Na cestě z Baqueira-Beret ve španělské části Pyrenejí do Andorry nás nepotká téměř žádné vozidlo. Po dvou hodinách neustálého stoupání a klesání na úzkých silnicích přes Port de Bonaigua a průsmyk El Cantó se hluboko pod námi ze tmy rozzáří moře světel bezcelní nákupní nirvány Andorry.
Jako bychom byli z vteřiny na vteřinu přeneseni do jiného světa, překračujeme hranice trpasličího státu. Největší ze šesti evropských trpasličích států je nákupním rájem. Jedno nákupní centrum následuje za druhým a v Andorra Vella si připadáme skoro jako na Manhattanu. Až na to, že hory všude kolem se tyčí do výšky 2900 m.
Hotel Rutllan ve vesnici Massana najdeme rychle. Klientela by těžko mohla lépe reprezentovat obě strany Andorry:
Sportovně založení starší muži, kteří si chtějí znovu zalyžovat, v doprovodu dam v tygřím vzhledu, které sem zřejmě přijely hlavně nakupovat.
Vallnord je považován za freeridovou oblast Andorry. Ve skutečnosti se jedná především o oblast Secteur Arcalis, která nabízí žleby, útesy a strmé svahy. Den začínáme u lanovky L'Abarsetar, která začíná přímo u parkoviště. Řídký les na svazích Pic de l'Hortell je ideální pro akční lyžování na stromech. Setkávají se zde freerideři z Andorry, Španělska a Francie, zejména když napadne čerstvý sníh a je špatná viditelnost.
Kopec Les Portelles je centrem Secteur Arcalis. Rychle bereme lyže na ramena a stoupáme dobrých 100 výškových metrů, abychom se dostali do žlebů na Pic d'Arcalis. Bohužel už nenacházíme žádný prašan. Od posledního sněžení uplynuly dva týdny. Přesto jsou podmínky v Arcalis docela dobré. Arcalis je považován za sněhovou díru, kde z nebe často padá dvakrát více bílého zlata než v okolních údolích.
Mrznoucí sníh a malé kusy ledu se uvolňují při každém skoku, ale i v těchto podmínkách může být stinný kuloár, jako je tento, skvělou zábavou.
Sedačka Creussans vede na Cotu, nejvyšší bod lyžařské oblasti ve výšce 2625 metrů. Sjezdovky u vleku Creussans jsou považovány za čistě freeridovou oblast: nejsou zde žádné upravené sjezdovky. Nyní kolem poledne se sníh na slunečných svazích již změnil na firn. Rychle uděláme dvě nebo tři jízdy, než sníh příliš změkne.
Kolem 14. hodiny obracíme pozornost na ještě příjemnější stranu Arcalisu. Restaurace na sjezdovce v La Coma je známá svými andorrskými specialitami. A my žasneme, když se sýrové fondue podává ve vydlabaném bochníku chleba místo v hrnci na fondue. Je samozřejmé, že po takové hostině volíme přímou cestu na parkoviště.
Druhé ráno v Andoře necháváme auto v hotelové garáži. Přímo naproti hotelu, ve třetím patře měšťanského domu, se nachází údolní stanice lanovky La Massana. Odtud se vydáme nahoru do sektoru Pal, který spolu se sektorem Arinsal tvoří druhou část Vallnordu.
Hory v těchto dvou sektorech již nejsou tak členité jako v okolí Arcalisu. Nico, místní obyvatel Andorry, nás ochotně provede lyžařským areálem. Freerideři zde najdou rozsáhlé treeruny, zejména na svazích Pic del Cubil. Protože většinu lyžařů mimo sjezdovky láká Arcalis, jsou svahy na Cubilu využívány jen zřídka.
Velká lanovka nás převeze do oblasti Arinsal. Podobně jako včera v Arcalisu se i zde nachází malá freeridová oblast Pic de La Capa. Po několika hodinách na lyžích se konečně usazujeme na sluneční terase a odpočíváme na sluníčku u první sjezdovkové caipiriny v životě.