Modrá barva nádraží je jedinou přívětivou barvou naší destinace. Apatity bylo založeno kvůli výskytu "apatitu", vzácného minerálu používaného jako hnojivo. A podle toho to tu také vypadá...
...Město je šedivé a ponuré. Paneláky mezi zanedbanými kouřícími komíny. Pestré skupinky nadšenců zimních sportů, které tu vypadávají z vlaku, působí jako cizí tělesa z jiného, šťastnějšího světa. Valodja a Dimitrij, naši průvodci z Kirovska, už na nás čekají. Po krátkém přátelském pozdravu a skeptickém pohledu na naše hory vybavení nám Valodja říká: "V horách je hodně sněhu - teď hrozí vážné lavinové nebezpečí!". Jsme zvědaví, jak to vypadá na zemi. Vyrážíme v mikrobusu závratnou rychlostí po zasněžených cestách do Kirovska. Město nás vítá neomítnutými paneláky a svým vlastním kouzlem. Jeho atmosféra je na hony vzdálená atmosféře střediska zimních sportů. Snowboarding v průmyslové oblasti je nejlepší způsob, jak ji popsat. Neuvěřitelnou krásu však představuje to, že zasněžené boky hor kolem vesnice se zvedají až k nebi. Vesnice leží pouhých 300 metrů nad mořem a nejvyšší vrcholy jsou vysoké téměř 1200 metrů. To znamená sjezdy z kopce ve výšce 900 metrů a více. Od snadných, příjemných sjezdů po širokých, mírných hřebenech, přes kopcovitý terén s malými skoky a římsami na hraní až po opravdu drsné velkohorské lajny žleby a strmé svahy, zdá se, že je možné všechno.
Náš první snowboardový den nás vítá jasným sluncem. Dnes se chceme projet na vlecích v Kirovsku, abychom se aklimatizovali a získali představu o terénu a sněhových podmínkách. V okolí města jsou tři malé lyžařské areály, každý se dvěma nebo třemi staromódními vleky typu T-bar a sedačkami. Kvůli absenci rolby se sjezdovky neudržují, takže se přizpůsobují horským podmínkám. Sportovní úroveň mnoha milovníků zimních sportů je překvapivě vysoká a i bez upravených sjezdovek se houpou a sjíždějí hory v rychlém tempu. Abychom se k nim mohli připojit, potřebujeme jízdenky na vleky. Musíme si kleknout - to tady přece dělají všichni! Pokladna je tak nízko, že se musíte skrčit, abyste se mohli podívat dovnitř, protože ji tvoří vyřazený, přestavěný automat na zábavné hry.
Jízda na vleku je také dobrodružná: na starém vleku s tyčí T se teprve při nástupu rozhoduje, zda dostanete tyč a můžete se zvedat ve dvojici, nebo jen talíř, jak je známe ze starých francouzských a italských vleků, nebo zda tyč chybí úplně. Strmá cesta na vrchol je balancováním na hraně, protože zde není připravená dráha vleku. Krátce před výstupem je třeba překonat pole větrných komárů vysokých po kolena.
