Sledování pomocí GPS k určení rizika
Nová studie ze Švýcarska využívá k tomuto účelu GPS stopy z databáze Skitourenguru.ch. Údaje GPS jsou kombinovány s nehodami, stupni nebezpečí a lavinovými problémy z bulletinů z příslušných dnů, aby bylo možné vyčíslit riziko jako poměr nehod a výstupů v závislosti na stupni nebezpečí a terénu. Mimo jiné je třeba odpovědět na následující otázky:
Jak se mění riziko v závislosti na stupni nebezpečí?
Jak se liší riziko ve výškách a expozicích uvedených v lavinovém bulletinu od rizika v ostatních částech terénu?
Je riziko závislé na převládajícím lavinovém problému?
Jsou redukční faktory metod založených na pravidlech správné, nebo se mění, když se zohlední počet výstupů?
Aby bylo možné z dat vytěžit co nejvíce a nesrovnávat jablka s hruškami, bylo nutné data nejprve připravit a vyfiltrovat:
Byla analyzována data za zimy 2005/06-2018/19, předtím neexistují žádné GPS stopy.
GPS stopy pocházejí z lyžařských nebo snowboardových túr ve volném terénu. Proto byly použity pouze nehody z túr a nehody z terénu mimo sjezdovky byly vyloučeny.
Kromě toho byly vyloučeny laviny z mokrého a klouzavého sněhu, takže studie se týká suchých lavin, resp. lavinových problémů z čerstvého sněhu, ujetého sněhu, starého sněhu a "bez výrazného lavinového problému".
U většiny ze 784 nehodových lavin (alespoň jedna zaznamenaná osoba) je znám pouze výchozí bod, tj. nejvyšší bod. Aby bylo možné lépe zohlednit terén, byla v každém případě vypočtena přibližná dráha laviny a z ní byla určena průměrná hodnota expozice a strmosti.
V analýze je zahrnuto více než 7000 zaznamenaných túr. Po vyloučení hustých lesů a velmi rovinatého terénu z toho vyplývají dobré 2 miliony jednotlivých GPS bodů v potenciálním lavinovém terénu.
Pro všechny body, tj. nehody a GPS body, byly použity archivované bulletiny k určení v té době platného stupně nebezpečí, lavinového problému a zvláště kritických expozic a výškových pásem, jakož i charakteristik terénu (strmost, expozice). Zohledněna byla také určitá oblast v okolí jednotlivých bodů (stejná metoda jako u Skitourenguru.ch).
Autoři studie kontrují argumentem, že stupeň nebezpečí nemůže platit pro jeden bod nebo jednotlivý svah jakýmsi zákonem velkých čísel: Pro velmi mnoho bodů (nebo jednotlivých svahů) musí existovat korelace mezi regionální úrovní a místním nebezpečím navzdory prostorové variabilitě, jinak by byla úroveň nebezpečí jako koncept k ničemu.
Pro výpočet rizika byl každý bod GPS započítán jako "nehodový". Riziko v tomto hodnocení tedy odpovídá počtu lavin vydělenému počtem GPS bodů, a to vždy pro určité podmínky (např. stupeň 3, >30°, severní sektor, v kritickém výškovém pásmu bulletinu).
Jelikož ne všichni vyznavači zimních sportů své túry zaznamenávají, GPS stopy odrážejí pouze zlomek skutečných výstupů. Riziko je proto nadhodnoceno. Za předpokladu, že by si cestu ke skialpinistickému guru našlo vždy stejné procento túr v podobě GPS stop, bez ohledu na podmínky, lze i tak stanovit relativní riziko pro různé podmínky. Např: Jak se liší riziko při "stupni 3, >30°, severně orientovaný svah, v kritickém výškovém pásmu bulletinu" od rizika při "stupni 3, >30°, jihozápadně orientovaný svah, v kritickém výškovém pásmu bulletinu"?
Výsledky
Více než 90 % nehod uvažovaných ve studii se stalo při stupni nebezpečí 2 nebo 3. V případě, že se nehoda stane v kritickém výškovém pásmu, je riziko vyšší než riziko při stupni nebezpečí 3. V případě, že se nehoda stane v kritickém výškovém pásmu, je riziko vyšší než riziko při stupni nebezpečí 3. Místo nehody se téměř vždy nacházelo v jádrové zóně bulletinu, tj. v nadmořských výškách a expozicích vyhodnocených jako zvláště kritické.
