Závody 6 | Final Part 1 FWT Yeti Alaska Haines Pro

Byl čtvrtek (12. března) brzy ráno, když mi do e-mailové schránky PowderGuide přistálo oznámení o prvním závodě Freeride World Tour na Aljašce po devíti letech. Zpočátku jsem svým unaveným očím nevěřil, ale nakonec se ukázalo, že akce je naplánovaná už na pátek večer středoevropského času. Okamžitě se dostavilo překvapení i vzrušení. Jednak šlo zjevně o oznámení na poslední chvíli, a jednak počasí spolu se sněhovými podmínkami už tuhle zimu plány organizátorů několikrát překazily. Zkontroloval jsem počasí na meteorologické mapě PG a objevil okno 5-7 hodin slunečního svitu se stálými teplotami kolem -20 °C. Opravdu jsem se těšil. Očekávání ve mně stoupalo, a tak jsem se rychle rozhodl pozvat hrstku freeridových nadšenců na společné sledování, vyzbrojen zásobou vychlazeného piva a výbornou pizzou. Vždyť jak lépe začít víkend? Mačkali jsme se jeden na druhého a netrpělivě čekali, až v 19:45 první snowboardista dropne do té největší stěny, jakou jsem kdy jako reportér FWT viděl.

Jak se říká: poslední budou první. To v trochu upraveném výkladu jednoznačně platilo pro tuto stěnu a její jezdce. Celkem 740 vertikálních metrů s nepřeberným množstvím variant a linií způsobilo, že i poslední startující, Victor Hale-Woods, si mohl připadat jako první. I jako úplně poslední závodník našel zcela nedotčenou trasu a bezpečně proplul strmými pasážemi i technickými úseky. Ale pojďme na to popořadě a v chronologickém pořadí.

Snowboard ženy

Snowboardistky tvořily se čtyřmi jezdkyněmi nejmenší skupinu, ale ve svých jízdách prokázaly obrovský respekt k aljašskému terénu. Tři ze čtyř závodnic se zaměřily na bezpečnou a kontrolovanou jízdu s cílem spojit radost z freeridu s maximální jistotou. To se odrazilo i v hodnocení rozhodčích, které se pohybovalo v rozmezí 50 až 60 bodů.

Mia Jonesová, hvězdná nováček z USA a aktuální lídryně celkového pořadí, měla však o své jízdě jiné představy. Jako první se vrhla do svahu, který byl místy strmý až 50°, a okamžitě utrhla masivní lavinu prachového sněhu (slough), která se valila stěnou hned vedle ní. Mia na situaci bleskově zareagovala, změnila volbu linky a horní část stěny odjela paralelně s lavinou po hřebínku, což komentátoři doprovodili slovy: „strmý, strmý, strmý!“. Podobná situace nastala i ve druhé části faceu, kterou projela stejně suverénně.

Mít ve dvaceti letech nejen takové dovednosti, ale i schopnost zachovat klid, takticky reagovat a měnit linii za jízdy, označilo komentátorské duo za „působivé“ a srovnatelné s výkony ostřílených veteránů. Důsledně využívala přírodní terén, udržovala vysoké tempo a předvedla prvotřídní kontrolu prkna. Za svou odvážnou a sebejistou jízdu obdržela 91,00 bodů, čímž stanovila laťku velmi vysoko pro celé startovní pole.

Tady je upravená verze zbytku snowboardové kategorie. Upravil jsem termín „linie pádu“ na v češtině používanou „spádnici“ a doladil zbytek technického popisu:

Francouzka Anna Martinezová obsadila druhé místo díky kontrolovanému a rozvážnému sjezdu. V náročném aljašském terénu zvolila chytrou linii a prokázala pevnou techniku. Obratně využila sněhové podmínky ve svůj prospěch, v horní části si udržovala dobrou plynulost a s jistotou využívala dostupné terénní prvky. I přes drobnou chybu ve spodní části stěny byla její takticky zajetá jízda odměněna 58,33 body.

Noémie Equy z Francie doplnila stupně vítězů na třetím místě. Spoléhala na rychlý sjezd se strategií přímé jízdy ve spádnici. S velkou jistotou a tlakem na hranu udržovala v horní části vysokou rychlost a kontrolu i na tvrdších sněhových polích. Za svůj výkon získala 53,33 bodu.

