PowderPeople | Frank Techel, lavinový dozorce na SLF

PG: Od roku 2009 pracujete v Institutu pro výzkum sněhu a lavin SLF a od zimy 2010 jako lavinový prognostik v oblasti lavinového varování. Nyní jste na podzim roku 2020 dokončil doktorskou práci s názvem: "O konzistenci a kvalitě ve veřejné lavinové předpovědi - přístup založený na datech k ověřování předpovědí a zpřesňování definic lavinového nebezpečí" (pdf ke stažení). O čem konkrétně vaše disertační práce pojednává?

FT: Na jedné straně jsem se zabýval otázkou, jak kvalitní je lavinová předpověď, zejména kvalita vydávaného stupně nebezpečí. Zkoumal jsem tedy otázku: byla předpověď správná, nebo špatná? Odpověď na tuto otázku je velmi důležitá - pro lavinové předpovědi, aby bylo možné rozpoznat, kde je třeba předpověď dlouhodobě zlepšovat, a samozřejmě také jako referenční bod pro skialpinisty a freeridery, kteří předpovědi používají. Bohužel je však odpověď na tuto otázku také velmi obtížná, protože stupeň nebezpečí není něco, co by se dalo změřit. To znamená, že i při kontrole předpovědi provádí kategorizaci člověk a nejistota zůstává.

Srovnával jsem také předpovědní produkty lavinových výstražných služeb v alpské oblasti. Kromě vydaného stupně nebezpečí mě také zajímalo, zda existují rozdíly a podobnosti v obsahu a prezentaci předpovědi.

PG: Jaké byly vaše výsledky? Jak dobrá je vydaná úroveň nebezpečí?

Ve Švýcarsku jsem analyzoval zpětnou vazbu od vyškolených pozorovatelů po jednom dni v terénu a porovnával ji s vydanou úrovní nebezpečí. S přihlédnutím k rozptylu zpětné vazby ve stejný den ve stejném regionu se ukázalo, že přibližně v šesti ze sedmi dnů byla předpověď vyhodnocena jako správná, v jednom dni jako příliš vysoká a téměř nikdy jako příliš nízká. Velmi podobné výsledky jsem zjistil také pro Norsko, Kanadu a Colorado.

PG: A srovnání sousedních výstražných služeb v alpské oblasti. Zaznamenal jste nějaké rozdíly?

Ano, zaznamenal jsem některé zásadní rozdíly, zejména ve vydaných stupních nebezpečí. Na jedné straně byl ve Francii a v některých částech Itálie mnohem častěji používán stupeň nebezpečí 4 (velký) než například ve Švýcarsku nebo Rakousku. Na druhou stranu bylo také zjištěno, že ve stejný den se stupeň nebezpečí lišil v průměru o jeden stupeň ve třetině dnů napříč hranicemi výstražných služeb. Je samozřejmě jasné, že rozdíly mezi sousedními regiony lze očekávat, pokud se liší topografie a sněhové klima. Pokud například hlavní alpský hřeben leží mezi dvěma sousedními výstražnými regiony, jako například mezi Valais (CH) a Valle d'Aosta (IT), pak lze očekávat rozdíly. Naopak rozdíly v sousedních regionech, jako například mezi Samnaunem (CH) a Ischglem (AT) nebo mezi Ticinem (CH) a sousedními regiony v Lombardii a Piemontu, by měly být vzácnější. Rozdíly ve vydaných stupních ohrožení mezi těmito regiony však byly v některých případech pozorovány také poměrně často.

PG: Promítají se vaše poznatky do tvorby lavinového bulletinu?

Návrhy z mých šetření mají určitě velký vliv. Jednou z otázek, které si neustále kladu, je, jak ze záplavy dat odfiltrovat důležité informace a zpracovat je pro lavinový výstražný systém tak, aby v konečném důsledku vedly k lepší předpovědi.

PG: Statisticky vzato dochází k většině nehod a smrtelných úrazů na lavinovém varovném stupni 3. Jak to hodnotíte?

Lavinový varovný stupeň 3 má poměrně široké rozpětí od "nízké trojky", kde mohou laviny vyvolat zejména lidé, až po "vysokou trojku", kde může dojít ke spontánním lavinám. Bez ohledu na typ trojky je typické, že existují místa, kde lze laviny spustit velmi snadno a že laviny mohou dosáhnout velikosti, která je pro lidi nebezpečná. Tato široká škála trojic je dobrým příkladem toho, že kromě stupně nebezpečí je třeba se zabývat i dalšími složkami bulletinu, abychom si udělali lepší obrázek o očekávané lavinové situaci.

