Je dobře známo, že skialpinismus a freeriding zažívají již delší dobu boom a ve srovnání se stagnujícím alpským lyžováním přinášejí výrobcům stálý růst. Výrobci se snaží spojit to nejlepší z obou světů a oslovit tak novou cílovou skupinu. Lídrem na trhu v oblasti skialpinismu je Dynafit a nejpozději od podpisu smlouvy s profesionálním freeriderem Ericem Hjorleifsonem bylo jasné, že se Dynafit bude snažit dále expandovat i v oblasti freeridového lyžování.
Mám hezké vzpomínky na své začátky ve skialpinismu, kdy se segment freetouringu ještě nerodil a já jsem kvůli svému vybavení stále sklízel mnoho nedůvěřivých pohledů od nechápavých skialpinistů. Nikdo nechápal, co tady nahoře dělám se svým Völklem Gotama první generace a Fritschi Titinal III. Obvykle netrvalo dlouho, než se někdo odvážil zeptat, jestli to je snowboard, který se dá dát dohromady.
Od té doby uplynulo několik let, během kterých obě disciplíny udělaly obrovský pokrok. Za předpokladu, že máme potřebné finanční prostředky, máme nyní k dispozici velmi dobré vybavení, které nám umožňuje dostat se nahoru a dolů z hor ještě rychleji a snadněji.
S modelem Huascaran společnost Dynafit završila svůj segment freeride touringu a uvedla na trh lyže, které jsou jednoznačně určeny pro skialpinisty zaměřené na sjezd. Se svým výrazným rockerem na špičce, u Dynafitu označovaným jako Scoop Rocker, relativně krátkým rockerem na patce a normálním sidecutem pod vázáním se Huascaran stále snaží být univerzální. Jeho rozměry přimějí k zamyšlení i tradiční freeridery a se šířkou středu kolem 114 mm (liší se v závislosti na délce) a maximální délkou 196 cm nenechává Huascaran nikoho na pochybách, kde se uplatní. Použitím dřevěného jádra z paulovnie v kombinaci s bambusovými a bukovými podélníky bylo možné dosáhnout nízké hmotnosti 3,7 kg při délce 186 cm.
První oblouky s Huascaranem (186 cm) jsem absolvoval na několika lyžařských túrách v podmínkách, které byly spíše špatné než dobré. Překvapila mě jeho ovladatelnost a docela dobrá přilnavost hran i přes jeho rozměry. To je dáno trojitým rádiusem pod nohama, který se mění v závislosti na síle tlaku na hranu. Dovedete si představit, že čím větší je tlak na hranu, tím kratší je rádius a tím více lyže táhne do oblouku. Na začátku sezóny jsem to také vyzkoušel na umělém sněhu tvrdém jako pupínek a byl jsem opět velmi překvapen, jak dobře lze Huascaran vytáhnout na hranu. Ve své tradiční oblasti použití mimo sjezdovku naplno ukazuje své přednosti, velmi dobře plave, je snadno ovladatelná a díky lopatkové konstrukci na ni téměř nezapůsobí ani uježděné sněhové podmínky. Poměrně dobře také driftuje a ani v lese lyžaře neohromí. Její flexi bych popsal jako střední, není tvrdá, ale ani měkká. Díky tomu je vhodná téměř pro všechny rychlosti, svých limitů dosahuje Huascaran jen při velmi vysokých rychlostech a na nerovném terénu. Musel jsem si zvyknout i na velmi strmé a tvrdé podmínky, kde jsem kvůli dlouhému rockerovi na špičce musel znovu a znovu bojovat se škubavou lopatou, ale to se dalo poměrně snadno eliminovat trochu větším tlakem na konec lyže. Nikdy jsem se však na Huascaranu necítil úplně pohodlně, protože jsem nemohl zaujmout svou obvyklou neutrální polohu při lyžování. Rozhodně však existují lepší nebo vhodnější lyže pro lyžování ve strmých a těžkých podmínkách. Nechápu zcela použití Micro Sidewall v kombinaci s capovou konstrukcí. Ani jedno, ani druhé nemá v této kombinaci velký smysl, kromě úspory hmotnosti. Podle mého názoru by bylo lepší použít kompletní sidewallovou konstrukci, která by byla možná o něco těžší, ale také odolnější proti útokům žraloků.
Závěr: Huascaran od Dynafitu jsou dobré freeridové turistické lyže, které by se měly používat nejlépe v dobrých, měkkých sněhových podmínkách. Dobře si však poradí i na tvrdém povrchu. Přestože je díky své konstrukci ve svém segmentu lehká, jsem skeptický k jejímu použití jako každodenní lyže nebo pro běžný freeride v lyžařském areálu. Konstrukce micro sidewall v kombinaci s konstrukcí half-cap rychle narazí na své limity z hlediska odolnosti.
