Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Novinky

Recenze | STRG_F Dokumentace Snowboard a lyže: Jak nebezpečný je hluboký sníh?

Kontrola faktů v postfaktické době

21. 02. 2019
Patrick Wehowsky
Náhodou jsem na youtube narazil na dokument STRG_F "Snowboard and Ski: How dangerous is deep snow?". STRG_F je online výzkumný formát, který má základnu v NDR a vždy se zabývá zajímavými tématy. Ale to, co jsem viděl v dokumentu Henninga Rüttena, mě zanechalo v nedůvěře.

Henning Rütten, můj první dojem po několika větách na otázku, proč byl tento dokument natočen, mi připomíná Markuse Lanze. Snaží se být seriózní, ale bez hlubšího porozumění. Smysluplné věty, které postrádají jakoukoli obsahovou přesnost.

Hustota nepravdivých tvrzení je tak vysoká, že se mi nutně vybaví každodenní excesy současného amerického prezidenta. S ohledem na to se zde ujímám kontroly faktů takříkajíc na účet New York Times nebo Washington Post.

Ale popořadě.

"Proč tolik lidí podceňuje nebezpečí?" zní ústřední otázka úvodní upoutávky. Základní teze: většina nebo všichni lidé, kteří umírají v lavinách, riziko podceňují nebo si ho neuvědomují, tj. jsou to laici. To je špatně. Úroveň výcviku lidí ve volném terénu se zvyšuje a čistá čísla o úmrtích nevypovídají nic o schopnostech lidí, i když to BILD nebo KRONE vykreslují každý den jinak.

Rütten, kterého tazatel představuje jako "odborníka na hluboký sníh", nastiňuje cíl svého dokumentu takto: "Vždycky jsem si myslel, že je to tak, jak si myslíme. V dřívějším dokumentu - k tomu se ještě vrátíme - zkoumal úmrtí způsobená lavinovými nehodami a nyní (v lednu) "protože v Rakousku byly extrémní sněhové podmínky" a chtěl zjistit, "co se v posledních letech změnilo a jak se s tím lidé dnes vyrovnávají, zda se změnila informovanost."

Proto uvádí: Tehdy byli lidé bezohlední a podceňovali nebezpečí. A ptá se: Jak to vypadá dnes, změnilo se povědomí? Zlepšilo se, nebo zhoršilo?"

Tímto úvodním prohlášením se Rütten již fakticky vyrovnává s hlavními bulvárními novinami. Konkrétně takovou, která neexistuje. Teze je obsahově chybná a z ní odvozená otázka proto nedává smysl.

Dlouhodobý trend v počtu úmrtí v lavinách je víceméně stejný nebo mírně klesající, a to i přes enormní nárůst počtu lyžařů. Důvodů je celá řada, mimo jiné i lepší trénovanost vyznavačů zimních sportů, kteří jsou tak lépe přizpůsobeni zimnímu terénu.

V další videosekvenci stojí Rütten na Rüfikopfu v Lechu a komentuje ukazatel lyžařské trasy "Langer Zug": "To je symbol nerozumnosti v hlubokém sněhu této zimy. Před několika dny zde přišli o život čtyři lidé, protože nedodrželi pravidla pro lyžování v hlubokém sněhu." Jakkoli je jeho komentář sebevědomý a zvučný, je toto tvrzení chybné, a kdyby Rütten o dané problematice něco věděl, věděl by to také. Jenže on to neví, což se dá odvodit nejen z jeho lyžařských dovedností. Nebo jinak: kdyby na něj křičela jeho bezradnost, už dávno by byl hluchý.

Fakta případu: 12. ledna 2019 zahynuli na Lechu am Arlberg čtyři milovníci zimních sportů při lyžování ve Wöstertälli, poblíž lyžařské trasy "Langer Zug". Tři z nich zachránili záchranáři v noci na 12. ledna 19, čtvrtou osobu se podařilo zachránit až o několik dní později, poté, co sněžení, které začalo večer 12. ledna 19, ustalo. V den nehody byl ve Vorarlbersku všeobecný lavinový stupeň 3. pro oblast kolem Arlbergu v závislosti na nadmořské výšce nad 2200 metrů to byla trojka, níže dvojka.

Kam přesně se skupina vydala, nemůže vzhledem k nedostatku svědků a nástupu povětrnostních podmínek nikdo říci. Informace na stránkách lawis.at jsou následující:

"Bohužel, k dané události je málo spolehlivých informací, protože čas nehody byl pozdě odpoledne a před dalším silným sněžením. Vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici svědci ani srozumitelné stopy a informace o velikosti laviny, příčině spuštění, přesných nástupních plochách, chování obětí nehody atd. není ani pro lavinovou výstražnou službu možná podrobná dokumentace a věcná analýza."

