hodinkách zhruba 2 300 výškových metrů, 20 kilometrů a 13 hodin - z toho 20 minut jsme strávili vylétáváním z údolí: ještě před chvílí jsme byli tváří dolů ve sněhu, teď zase uprostřed léta.

Závěr: fantastický výstup, fantastická túra a snadný sestup. Měli jsme štěstí na podmínky. Nebýt letu, byla by pro nás túra za jeden den utrpením.