Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Bezpečnostní zprávy

Zpráva | Jak pracují pozorovatelé SLF v terénu?

CR-ler Alex se dívá přes rameno pozorovatele SLF Reta

05. 04. 2022
Alexander Braschel
Pozorovatelé SLF sledují a vyhodnocují aktuální situaci ve své oblasti a předávají svá pozorování SLF (WSL Institute for Snow and Avalanche Research SLF). Shromážděné údaje jsou součástí podkladů pro denní lavinový bulletin. Bylo mi dovoleno doprovázet Reta, jednoho z pozorovatelů, po celý den a nahlížet mu přes rameno.

Vlastně jsme chtěli něco společně podniknout na vrcholu zimy, kdy je lavinová situace složitá a sněhová pokrývka nabízí něco "vzrušujícího" k vidění. Ale nepodařilo se nám najít společný termín, a tak to nakonec bylo koncem března. Tři týdny prakticky žádné srážky nebyly a lavinový bulletin ukazoval na klasickou jarní situaci s denním cyklem. Ve vysokých severních a východních sektorech se však na starém sněhu vyskytují ojedinělá nebezpečná místa. Podmínky jsou vlastně poměrně bezpečné, takže jsem zvědavý, co najdeme ve sněhové pokrývce.

Reto mě vyzvedává autem a během čtyřicetiminutové jízdy do Savogninu si uvědomuji, s jakým nadšením se věnuje své práci. Nejen o práci ve sněhu, ale o práci v terénu obecně. Retova hlavní práce je geolog v místní inženýrské kanceláři, takže se během cesty autem dozvídám různé zajímavé věci o "malých" rozpadajících se kopcích v Domatu/Ems, které po sobě kdysi dávno zanechal sesuv půdy ve Flimsu. A také o současném sesuvu u Brienzu, který způsobuje problémy nejen na silnici Albula a na trase Rhétské dráhy, ale ohrožuje i stejnojmennou vesnici.
Reto dělá sněhové profily pro SLF už více než 10 let. Dostal se k tomu jako dlouholetý terénní pozorovatel přes několikatýdenní stáž v SLF a následné školení.

Po příjezdu do Savogninu vyjedeme lanovkou na Piz Cartas (2713 m), odkud po povinné kontrole lavinového vysílače traverzujeme do terénu a po krátkém sestupu si nasadíme lyže. V severním sektoru hledáme nevyšlapaný svah, který má sklon kolem 35 stupňů a nemusí být nutně přímo za hřebenem. Reto už má na mapě hrubý plán, a tak nejsme dlouho na cestě. Cestou sbíráme první informace: 2-5 cm ujetého sněhu z posledních dní se pod tratí odlamuje jako malé hroudy a objevuje se saharský prach. Navíc je sněhová pokrývka dost různorodá: někde je na tenkém sněhu pár centimetrů hluboká, jinde je uježděná.

O chvíli později jsme našli potenciální svah, ale než začneme kopat, zkontrolujeme, co je nad a pod svahem, a přemýšlíme, co by se stalo, kdyby svah klesl. Svah je nahoře ohraničen kameny a celkově je poměrně malý, dole se mírně zužuje. Není to zrovna to, čemu by freerider říkal "svah", ale pro nás je to tak akorát, protože je to reprezentativní vzhledem k expozici a nadmořské výšce a přitom docela bezpečné.

Reto rychle změří holemi strmost svahu. Pak si odložíme lyže a lavinovou sondou zkontrolujeme, zda je sněhová pokrývka v místě plánovaného profilu všude ve stejné výšce.

Poté vyrážíme: První profil je vytvořen bez jakéhokoli kopání pomocí piloty. Piletická sonda je mnohem silnější než běžná lavinová sonda. Je dlouhá jeden metr a lze ji prodloužit o jeden metr pomocí závitu. Na jejím horním konci je tenká tyč, na které je připevněno závaží o hmotnosti jednoho kilogramu. Na vodicí tyči je každých 5 cm umístěna značka. Každý centimetr je na hromotlukovi označen čárou.

Nejprve si všimněte, jak hluboko se hromotluk při dotyku se zemí zanoří do povrchu sněhu. Pak je zapotřebí trocha citu a zkušeností. Reto zvedne závaží a nechá ho klesnout. Každých několik centimetrů si zaznamenáme, co je potřeba, aby sonda pronikla dál, tj. jak často pouští závaží, z jaké výšky a jak hluboko se sonda zanoří. Zaznamenává se také aktuální délka sondy. Sondou sáhneme až na zem, přičemž sondu musíme jednou prodloužit. Vše zaznamenáme do terénní knihy pro záznam sněhového profilu. Při pozdějším digitálním zadávání údajů program vypočítá odpory při sjíždění a nakreslí grafický profil.

Teď je čas kopat. Stěna široká dobré tři metry je vyčištěna až k zemi. Během kopání umístíme teploměr na povrch sněhu, chráněný před sluncem. Již předem jsme zaznamenali teplotu vzduchu.

