Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Dobrodružství a cestování

Trail running: Transvulcania

Ultratrail přes kanárský sopečný ostrov La Palma

02. 05. 2023
Johannes Wolf
La Palma je velmi zvláštní ostrov, který je známý po celém světě od výbuchu sopky v roce 2021. La Palma se však vyznačuje také speciální akcí trailového běhu. Za několik dní se přes ostrov již potřinácté rozběhne běh Transvulcania.

Běhání po stezkách se v posledních letech stává stále více trendem a mnoho milovníků zimních sportů se také stalo běžci. Protože v létě je běhání v horách ideálním vyrovnávacím sportem pro nadcházející skialpinistickou sezónu. Se začátkem pandemie koronaviru jsem také znovu chytil běžeckou nákazu, samozřejmě zejména v horách. Poté, co jsem se začal účastnit svých prvních trailových běžeckých závodů a loni jsem si zaběhl svůj první ultra trail na Großglockneru s modelem GGUT55, mě to chytlo. Naplno jsem propadl trailové běžecké horečce. Jakmile jsem se loni rozhodl pro svou dovolenkovou destinaci - Kanárské ostrovy - a zjistil, že se Transvulcania koná ve správném termínu a že jsou ještě volná místa, bylo jasné, že se rozhodně musím zúčastnit! Koneckonců, tolik lidí mi o tomto závodě básnilo. Dlouho jsem si však nebyl jistý, zda mám běžet celou vzdálenost, nebo "kratší" maraton. Přece jen jsem ještě nikdy neběžel takovou vzdálenost a tolik výškových metrů. Nakonec jsem se odhodlal a loni v říjnu se na ultra vydal.

Transvulcania je jedním z nejznámějších a nejtěžších trailových běžeckých závodů. A ne bezdůvodně: s délkou 75 kilometrů a 4 735 metry kladného převýšení a 4 405 metry záporného převýšení nepatří mezi nejdelší trailové běžecké závody, ale jeho trasa je malebně jedinečná díky tomu, že vede od moře přes několik sopek a do výšky 2 426 metrů, než se spustí zpět k moři. Od října je Transvulcania také oficiálním závodem světové série UTMB.

Ostrov La Palma je třetím nejmenším ostrovem Kanárských ostrovů, má necelých 85 000 obyvatel, na délku měří pouhých 45 kilometrů a na šířku necelých 27 kilometrů. Díky své zeměpisné poloze a velkému počtu sopek nabízí La Palma mnoho zajímavého. Na ostrově jsme byli několik dní před samotným závodem, abychom si ho prohlédli a samozřejmě abychom se podívali na některé úseky závodu, než začne samotný závod Vertical Race. Ve vertikálním závodě účastníci překonávají 250 výškových metrů ve velmi krátkém čase a už atmosféra byla úžasná. Start se nachází na Playa del Puerto de Tazacorte. Trasa pak strmě stoupá po stezce GR-131 k Mirador de la Punta. Mnoho běžců se vertikálního závodu účastní jako jakési rozcvičky. Vlastní závod Transvulcania se pak koná vždy následující sobotu.

Transvulcania Ultramarathon

Budík mě vzbudil v sobotu krátce po třetí hodině ráno. Start byl sice posunut z 6:00 ráno na 7:00, ale to nic nezměnilo na čase odjezdu autobusů do prostoru startu. Důvodem byla skutečnost, že silnice byla zasypána výbuchem sopky a existovala pouze provizorní cesta přes zónu spadu sopky. Postup byl odpovídajícím způsobem pomalý. Překonání 30 kilometrů nám trvalo asi 1,5 hodiny, a tak jsme museli vyrazit ve 4:30. Když jsme dorazili do prostoru startu, poprvé jsme zažili tolik opěvovanou atmosféru. Více než 1000 běžců a moderátoři se postarali o skvělý start. Prvních několik kilometrů nás vedlo z Fuencaliente po silnici přímo do kopce, poté jsme pokračovali po malé turistické stezce směrem k Los Canarios. To byl první náznak toho, co mě čekalo v následujících 20-30 kilometrech: Běh po sopečném písku! Protože na začátku je vždy zácpa, postupoval jsem zpočátku pomalu. Proto je až do první pomocné stanice v Los Canarios zakázáno používat hole.