PG: Podle zimní zprávy SLF bylo v roce 19/29 hlášeno o 40 % méně náhodných lavin, než je průměr. Proč tomu tak je?

Vždy existují "příznivější" roky, stejně jako existují opravdu "špatné" zimy. V zimě 2019/20 se jistě příznivě projevila skutečnost, že proběhly dvě fáze, kdy byla lavinová situace téměř po měsíci poměrně příznivá. Pak tu byla výluka na jaře 2020, která určitě také sehrála svou roli.

Ale v zásadě se dá říct, že průměrný počet obětí lavin zůstává už řadu let konstantní a nezvyšuje se, přestože je stále více lidí na túrách nebo mimo sjezdovky.

PG: Jak souvisí situace s koronaviry s lavinovou situací?

To je těžké posoudit. Ve sportovních obchodech stále slyšíte o "runu" na sněžnice a turistické vybavení. Zda situace vyžene na lyžařské túry více nebo méně lidí, se teprve uvidí. A zda to povede k tomu, že ze sjezdovek odejde více nových a nezkušených vyznavačů sněhových sportů, a tím i k většímu počtu lavinových nehod, bude těžké předvídat i na konci zimy.

Pokračování na další straně -->

PG: Sněhuláci jsou stále častější cílovou skupinou, a to nejen kvůli koronaviru. Jakou roli hraje tato cílová skupina při lavinových škodách?

Statisticky vzato se sněžnice méně podílejí na lavinových nehodách. Ve srovnání se skialpinisty se méně často pohybují v lavinovém terénu. Mají - jak analyzoval můj kolega Kurt Winkler - pětinásobně nižší lavinové riziko než skialpinisté. Pokud však k lavině dojde, je bohužel častěji smrtelná. Je proto velmi důležité, aby si sněžní lyžaři při pohybu v lavinovém terénu uvědomovali lavinové riziko, měli s sebou bezpečnostní vybavení a informovali se o lavinové situaci ve zpravodaji.

Neustále pracujeme na tom, aby náš produkt byl užitečný pro všechny, kteří chtějí prozkoumat zimní hory mimo zajištěné oblasti. Také pro turisty na sněžnicích. Od roku 2017 také denně vydáváme lavinový bulletin pro Juru (CH), oblíbenou oblast pro túry na sněžnicích. Pojďme si o vás osobně říct něco víc. Odkud pocházíte a jak jste se k takové profesi dostal?

Původně pocházím z východního Německa, kde lidé nemají se sněhem příliš společného. Do Švýcarska jsem přišel za prací téměř před 30 lety. Zpočátku jsem několik let pracoval jako kuchař. Účast na lavinovém kurzu na Novém Zélandu ve mně pak probudila fascinaci sněhem a lavinami, a zejména pohledem do sněhové pokrývky. Poté jsem pracoval jako pozorovatel pro SLF, a tak jsem se o tuto problematiku začal zajímat. Po několika zimách, kdy jsem pracoval pro silniční lavinovou službu na Novém Zélandu a jako hlídač sjezdovek v Engadinu, jsem se rozhodl studovat geografii ve Fribourgu a Bernu. Po dokončení bakalářské a magisterské práce z oblasti sněhu jsem měl to štěstí, že jsem získal práci v lavinovém varování v SLF v Davosu. Zde jsem pak také mohl vypracovat svou doktorskou práci.

PG: Jste vzhledem ke své profesi spíše defenzivní cestovatel?

Za posledních 10 let jsem byl svědkem tolika lavinových nehod při lavinovém varování. Ano, myslím, že mě to formovalo a mám tendenci být při cestování defenzivnější.

PG: Jak se chováte ve skupině při cestování? Očekává se od vás, že budete vždy "profesionál"?

Jistě, jako "profesionál" byste se tak měl chovat. Ale to, jestli se ve skupině chovám jako průvodce, závisí výhradně na tom, s kým cestuji. Pokud jsem zjevně nejzkušenější, budu spíše vůdcem skupiny. V zásadě by ale každý ve skupině měl převzít odpovědnost a přispět svým názorem.

PG: Máš sám nějaké zkušenosti s lavinami?

Ano, asi jsem si prošel typickou křivkou učení. Je to už dávno, ale bylo to asi jako u spousty lidí: Člověk dělá kurzy, hodně jezdí v terénu a v určitou chvíli má pocit, že už má přehled. Pak jsem se dostal do laviny a částečně mě zasypala. Naštěstí se mi nic nestalo a přišel jsem jen o jednu lyži. Tato zkušenost byla důležitým budíčkem, který mě formuje dodnes.