Při vytváření ručního profilu si velmi pečlivě prohlédneme jednotlivé vrstvy, zjistíme vlhkost sněhu, typ a velikost zrn, tvrdost jednotlivých vrstev a změříme teplotu každých 10 cm nahoře a každých 20 cm dále dolů. Podrobný článek o vytváření a interpretaci sněhových profilů najdete v této sněhové bouři.

Na povrchu najdeme tenkou vrstvu povrchové námrazy, která v tuto chvíli nehraje roli, ale při velkém množství sněhových závějí a nového sněhu by se mohla stát problémem. Na ni navazuje několik vrstev, které směrem dolů kolem 30 cm zpevňují. Pod touto deskou následuje potenciálně slabá vrstva: hranaté, velké krystaly. Někdy dokonce krystaly pohárkové.

Podíváme se na ni zblízka pod lupou: Největší z nich mají velikost až 4 mm. Krystaly jsou zde navzájem sotva spojené a při kopání k nám stékají jako hrubý cukr. Dál v hloubce mají vrstvy tendenci být opět pevnější. Jakmile vše zaznamenáme, odkryjeme na stěně dva ECT (extended column test). V každém případě odkryjeme blok o rozměrech 30 x 90 centimetrů. Proč dva? Protože je to rychlé, stejný nebo velmi podobný výsledek zvyšuje význam a 2 ECT vedle sebe mají prakticky stejnou šířku jako blok sklíčka.

--> na další straně budeme'pokračovat! -->

Nyní Reto desetkrát udeří zápěstím a poté dostane první úder loktem. Zacku! Při celkem 11. úderu se slabý článek, který jsme předtím identifikovali, zhroutí po celé své délce. Reto se na mě podívá, zasměje se a je skoro trochu rád, že se jeho předtucha vyplnila. Při druhém ECT se stejná vrstva zhroutí při třetím tahu od lokte.

Poté, co šňůrou odřízneme skluzný blok o rozměrech 1,5 x 2 metry v zadní části, si Reto nasadí lyže a opatrně vleze do horní třetiny bloku. Nyní třikrát bobuje, aniž by skákal. Při prvním skoku se celý blok opět sesune. Je to stejný posun jako u předchozích dvou ECT. Vše je opět přesně zaznamenáno v terénní knize. Pokud byste tuto strukturu našli ve velkém měřítku, riziko lavin byste rozhodně neměli podceňovat. Jak jsme však mohli při přiblížení pozorovat, deska na slabé vrstvě na mnoha místech chyběla, nebezpečná místa se vyskytují jen velmi sporadicky a ne na velké ploše.

Podrobný výklad k jednotlivým testům stability můžete najít zde.

Po dobrých 1,5 hodinách hrabání se ve sněhu balíme vše zpět do batohu a jdeme ještě pár minut na bezejmenný vrchol, abychom se pokochali výhledem. Reto mi vysvětluje vrcholy hor všude kolem, kde jsou krásné sestupy, a že příští léto bude sestavovat mapu nebezpečí pro procesy skalního řícení v protějším údolí. Při sestupu na jih si užíváme ještě několik zatáček ve firnu, než dorazíme dolů v tričku. Ale ještě není úplně konec: data by měla být digitálně zaznamenána a odeslána pokud možno do 14:00, aby mohla být zahrnuta do zítřejšího bulletinu SLF.

Při kávě a croissantech přenáší Reto data do svého notebooku a píše komentář. Výsledek najdete zde (modrý je profil berana, hnědý je ruční profil).

Každé dva týdny, v polovině a na konci každého měsíce, vytváří Reto a dalších asi 60 profilovačů sjezdovek po celém Švýcarsku své profily, aby bylo vidět regionální rozložení stability sněhové pokrývky. Zpráva o lavinové situaci, neboli bulletin, jak se jí ve Švýcarsku říká, samozřejmě zahrnuje také denní údaje z meteorologických stanic/měřících stanic a také pozorování například od hlídačů sjezdovek a týmu SLF. Svá pozorování můžete SLF nahlásit i vy, stačí nahrát fotografii a komentář prostřednictvím aplikace WhiteRisk! Lavinoví předpovědní pracovníci jsou vděční za pozorování čerstvých lavin, výstražných znamení a všeho, co k danému tématu zpozorujete.

Každý profilovač svahu vytváří profily ve své oblasti. Když Reto zrovna není na Pizolu se svým zástupcem Thomasem, tráví čas s přáteli ve vnitřních alpských oblastech Graubündenu. Stejně jako ostatní profilovači dělá Reto celou věc víceméně dobrovolně. Dostává malý příspěvek na výdaje a také náhradu cestovních nákladů a v našem případě i jízdenku na lanovku.

Tímto pro mě končí velmi vzrušující výlet. Jako lyžařský instruktor a nadšenec do sněhových sportů čtu Bulletin téměř každý den. Fascinuje mě, co se za ním skrývá a co se děje ve sněhové pokrývce. S Retem si určitě domlouváme schůzku na příští zimu, kdy bude sněhu hodně a lavinové nebezpečí se bude posuzovat o něco hůře. Těším se na to a pak podám zprávu ve formě kondiční zprávy nebo pokračování této zprávy.

Díky samozřejmě patří SLF a Retovi, že nám to umožnili!

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře