PowderPeople | Enrico "Mose" Mosetti

Sebastian: Milý Enrico, milý Mose, byl jsi pro mě mýtus, takže jsem velmi rád, že se o tobě mohu dozvědět více a představit tě naší komunitě. Začněme jednoduše: Z jakého města na jaké planetě pocházíš? Jak ses dostal k lyžování, měl jsi nějaké vzory a jak bys popsal svůj lyžařský vývoj?

Enrico Mosetti "Mose": Narodil jsem se v Gorici, přímo na hranicích mezi Itálií a Slovinskem, takže jsem byl vždycky tak trochu cikán. V roce 2013 jsem se přestěhoval do Sella Nevea a nejprve jsem bydlel ve své dodávce, pak v různých malých bytech. Když jsem konečně dospěl, koupil jsem si loni vlastní byt v Riofreddo (Studený potok), malé "vesnici duchů" mezi Tarvisiem a Sella Nevea.

S lyžováním jsem začal ve dvou a půl letech díky mamince. Ve 14 letech jsem objevil skialpinismus, později freeride a v 17 letech první prudší sjezdy. Řekl bych, že to byl velmi přirozený vývoj, krok za krokem.

Modely... no, vyrůstal jsem na závodech Bode Millera, sledoval jsem filmy o freeridu se Sethem Morrisonem, ale pro freeride a prudké sjezdy byl největší inspirací Marco Siffredi.

S: Co pro tebe znamená naplněný den na lyžích? Jak bys popsal své ambice? Řekl bys, že jsi spíše orientovaný na proces a zážitky, nebo spíše na cíl? (Tipoval bych to první.)

E: Když jsem byl mladší, byl jsem rozhodně více orientovaný na cíl než teď. Pokud mám nějaký konkrétní projekt, stále se na něj silně zaměřuji, ale obecně mi teď jde spíše o samotný zážitek - o to, abych byl v horách. Je jedno, jestli je to lyžování mezi stromy, nebo sjíždění strmého kuloáru.

S: Jsi součástí týmu "Černé vrány". Co nám o této spolupráci můžeš říct? Zdá se, že Černé vrány mají Julské Alpy rády a pravidelně pořádají testovací lyžařský víkend v Rifugio Gilberti, včetně letošního roku. Co tam můžeme očekávat?

E: Moje spolupráce s Black Crows začala v roce 2014, ale první pár lyží Black Crows jsem si koupil už v roce 2010 a několik dalších v následujících letech. Pak mě po magické zimě 2014 kontaktovali a začali mi poskytovat vybavení. Od roku 2016 společně s místním obchodem "El Condor Sport" pořádáme na konci března třídenní testování lyží Black Crows na Rifugio Gilberti.

S: Je známo, že Julské Alpy jsou oblastí s největším množstvím srážek v celých Alpách. Jak byste popsal zdejší zimní počasí? Snažíte se vyrážet ven každý den, nebo čekáte na určité podmínky?

M: Je pravda, že Julské Alpy patří k nejzasněženějším oblastem v Alpách. Zároveň však může být hranice mrazu poměrně vysoko - což znamená, že dole v údolích někdy prší jako z konve... Obecně se snažím lyžovat nebo lézt každý den - samozřejmě v závislosti na podmínkách. V zimě, jako byla ta letošní, to nebylo vždycky možné, protože hranice sněhu byla často hodně vysoko a v údolích pršelo.

A jistě, miluji prašan, ale opravdu si užívám lyžování na jakémkoli sněhu - a firn na jaře patří rozhodně k mým nejoblíbenějším podmínkám!

S: A co se týče kultury - jak bys popsal Friuli? Friuli sousedí s Rakouskem a Slovinskem a zahrnuje část Dolomit. Přesto se zdá, že je masového turismu ušetřeno, zatímco sousední regiony lákají stále více návštěvníků. Uvítali byste větší turistický ruch, nebo je lepší, aby Friuli zůstalo přehlíženou perlou Alp?

M: Myslím, že Friuli a zdejší lidé nejsou na větší turistický ruch připraveni. Proto si myslím, že v blízké budoucnosti zůstane víceméně taková, jaká je nyní. Ale je to krásný region - za necelé dvě hodiny můžete dojet od Jaderského moře do Julských Alp nebo Friulských Dolomit. A blízkost Rakouska, Slovinska a dokonce i Chorvatska je rozhodně plus!"

S. Nedávno jsme tě s Elisou (@umeshoku) viděli v Chile - s tvým kolem a plnou lyžařskou výbavou. Můžeš nám toto dobrodružství trochu přiblížit? Jaký byl původní nápad a jak se to celé vyvíjelo?

M: Nápad byl jednoduchý: jet na kole ze Santiaga de Chile do Puerto Montt a cestou vylézt a zalyžovat si na několika sopkách. Náš původní plán zahrnoval osm sopek, ale když jsme dorazili do Chile, jedna z nich se náhle stala velmi aktivní...

Celkově jsme ujeli 1 700 km na kole a nastoupali 12 000 metrů - plus dalších 12 000 metrů na lyžích. Tato cesta byla mým snem, který jsem měl už deset let. V roce 2015 jsem měl blízko k cestě do Chile za sopkami, ale nakonec jsem se místo toho rozhodl pro Cordillera Blanca v Peru.

S: Výstupy na kole... Vidím, že se tomuto konceptu věnuješ nejen v Jižní Americe, ale i u nás na místě. Odkud se bere tato motivace? Z ekologického povědomí? Nebo jde o to ukázat lepší styl - jinými slovy, že lyžařské zájezdy nemusí být nutně spojeny se soukromou dopravou poháněnou fosilními palivy (tedy auty)?

M: Ne, s tím to nemá nic společného. Jako teenager jsem několik let závodně jezdil na kole, a to jak na silnici, tak na MTB. Pak, jak jsem stále víc a víc stoupal, jsem na cyklistiku už prostě neměl čas. Během koronavirové výluky jsem pro sebe kolo znovu objevil.

Takže je to něco, co mám rád už dlouho. Kombinace jízdy na kole s lezením nebo lyžováním je pro mě jen další způsob, jak dělat věci nebo si je zpestřit. Rád například lezu lehké cesty (obtížnost III/IV) sólo - když pak udělám přístup na kole, den se prodlouží, je napínavější a zábavnější. Stejné je to s lyžemi - některé túry mohou být spíše triviální, ale kolo je prostě udělá zajímavějšími. A samozřejmě je to udržitelnější způsob cestování, ale to není moje hlavní motivace.

S: Měl bys pár slov o Marcu Milanovi, se kterým jsme tu loni dělali rozhovor?

M: S Marcem jsme opravdu dobří přátelé už přes deset let. Poprvé jsme se potkali, když jsme spolu lezli na neznámý ledopád ve slovinských Julských Alpách. Nikdy nezapomenu, jak za mnou v roce 2013 nebo 2014 po jednom prašanu v Sella Nevea přišel a řekl: "Mose, víš.... Vzduch bude budoucí prašan " Tehdy jsem ho nebral moc vážně - a teď tahá lajny do nebe se svým wingsuitem!"

S: Děkuji ti za vzrušující pohled do tvého lyžařského života a přeji vše nejlepší do zimní sezóny! Máš pro nás nějaká slova na závěr nebo vzkaz?

M: Mír, lásku a prašan!