Po příjezdu do Los Canarios už navzdory brzké hodině dav šílel a na náměstí se hlasitě ozývala slova "Venga Venga" nebo "Vamos". Nyní konečně nastal čas běhu, ale jen na krátkou dobu, protože bylo třeba zdolat sopky na Transvulkánii. Následujících několik hodin představovalo mnoho kilometrů po černém písku. Výsledkem bylo, že jsem začal cítit nohy už po 25 kilometrech. Třetí pomocná stanice se nachází v El Pilar a zde se poprvé oddělilo zrno od plev, protože zde byl stanoven první cut-off time. Po krátké přestávce a po odstranění písku z bot jsem měl ještě více než hodinovou rezervu, takže jsem byl stále na dobré cestě. Teď už se konečně dalo opravdu běžet. Krásné stezky nahoru a dolů, až jsem se konečně dostal na VP 4. Odtud je to další prudké stoupání a je vhodné doplnit všechny lahve, protože dalších 15 kilometrů už nejsou žádné pomocné stanice. Možná to nezní jako mnoho, ale je to docela nápor, protože na tomto úseku musíte nastoupat hodně přes 800 výškových metrů. Teď se začaly objevovat první pochybnosti, byl jsem už přes 7 hodin na cestě a bohužel jídlo se mi vůbec nedařilo. Můj žaludek prostě nehrál, a tak jsem si každých 40-60 minut nedal gel nebo tyčinku, jak jsem plánoval. Nicméně nejvyšší bod trasy byl na dosah. Na Roque de Muchachas to bylo jen 5 kilometrů! Znovu jsem tedy zmobilizoval své energetické zásoby a dorazil na Roque. Když jsem tam byl, konečně jsem měl něco rozumného a hlavně teplého k jídlu. Tam jsem se musel poprvé rozhodnout: vzdát to, nebo pokračovat.

Vždyť na Roque de Muchachas už máte za sebou více než 50 kilometrů, ale teď už je to téměř celé z kopce a tady je potřeba se plně soustředit. Protože jsem měl ještě hodinovou rezervu a mohl jsem se trochu posilnit, rozhodl jsem se nakonec pokračovat. Kdyby to bylo nutné, prostě bych šel pěšky... K mému naprostému překvapení se mi sjezd povedl opravdu dobře a podařilo se mi dohnat nějaký čas, takže jsem do Puerto de Tazacorte dorazil právě včas před západem slunce.

V tu chvíli jsem byl štěstím bez sebe a uvědomil jsem si: "Posledních pět kilometrů taky zvládneš!" Cíl byl na dosah. Ale tento dojem měl být klamný: nyní jsem směřoval do Los Lianos vyschlým korytem řeky, které jsem prozkoumal již před několika dny. Tady se opět vyplatila dobrá čelovka, protože jakmile zmizelo slunce, rázem se setmělo. Jakmile necháte koryto řeky za sebou, musíte nastoupat dalších 350-400 metrů, než se dostanete na silnici, která vede k domovské rovince. Tento úsek mi opravdu připadal jako věčnost, byl jsem úplně vyčerpaný už jen tím, že jsem šel posledních pár metrů k cíli, byl jsem prostě fyzicky i psychicky na dně. Nepomohlo ani povzbuzování, teprve pár set metrů před cílem mě dokázal znovu namotivovat jiný běžec. Do cílové rovinky jsme nakonec vběhli společně. Do cíle jsem doběhl po 13:44 hodinách, naprosto vyčerpaný, ale neuvěřitelně hrdý.

Pohledem zpět mohu jen potvrdit, že tento závod patří z nějakého důvodu k těm náročnějším, ale pro všechny trailové běžce je "povinný" díky atmosféře a opravdu působivé krajině. Pro všechny, kteří o něm třeba uvažují, ale ještě nejsou úplně přesvědčeni: Čas se opět blíží za pár dní, pohled na live stream by měl jistě rozptýlit poslední pochybnosti.

Hlavní body závodu 2022

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Komentáře