Lyžařky

Lyžařky zvolily ve srovnání se svými kolegyněmi na prkně výrazně odlišnou taktiku. Většina závodnic chtěla v horní, exponované části stěny mnohem více riskovat, sázely na vyšší rychlost a freestylové prvky. Bohužel se tento odvážný přístup ukázal jako dosti riskantní – minimálně co se týče výsledného umístění. Polovina ze šesti startujících si nepřipsala ani bod, protože jim divoký aljašský terén při pádech nemilosrdně vyzul lyže.

Jako nejlepší se ukázal přístup Sybille Blanjeanové a její kontrolovaná taktika. Závodnice z Verbier potvrdila, že divoké a strmé svahy má v malíčku. Předvedla solidní jízdu od startu až do cíle, ve které zbytečně neriskovala a soustředila se především na kontrolu. Odměnou jí bylo nejen vítězných 75,67 bodu, ale také posun do čela celkové klasifikace. Z trůnu tak sesadila jak Argentinku Agostinu Viettiovou, která byla objevem roku, tak i dominantní postavu posledních let Justine Dufour-Lapointeovou. Ta se po své jízdě a následném pádu pohotově ujala role spolukomentátorky.

Francouzská debutantka Lou Barin opět dosáhla na stupně vítězů a obsadila druhé místo. Svou jízdu zahájila odvážným dropem z úvodní převěje (cornice) a okamžitě zaútočila na několik terénních prvků v horní pasáži. Přestože pád krátce před koncem ovlivnil její celkové skóre, byla její působivá jízda odměněna 72,67 body. Odvaha se jí v tomto případě vyplatila.

Další francouzská tvář v seriálu, Zoé Delzoppo, doplnila stupně vítězů na třetím místě. Zvolila chytrou linii, předvedla několik čistých skoků a precizně kontrolovala svou rychlost ve strmém terénu. I přes pád ve spodní části stěny získala 58,67 bodu.

Co se stane teď?

Po velkolepé první části finále FWT na legendárních hřebenech Aljašky se nyní jezdci soustředí na velké finále sezóny: YETI Xtreme Verbier. Poslední etapa Freeride World Tour se tradičně koná na Bec des Rosses. Stěna, která je díky své extrémní strmosti, úzkým kuloárům a složitému skalnímu labyrintu považována za jeden z nejnáročnějších svahů v celém freeridu. Právě zde budou korunováni mistři světa ve freeridu pro rok 2026.

Startovní pozice před finále může být jen stěží napínavější. Boj o celkové vítězství je v několika kategoriích stále zcela otevřený. Francouz Victor De Le Rue po svém skvělém výkonu na Aljašce aktuálně vede celkové pořadí v mužské snowboardové kategorii a do Verbieru cestuje se zlatým trikotem. Horké paty mu šlape Švýcar Liam Rivera, který na Victora de le Rue ztrácí 25 tisíc bodů.

Boj o titul zůstává napínavý také v ženském snowboardingu: Američanka Mia Jonesová se díky vítězství na Aljašce ujala vedení a do finále jde jako favoritka. Jak Noémi Equyová, tak Anna Martinezová z Francie jsou však stále na dosah a rády by do boje o titul ve Valais zasáhly.

Také v ženském lyžařském závodě je stále možné všechno. Sybille si zde vytvořila malý polštář a ve Verbieru samozřejmě doufá ve výhodu domácího prostředí. Nicméně závodnice na druhém až pátém místě jsou stále na dostřel, takže se rozhodne až v Bec des Rosses.

V mužské lyžařské kategorii Novozélanďan Benjamin James Richards poprvé v této sezóně předává své vedení Tobymu Raffordovi, který je s 800 body právě před Benem. Otázkou je, zda se tito dva utkají v souboji o titul, nebo zda se ve Verbieru ještě může konat překvapení.

S titulem na dosah a ikonickou tváří Verbier jako dějištěm budou nejlepší freerideři světa v této sezóně naposledy posouvat své hranice. Jsou připraveni riskovat vše, aby si zajistili prestižní titul Freeride World Tour Champions 2026.