Je nepochopitelné, jak lze při této řídké faktické situaci s ohledem na lyžování a hlášení lavinové situace dospět k výše uvedenému hodnocení ("protože nedodrželi nic, co pravidla pro lyžování v hlubokém sněhu skutečně určují").

Rütten v pořadu pokračuje a ptá se lyžařů na sjezdovkách na jejich hodnocení chování v hlubokém sněhu, které jako by potvrzovalo jeho domněnky. Můžete se zeptat turistů na jejich názor. V seriózním, informativním dokumentu by však tyto názory měly být zasazeny do existujících odborných poznatků a případně konfrontovány. Podle mého názoru k tomuto zasazení dochází pozdě (více než v polovině dokumentu) a nedostatečným způsobem.

Jeho chabá znalost tématu obecně a lyžařského střediska Lech-Zürs konkrétně je patrná i v dalších drobných detailech. Například vstup do Langen Zug komentuje slovy: "Vypadá to jako strmá černá sjezdovka." V tomto případě se však jedná o "strmou černou sjezdovku". No, prakticky to tak je. Jedná se o převážně strojově upravenou lyžařskou trasu, tedy trasu, která je zajištěna proti lavinám horskými železnicemi.

Krátce nato, v minutě 4:06, nahlíží do částečně upraveného terénu a tvrdí, že to vypadá, jako by se tu něco spustilo (pravděpodobně naráží na nějakou formu laviny). Po prohlédnutí záběrů to tak není.

Několikrát se zmiňuje akutní lavinové nebezpečí, které panovalo v den nehody. Termín "akutní lavinové nebezpečí" není terminus technicus v zimních sportech, ale výmysl novinářů, kteří chtějí napsat něco dramatického. Toto novinářské akutní se obvykle vztahuje k lavinovému nebezpečí 4. nebo 5. stupně, ale ani to nebyl tento případ.

Několik základních faktů: Všechna mně známá média informovala o velmi nebezpečné lavinové situaci v den nehody. To prostě není pravda. Novináři, včetně Rüttena, se zde dopouštějí chyby, když extrapolují nebezpečnou situaci z pozdějších dnů, kdy byli na místě a nebezpečná situace prudce stoupla, na nebezpečnou situaci v době nehody. To je nesmyslné. Horská služba se na místo nehody vydala i v době, kdy ještě sněžilo. To svědčí méně o jejich obětavém hrdinství, které je často zdůrazňováno v médiích, a více o objektivním posouzení nebezpečné situace, která byla pro zúčastněné záchranáře v rozumných mezích. Teprve s přibývajícím množstvím čerstvého sněhu byla záchranná akce v noci přerušena.

Téměř komickým se stává, když Rütten na otázku, zda se sám někdy dostal do nebezpečné situace - záměrem je zde pravděpodobně účast na lavinové nehodě, vážném pádu apod. - pak s vážnou tváří a po krátkém nadechnutí říká, že "už dvakrát přišel o lyže v hlubokém sněhu, mimo sjezdovku, pozdě odpoledne [...]"

Takže až v polovině tohoto dvacetiminutového dokumentu se jasně ukáže, že ne každý fanoušek hlubokého sněhu je automaticky unavený životem. S Nadine Wallnerovou a Manuelou Mandlovou se vyjadřují někteří velmi přemýšliví partneři v dialogu a vysvětlují se některé základy. Strukturální zpracování tématu však zdaleka nedosahuje standardů seriózního dokumentu.

Při tolika nepříjemnostech v tak krátkém čase mě napadlo, zda je to náhoda, nebo zda to má strukturální příčiny. Protože sám Rütten několikrát odkazuje na svůj dokument Smrt v hlubokém sněhu z roku 2014, prostě jsem si ho pustil taky!

Dokument z roku 2014 také oplývá arogancí spojenou s faktickou neznalostí. Dokumentu se navíc opakovaně daří vyvracet vlastní tvrzení nesmyslnými střihy.

Dva příklady:

1. Problém se střihem

Na začátku dokumentu, od cca 1. minuty, se objevuje střihová skladba. 1:10, je Rütten v Suldenu u Ortleru, aby zrekapituloval lavinovou nehodu, při níž zemřel jeden člověk.

