Henning Rütten, můj první dojem po několika větách na otázku, proč byl tento dokument natočen, mi připomíná Markuse Lanze. Snaží se být seriózní, ale bez hlubšího porozumění. Smysluplné věty, které postrádají jakoukoli obsahovou přesnost.
Hustota nepravdivých tvrzení je tak vysoká, že se mi nutně vybaví každodenní excesy současného amerického prezidenta. S ohledem na to se zde ujímám kontroly faktů takříkajíc na účet New York Times nebo Washington Post.
Ale popořadě.
"Proč tolik lidí podceňuje nebezpečí?" zní ústřední otázka úvodní upoutávky. Základní teze: většina nebo všichni lidé, kteří umírají v lavinách, riziko podceňují nebo si ho neuvědomují, tj. jsou to laici. To je špatně. Úroveň výcviku lidí ve volném terénu se zvyšuje a čistá čísla o úmrtích nevypovídají nic o schopnostech lidí, i když to BILD nebo KRONE vykreslují každý den jinak.
Rütten, kterého tazatel představuje jako "odborníka na hluboký sníh", nastiňuje cíl svého dokumentu takto: "Vždycky jsem si myslel, že je to tak, jak si myslíme. V dřívějším dokumentu - k tomu se ještě vrátíme - zkoumal úmrtí způsobená lavinovými nehodami a nyní (v lednu) "protože v Rakousku byly extrémní sněhové podmínky" a chtěl zjistit, "co se v posledních letech změnilo a jak se s tím lidé dnes vyrovnávají, zda se změnila informovanost."
Proto uvádí: Tehdy byli lidé bezohlední a podceňovali nebezpečí. A ptá se: Jak to vypadá dnes, změnilo se povědomí? Zlepšilo se, nebo zhoršilo?"
Tímto úvodním prohlášením se Rütten již fakticky vyrovnává s hlavními bulvárními novinami. Konkrétně takovou, která neexistuje. Teze je obsahově chybná a z ní odvozená otázka proto nedává smysl.
Dlouhodobý trend v počtu úmrtí v lavinách je víceméně stejný nebo mírně klesající, a to i přes enormní nárůst počtu lyžařů. Důvodů je celá řada, mimo jiné i lepší trénovanost vyznavačů zimních sportů, kteří jsou tak lépe přizpůsobeni zimnímu terénu.