Svět vědy I Tour de CCAMM

Přízemní teplota vzduchu se od počátku meteorologických záznamů výrazně zvýšila, ve Švýcarsku dokonce více než celosvětový průměr. Podle švýcarských klimatických scénářů CH2018 se průměrná roční teplota v této zemi zvýší přibližně do roku 2060 o dalších 0,7 až 1,9 stupně, a to i při důsledné ochraně klimatu (CH2018, 2018). Tato změna znatelně změní podobu Alp.

Vyšší teploty způsobí nejen rychlejší tání ledovců a tání věčně zmrzlé půdy, ale ovlivní také vlastnosti sněhové pokrývky a chování lavin. Mění také naše ekosystémy. Tím se mění i podmínky pro vznik přírodních nebezpečí, jako jsou skalní řícení, suťové proudy, sesuvy půdy a laviny. Přírodní poruchy, jako jsou větrné smrště nebo lesní požáry, mají také přímý dopad na ochranné lesy, které mají ústřední význam pro bezpečnost mnoha alpských oblastí.

Přesto je stále mnoho nejasného: Jak přesně ovlivňuje měnící se klima vznik a dynamiku těchto masových pohybů? Které procesy spolu souvisejí a jak se mohou vzájemně posilovat? Právě těmto otázkám se věnuje výzkumný program WSL "Vliv klimatických změn na hromadné pohyby v Alpách" (CCAMM). Výzkumníci zkoumají nejdůležitější souvislosti, modelují budoucí rizika a vyvíjejí strategie, které pomohou horským regionům co nejlépe se přizpůsobit novým podmínkám (Bast, Bründl & Ortner, 2020).

Budoucnost přinese více tavenin a méně slabých vrstev.

Simulace ukazují, že ke konci století budou ve sněhové pokrývce častější tající formy, zatímco četnost hranatých sněhových zrn se sníží (Mayer a kol., 2024).

Obrázek 1a) ukazuje strukturu sněhové pokrývky v roce 2002 na měřicí stanici WFJ2 (Weissfluhjoch, Davos; 2540 m n. m.). Je vidět, že sněhová pokrývka se až do května vyznačuje převahou zastavěných zrnitých forem. Tající formy se vyskytují pouze ve formě tenkých, usazených krust. Ke konci zimy se podíl zaoblených zrn a tající formy stále více zvyšuje, až se na jaře a začátkem léta sněhová pokrývka skládá pouze z tající formy.

Obrázek 1b) ukazuje simulovanou strukturu sněhové pokrývky na stanici v roce 2092 za předpokladu emisního scénáře RCP8.5 (RCP = Representative Concentration Pathway). Scénář RCP8.5 předpokládá velmi slabé snížení emisí skleníkových plynů do konce století a zvýšení teploty o 4-5 °C oproti předindustriálnímu období do roku 2100 (Michaelowa, 2016). Je patrné, že sněhová pokrývka na konci století se bude výrazně více vyznačovat tajícími formami po celou zimu. Kromě toho se sníží i průměrná výška sněhu na vrcholu Weissfluhjoch v Davosu. Tento trend lze do konce století pozorovat i na všech ostatních stanicích analyzovaných v rámci projektu (Mayer et al., 2024).

Znamená méně sněhu a méně slabých vrstev také méně lavin?

Typ a četnost lavin se do konce 21. století výrazně změní. Laviny ze suchého sněhu se budou v budoucnu vyskytovat méně často, a to téměř ve všech nadmořských výškách a ve všech klimatických scénářích. Pokles je obzvláště výrazný v nejpesimističtějším scénáři (RCP8.5): Zde lze očekávat, že počet lavinových dnů se suchými lavinami klesne až o 65 % (viz obr. 2). Předpokládané vyšší teploty ve sněhové pokrývce znamenají, že teplotní gradienty jsou nižší a tvorba slabých vrstev má tendenci se snižovat. Tím se v budoucnu sníží i pravděpodobnost výskytu suchých deskových lavin (Bründl & Bast, 2025).

V případě lavin z mokrého sněhu je situace smíšená: V nižších nadmořských výškách se jejich počet výrazně sníží, protože srážky v těchto výškách budou v budoucnu častěji padat ve formě deště než sněhu, což znamená, že sněhová pokrývka se bude vyskytovat v méně dnech. Ve vyšších oblastech nad 2300 m n. m. budou naopak častější, protože vyšší teploty povedou k častějšímu promáčení sněhové pokrývky v zimě (Mayer et al., 2024). Podle RCP8.5 se aktivita mokrého sněhu ve vysokých nadmořských výškách zpočátku výrazně zvýší, ale ke konci století opět poněkud poklesne (viz obr. 2). Tento protichůdný vývoj se částečně vzájemně vyruší, takže celkový počet lavinových dnů se do konce století sníží jen mírně, zejména v mírnějších klimatických scénářích RCP2.6 a RCP4.5.

Ve scénáři RCP8.5 se však očekává výraznější pokles. Extrémní povětrnostní jevy však budou v důsledku změny klimatu častější, což by mohlo vést k obdobím extrémních srážek, a tím i k odpovídajícímu výraznému zvýšení lavinové aktivity. Tyto události je však velmi obtížné zohlednit v budoucích předpovědích. Dochází také k posunu v sezónnosti: laviny ze suchého sněhu zůstávají stejně jako dříve soustředěny v hlavních zimních měsících lednu a únoru. V případě lavin z mokrého sněhu však aktivita začne dříve v zimě a bude rovnoměrněji rozložena do měsíců prosinec až březen. Zároveň se aktivita sníží na konci jara (duben/květen), takže se vrchol lavin z mokrého sněhu posune dopředu (Mayer et al., 2024).

Literatura

Bast, A., Bründl, M. & Ortner, G. (2020). The impact of climate change on alpine mass movements: the WSL research programme CCAMM [Vliv změny klimatu na pohyb alpských mas: výzkumný program WSL CCAMM], s. 15-17.

Bründl, M. & Bast, A. (2025). WSL research programme Climate Change Impacts on Alpine Mass Movements - CCAMM: Synthesis report [Výzkumný program WSL Dopady klimatických změn na alpské hromadné pohyby - CCAMM: Souhrnná zpráva]. WSL Ber. 180. s. 404.

CH2018 (2018), CH2018 - Climate Scenarios for Switzerland, technická zpráva, Národní centrum pro klimatické služby, Curych, 271 s., ISBN: 978-3-9525031-4-0.

Mayer, S., Hendrick, M., Michel, A., Richter, B., Schweizer, J., Wernli, H. et al. (2024). Impact of climate change on snow lavaline activity in the Swiss Alps [Vliv změny klimatu na lavinovou aktivitu ve švýcarských Alpách]. The Cryosphere, 18(11), 5495-5517. https://doi.org/10.5194/tc-18-5495-2024.

Michaelowa, A. (2016). Politika ochrany klimatu ve světě: Zkušenosti s opatřeními v oblasti ochrany klimatu. Švýcarské akademie věd a umění. https://doi.org/10.5167/UZH-130447.