Přibližně v minutě 2:15 komentuje s odkazem na Sulden: "Téměř všichni tu lyžují v hlubokém sněhu. Ti, kteří to umí, ti, kteří to umí napůl. Ale vidím i ty, kteří to neumí vůbec. A ti se nevystavují nebezpečí jen sami sobě."

Nehoda je popsána v následujícím sledu: Lyžař je zasypán lavinou, kterou spustil jiný lyžař. Nejedná se však o výše popsaný scénář, kdy nelyžař ohrožuje ostatní. Lyžař, který lavinu spustil, lyžoval na ještě strmější trati a s největší pravděpodobností patří spíše do kategorie rizikových expertů. Nechápu, proč jsou tyto výroky takto sestříhány jeden za druhým.

Ke konci dokumentu se o nehodě v Söldenu říká: "Mnoho lidí miluje hluboký sníh, ale podceňují jeho nebezpečí. Jako Volker K. z Bargteheide."

To naznačuje, že mrtvý muž podcenil nebezpečí. To však nelze vyvodit ani ze zprávy o nehodě, ani z vyjádření horského záchranáře. Naopak horský vůdce a horský záchranář ze Suldenu prezentuje skupinu oběti nehody jako zodpovědné, schopné lyžaře ("Volker K. a jeho tři společníci nevyhledávali riziko [...]").

Hned v další větě jsou uvedena tvrzení a výroky, které jsou z hlediska naivity a faktické nepravdivosti těžko překonatelné: "Mysleli si, že mají horu pod kontrolou. Ale v hlubokém sněhu je nebezpečí nevypočitatelné."

Obě věty jsou neudržitelné. Naznačení, že se mýlili v odhadu rizik, není vzhledem k popisu nehody pravdivé. Problémem nebylo jejich posouzení nebezpečí, ale chování druhé lyžařské skupiny. Nešlo o to, že by neměli horu pod kontrolou, ale o chybný úsudek ostatních lidí, který vedl k této nehodě.

2. O aroganci

Na veletrhu ISPO se Rütten setkává se španělským freeriderem Aymarem Navarrem, který se do povědomí širší veřejnosti dostal díky - právem velmi kontroverznímu - propagačnímu videu svého sponzora ABS.

Lavinová nehoda, kterou Navarro naštěstí přežil, se stala během natáčení pro jeho sponzora Audi, a proto z ní existuje dobrý filmový záznam. Jelikož společnost ABS použila tento filmový záznam k natočení výše odkazovaného propagačního videa pro svůj systém, objevila se obvinění, že společnost ABS úmyslně způsobila, že Navarro spustil lavinu. Nehoda tedy byla úmyslná.

Když Rütten konfrontoval Navarra s touto otázkou, odpověděl jednoznačně: to byla ta největší hloupost, kterou kdy slyšel. "Nikdo na světě by to neudělal." Vzhledem k lavinovým statistikám je to naprosto věrohodné tvrzení.

Místo toho, aby toto tvrzení zahrnul do svých úvah, Rütten se drží své teze: ABS je na sestříhaném videu vidět několikrát, takže muselo jít o úmyslný sestup. Rütten nepřichází s myšlenkou, že filmové záběry se často používají několikrát, a proto se na nich klidně mohly vyskytovat detailní záběry ABS, které byly následně sestříhány do - právem kritizovaného - propagačního videa. Existence videa ještě nutně neznamená, že sestup byl úmyslný.

Další příklady nesmyslného zobrazení by se daly uvést, například to, že v textu dokumentu je pád při prudkém sestupu na Ortleru (Schückrinne) popsán jako "další oběť mánie hlubokého sněhu".

Materiálu je stále dost.

Jednu věc si však musím přiznat. Kdybych se před zhlédnutím dokumentu podíval na komentáře na youtube, rychle bych si uvědomil, že jsem si mohl ušetřit práci. Jeden z uživatelů se ptá:

"Dobrý den STRG_F, mohl byste snad stručně vysvětlit, co kvalifikuje Henninga jako "odborníka na hluboký sníh"? V článku je o něm pouze zmínka a jediná zmínka je, že o něm kdysi natočil krátkou reportáž. Nezdá se, že by on sám byl odborníkem na hluboký sníh nebo měl nějaké vědecké znalosti o tomto tématu. S pozdravem"

Odpověď redakce STRG_F hovoří za vše.

"Ahoj, Niklasi! Prosím, neberte pojem odborník na hluboký sníh příliš doslova. Gunnar měl na mysli, že Henning je novinářem NDR a STRG_F, který se tématem hlubokého sněhu zabývá nejintenzivněji. Ani ne tak samotným sněhem, jako spíše nebezpečím, které hluboký sníh přináší."

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře