WinterCamping | Ve znamení jižního přetížení - část I

Tento zimní výlet byl pro zúčastněné pevně zakotven v diáři již rok, ale nezřídka se stává, že se vše krátce před odjezdem znovu zpochybní kvůli pracovním či rodinným povinnostem nebo změnám. Zatím jsme však vždy vyrazili tak jako tak a většinou s hrstkou a půl lidí. Tentokrát nás však do Leutkirchu v Allgäu dorazilo jen šest. Přesněji řečeno, zpočátku jsme byli jen dva, protože někteří z nás tam cestovali vlakem a Deutsche Bahn na hlavních a zejména vedlejších tratích obvykle nebývají příliš přesné. Zbýval tedy ještě čas na rozsáhlé seznámení se dvěma karavany, které jsme si pronajali od Sunlight. A na intenzivní studium tehdy čerstvě naprogramovaných map počasí a sněhu na PowderGuide.com.

Zima 2023/24 začala na jihu prakticky až na začátku února 2023. Pak ale paní Holle vyprodukovala během tří týdnů tři silná jižní tání, která se všechna stihla zmínit jako PowderGuide PowderAlarms. Sněhové podmínky tedy byly pro cestu plánovanou na druhý březnový týden v pořádku. Určitě ne vzrušující, ale hned na první víkend byl během velmi krátké doby vyhlášen čtvrtý Prašan Alert a očekávání bylo velké. Větším problémem byla kolísavá a nepředvídatelná sněhová čára v následujících dnech.

Důležité je, že časový úsek a cíl cesty byly vyhlášeny poslední noc loňského výletu. To bylo v Arménii v roce 2023. Je pevně daným rituálem, že návrhy předložené přítomnými musí vylosovat "externí losovací víla" - a to dává vzniknout zajímavým příběhům. Pro vizualizaci obrázku a předjímání konce Přetížení jihu jen trochu: Tentokrát jsme se náhodou ocitli v jediné tradiční bavorské hospodě, která je v Nesselwangu ještě otevřená. Ani google nás nedokázal varovat, že se krátce předtím změnil nájemce a že jsme na cestě do hospody ve středověkém stylu. Jídlo a pivo byly vynikající, ale loterijní víla byla podivně oblečená - ale o tom až později.

V druhém kole jsme si udělali zajížďku na variantu Imisl a rychle jsme zjistili, že vítr odvedl skvělou práci. S prašanem jsme nepočítali, ale i tak jsme si užívali bohatý terén mimo sjezdovky - stále ve střehu před působivými krasovými dírami, které se nás snažily v děsivě velkém množství pohltit svými otevřenými tlamami. To je na Krippensteinu vždycky velké nebezpečí a tentokrát určitě největší, protože v téhle sněhové pokrývce se laviny opravdu nemohly rozvinout. Po návštěvě přátel na chatách v Krippenbrunnu a několika dalších kilometrech v nyní rozbředlém sněhu na třetím kole jsme si v údolí za krásného počasí vychutnali oběd. Ne všichni se dokázali motivovat k závěrečnému sjezdu. Někteří z nás se však na vrchol vydali znovu, protože jsme se dozvěděli, že varianta Schönberg by mohla být pokryta firnem!"

Po příjezdu k horské stanici jsme bojovali proti větru směrem k Heilbronner Kreuz v působivých mracích, které nad vrcholy vytlačila bouřka z jihu. Znovu jsme si uvědomili, že při foehnové bouři není vůbec teplo, když jste přímo v ní. A když jsme se vydali na prvních pár metrů sestupu, museli jsme se také smířit s tím, že studený vítr dokáže udržet březnové slunce na uzdě, pokud fouká dostatečně silně - výsledkem bylo, že firn vůbec nebyl k nalezení. Poněkud ledové podmínky nás provázely až k prostřední stanici na Schönbergalm. Přesto jsme po tomto intenzivním prvním dni vyrazili pozdě odpoledne, zcela spokojeni, abychom základnu Obertraun otočili do Obertauernu a přešli na jižní stranu Dachsteinu. A už cestou nám kolem karavanu foukaly první vločky jižního sněhu.

