Zítřejší sníh | Ahoj zimo, jak se máš?

Není to tak, že by byla zima úplně zrušena. A je také nepravděpodobné, že by tomu tak v blízké budoucnosti bylo úplně. Spíše je pravděpodobné, že bude pokračovat nějaká chladnější fáze, dokud se Země v určitém okamžiku neodkloní od své osy. Je však otázkou, zda se tato "zima" bude stále podobat zimě, kterou si pamatujeme.

Zima také letos přišla pozdě. Nedostatek srážek a příliš vysoké teploty nás nechaly ve střední Evropě dlouho čekat na sníh. Po počátečních vysokých teplotách na začátku sezóny brzy následovala dlouhotrvající tlaková níže. Sucho v Itálii a rekordní srážkový deficit ve Francii se odrazily v tenkých vrstvách sněhu a neúrodných horských svazích, se kterými se při hledání prvních stop a sjezdovek zastíněných prašanem setkáváme všude.

I v nadmořské výšce 2000 metrů byl sníh doslova seškrabán, aby se udržely sjezdovky k vlekům. Za tímto účelem rolby svými lopatami a řetězy rozrývají půdu a ničí citlivé ekosystémy. K dopravě sněhu do nižších nadmořských výšek se nyní používají dokonce i vrtulníky. Je třeba ztratit dobrou pověst a strach z mimořádné hospodářské situace je velký. Už jsme si zvykli, že na svazích údolí zůstávají jen směrovky jako znaky minulé éry. Nyní se ale začíná nedostávat i ve vyšších polohách.

Myslím si, že občanské hnutí, které existuje již od 70. let, dosáhlo mnoha úspěchů, ale stále je v důležitých oblastech blokováno, zejména politicky. Čím větší bude skupina, která si aktivně přeje změnu, tím více změn se nevyhnutelně uskuteční, protože bude schopna získat většinu, a tedy i politickou moc. To můžeme vidět na mnoha příkladech již dnes.

Skutečný problém je však mnohem hlubší a má existenční povahu. Lidé jsou na konci potravního řetězce. Mají omezené zdroje, jejichž zachování je základem jejich existence. Společenský a ekonomický systém, v němž žijí, kapitalismus, je však založen na předpokladu a principu neustálého růstu a zvyšování zisku. Princip, který není slučitelný s udržitelnou hospodářskou činností, protože ta zisk nevytváří. Předpoklad, že se z krize vymanévrujeme pomocí ekologického, kapitalistického hospodářského systému, je mylný. Už jen proto, že sotva budeme schopni dosáhnout globálního energetického vstupu potřebného pro přístup "udržet, ale zelený", a především ne v době, která je potřebná k dosažení kritických bodů zvratu.

Jsme tedy na křižovatce a možná máme ještě krátkou dobu na to, abychom si vybrali mezi spořádaným ústupem s odstavením našeho systému, našich výrobních a spotřebních služeb, nebo kolapsem v důsledku stále nepřátelštějších životních podmínek na naší planetě. První možnost se zdá být moudřejším, i když nesmírně obtížným řešením. Rozhodně však nebude beze ztrát.

Nakonec nejde ani tak o otázku "co?", jako spíše "jak?". Samozřejmě je dobré přestat jíst maso, kupovat bioprodukty na farmářských trzích, nosit veganské tenisky a kalhoty z bambusových vláken a trička z recyklovaného oceánského plastu a cestovat pouze na kole nebo vlakem, ale nakonec jde o něco mnohem zásadnějšího. Musíme změnit své spotřebitelské chování.

Římský klub vydal v roce 1972 studii "Meze růstu" o stavu lidstva a budoucnosti světové ekonomiky. Tehdy se předpokládalo, že lidstvo překročí kritickou hranici 100 % svých dostupných zdrojů do roku 1980. Dnes jsme na 180 %. A trend je stále rostoucí.

Jaká opatření a možnosti tedy můžeme jako milovníci zimních sportů nabídnout?

• Bojkot lyžařských středisek?

• Vystoupení z kapitalistického systému?

• Samostatnění a odříkání?

• Politický aktivismus?

• Revoluce a mobilizace všech kolegů a podobně smýšlejících lidí?

Tak k tomu asi dojde.

Vraťme se k výchozímu bodu: Ahoj zimo, jak se máš? Tato sentimentální otázka se zdá být zcela bezvýznamná ve vztahu k rozsahu změn, které nás pravděpodobně čekají. Koneckonců, vzhledem k rychle tajícím ledovcům může mít své kouzlo i zkoumání krajiny terminálních morén...