Z analýzy dat GPS vyplývá, že v různých nadmořských výškách a expozicích se cestuje s různou frekvencí. Předpoklad implicitně obsažený v redukční metodě podle Muntera, tj. že se všude lyžuje stejně, tedy není správný. Na severně orientovaných svazích se lyžovalo 1,7krát častěji než na jižně nebo jihozápadně orientovaných svazích. Na úrovni 2 se 71 % turistických aktivit odehrávalo v jádrové zóně bulletinu. U úrovně 3 dokonce 86 %. Protože však vyšší nadmořské výšky a/nebo více expozic spadá do obzvláště kritické jádrové zóny u stupně 3, nemusí to nutně znamenat, že se bulletinu u stupně 3 věnuje menší pozornost.
Riziko prudce roste se zvyšujícím se stupněm nebezpečí: u stupně 2 je riziko více než 5krát vyšší než u stupně 1, u stupně 3 přibližně třikrát vyšší než u stupně 2. V případě stupně 2 je riziko více než 5krát vyšší než u stupně 1, v případě stupně 3 je riziko přibližně 3krát vyšší než u stupně 2.
Podle autora studie Kurta Winklera lavinová problematika koreluje s rizikem pouze v posledních dvou zimách (2019/20 a 2020/21), tedy od doby, kdy je lavinová výstraha založena na pravidlech, a tedy více standardizována v hodnocení lavinových problémů. Nejnovější údaje, které zatím nebyly do studie zahrnuty, ukazují, že se starého sněhu obáváme oprávněně: riziko je 1,5krát vyšší než u ostatních lavinových problémů při stejném stupni nebezpečí. V porovnání se stupněm nebezpečí je však tento vliv podstatně menší.
Závislost na nadmořské výšce a expozici
V poměru k počtu bodů GPS ("nehod") je s rostoucí nadmořskou výškou více nehod, takže riziko s nadmořskou výškou roste. Ve výšce nad 2700 metrů nebyl pozorován žádný další nárůst. Pod nadmořskými výškami označenými jako kritické je riziko více než 5krát nižší než v kritických nadmořských výškách.
Nehody se vyskytovaly 3,6krát častěji na svazích orientovaných na sever než na svazích orientovaných na jih. Protože se však na severně orientovaných svazích lyžuje také častěji, je odpovídající riziko nehody (nehody/lyže) "pouze" 2,1krát vyšší - to jasně ukazuje, jaký vliv může mít zohlednění počtu lyží na výpočet rizika.
Ačkoli je vyhýbání se severnímu sektoru (NW-N-NE) nebo severní polovině (W-N-E) důležitým redukčním faktorem v redukční metodě podle Muntera, autoři studie došli k závěru, že takto dosažené snížení rizika je nižší, než se předpokládá. Takže redukční faktory "zřeknutí se severního sektoru/poloviny" by neměly být vyčerpány. Lepších výsledků se dosáhne, pokud se vyhneme expozicím uvedeným v bulletinu.
Podle Muntera je "potenciál ohrožení" v jádrové zóně bulletinu 4krát vyšší než mimo ni. Tento poměr odpovídá rozdílu přibližně dvou stupňů nebezpečí. Při posuzování je běžné pravidlo jednoho stupně, tj. předpoklad snížení o jeden stupeň mimo jádrovou zónu (např. v metodě grafické redukce nebo pomůcce pro interpretaci SSLF pro bulletin). Výsledky studie také spíše odpovídají snížení o jeden stupeň.
Rozdíl v riziku mezi svahy v jádrové zóně uvedené v bulletinu (tj. svahy v uvedené nadmořské výšce i expozice) je zřejmý. Ještě lepší rozlišení je však možné, pokud se nadmořská výška a expozice posuzují odděleně: I o něco níže než v kritické výškové zóně je riziko výrazně nižší než v jádrové zóně, i když zůstáváme v kritické expozici. Autoři studie proto navrhují metodu, která umožňuje v pomůckách pro rozhodování založených na pravidlech zřetelněji posuzovat nadmořskou výšku a expozici odděleně.