Během těchto výletů jsme si také rychle uvědomili, že zimní kempování už není tak bezstarostné jako před 20 lety. Tehdy byla parkoviště ještě prázdná, táborníci byli uvnitř promrzlí a bylo naprosto možné užít si přátelské setkání s respektem k místním strukturám a obyvatelstvu. Nyní je na cestách mnohem více táborníků, a to i v zimě, a bohužel kolem parkovišť je stále spousta odpadků - o odpadcích zanechaných v okolních lesích ani nechci mluvit. Určitě k tomu přispěla i pandemie korony, při které se peníze za dovolenou v Thajsku investovaly do nového karavanu, ale zbytek dělá i vyšší komfort, který lze v dnešní době v karavanech realizovat. V kombinaci s narůstajícím společenským fenoménem "více brát a méně dávat" to má za následek jistou oprávněnou nelibost místních obyvatel.

Jsme toho názoru, že místo fekálií lze v údolí nechat peníze a dobrou náladu, to první např. v bazénu nebo v lázních, v restauraci, na ranní kávu v pekárně a samozřejmě večer v baru u zaslouženého piva nebo útulné sklenky červeného vína. Všude tam, abychom alespoň malým dílem přispěli ke změně vnímání kempů. Pak by určitě nebylo tolik zpoplatněných veřejných parkovišť nebo důsledně zavíraných soukromých parkovišť v Alpách. Alespoň taková byla zpětná vazba od správce mládežnického hotelu Felseralm, který k nám nadšeně přiběhl, když jsme druhý den ráno přijížděli se dvěma kempaři na parkoviště. Dříve pravidelně umožňovali přespání v karavanech, ale to se jim zjevně vymklo z rukou a poté, co nikdo nechodil do restaurace a parkoviště bylo plné odpadků a hoven, přestali pohostinství nabízet, jak nám vysvětlil. Velká škoda, ale více než pochopitelná!

Vydali jsme se po stopách Chrise Skaly a chtěli jsme následovat jeho Tip na výlet podle PowderGuide na Glöcknerin, ale v době, kdy jsme vyrazili, sněžení a bouře výrazně zesílily. Pozitivní vedlejší účinek: už napadl čerstvý sníh a očekávání také rostlo. Negativní efekt: viditelnost a lavinové podmínky se nezlepšily, a tak jsme se rozhodli alespoň vystoupat strmým lesem ke kříži a přehodnotit situaci. Tam už nám bouřka foukala kolem uší a viditelnost byla místy mizerná, ale nenechali jsme se tím (úplně) odradit. Když jsme krátce nato v rozhledně viděli, jak skupina dále nahoře bojuje s bouřkou a my se v poryvech sotva držíme na nohou, přesvědčili jsme se a připravili se na sestup. Ten byl zejména v dolní části velmi zábavný a zatáčky v čerstvém sněhu jsme si užili!"

Získaný čas jsme využili a přesunuli se přímo na základnu do italského Tarvisia, abychom si v tamním hotelu užili krátké lázně. Mezitím se na stříšku snášel déšť a my si vizualizovali zasněžené svahy Sella Nevea, které jsme chtěli druhý den vidět naživo! Vzhledem k vysoké sněhové hranici a skutečnosti, že nad 1800 metry bylo vysoké lavinové nebezpečí a pod 1800 metry značné lavinové nebezpečí, nepřipadala prozatím túra v úvahu. Každopádně to vypadalo, že napadlo hodně sněhu a vydatné srážky by měly pomalu ustávat v pondělí v brzkých ranních hodinách.

Co se bude dít dál, se brzy dozvíte v druhém díle příběhu "WinterCamping - Ve znamení jižního zácpáku"!