Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Zítřejší sníh

Zítřejší sníh | Freeriding v době klimatické krize

Je to ještě možné s čistým svědomím?

23. 12. 2024
Benjamin Stern
Klimatická krize se týká nás všech a nutí nás, abychom se zamysleli nad svými činy. Zároveň jsou zimní sporty často kritizovány kvůli umělému zasněžování, spotřebě energie a dopadu na životní prostředí. Není tedy pokrytecké kritizovat lyžařská střediska a zároveň si sám užívat lyžování? Jako vášniví freerideři se musíme zamyslet nad rozhodnutími, která děláme, a nad tím, jak můžeme svůj koníček provozovat co nejreflektovaněji, abychom si mohli i nadále s čistým svědomím užívat neopakovatelné dny na horách.

Máš to ještě vůbec dovoleno?

To je otázka! Samozřejmě, že můžete. Sypání prachového sněhu, pocity štěstí do mocniny 10, sdílené s nejlepšími přáteli. Kdo myslí na klimatické změny? Podle Daniho Tollingera, vedoucího programu risk'n'fun freeride rakouského alpského klubu, je to stále více mladých lidí: "Dostáváme zpětnou vazbu, že pro mladé lidi už není tak snadné jen tak jezdit na prašanu jako dřív. Nějak je tu pořád otázka, jestli je to ještě v pořádku z hlediska klimatu."

Klimatická krize zpochybňuje naše obvyklé chování. Ovlivňuje všechny oblasti života: Je v pořádku, že hodiny a hodiny streamujeme seriály, i když chlazení serverů je spojeno s vysokými emisemi CO2? Jak moc je špatné jíst avokádo, banány nebo maso? A je v pořádku podniknout dálkový výlet, abyste si rozšířili obzory, aniž byste měli výčitky svědomí? Není divu, že mladí lidé, kteří vnímají změnu klimatu jako vážnou hrozbu, si také kladou otázku, zda je jejich zimní koníček ještě ospravedlnitelný. Zde je tedy pokus o rozebrání tohoto tématu a také odpověď na otázku, jak se k lyžování staví Alpský klub.

Zítřejší sníh
presented by

Změna klimatu na přímce

Oteplování klimatu v alpské oblasti, stejně jako v celé Evropě, probíhá rychleji než celosvětový průměr - takříkajíc na přímce, řečeno freeridovým žargonem. Od poloviny 19. století se zde teplota zvýšila již o více než 2 stupně Celsia, zatímco v celosvětovém měřítku jen zhruba o polovinu.

Hlavním důvodem je, že pevniny se ohřívají rychleji než oceány a do jisté míry i proto, že sněhová pokrývka bývá kratší. Světlé povrchy, například zasněžený ledovec, odrážejí velkou část slunečního záření, zatímco tmavé povrchy, například skály, teplo pohlcují. Tato odrazivost se označuje jako albedo.

Méně sněhu, více deště

"Pokles podílu sněhu na celkových srážkách je jasně měřitelný a Rakousko jako zemi zimních sportů zasahuje obzvláště tvrdě," uvádí rakouská společnost GeoSphere na svých webových stránkách. Zejména v nadmořské výšce pod zhruba 2000 metrů se H2O stále méně dostává na zem ve své zmrzlé podobě jako nadýchaný šestiboký krystal, ale spíše jako baculatá kapka vody.

Sněhové kanóny proti nedostatku sněhu

Více než 70 procent rakouských sjezdovek je pokryto sněhem a tento trend má stoupající tendenci. Zasněžování je spojeno s vysokými náklady a vysokou spotřebou vody a energie. Na jeden hektar sjezdovky je potřeba 20 000 kWh elektřiny (to je roční spotřeba pětičlenné domácnosti) a až 3 000 metrů krychlových vody. Celkem se na zasněžování spotřebuje tolik vody, kolik město Mnichov potřebuje za rok. Náklady na výrobu sněhu rostou - a s nimi i cena lyžařských jízdenek. (zdroj)

Méně ledovců, více stavenišť

S problémy se potýkají nejen lyžařská střediska v nižších nadmořských výškách, ale také ledovcové areály ve vyšších polohách. Terén se v důsledku ústupu ledovců dramaticky mění. Tam, kde byly ještě před několika lety rovné ledovcové plochy, jsou dnes strmé skalní stěny - tyto plochy lze přeměnit zpět na sjezdovky pouze s obrovskými zásahy do přírody. Každý, kdo někdy v létě navštívil lyžařský areál na ledovci, ví, že se jedná o permanentní staveniště ve vysokých Alpách.

Zasněžování, stavební práce, nesčetné cesty rolby - to vše má značný vliv na klima. Kde však lze na lyžařské dovolené ušetřit nejvíce CO2?

Špatná cesta, dobré lyžování?

Spolková agentura pro životní prostředí sestavila bilanci skleníkových plynů pro různé typy dovolených. Není překvapením, že lyžařská dovolená v Rakousku vychází lépe než let do Španělska. Je však zajímavé, že největší podíl na emisích CO2 u lyžařských dovolených nemá samotné lyžování, ale dvakrát větší roli hraje výběr ubytování a třikrát větší výběr dopravy na cestu. Není divu, že tato zjištění využívají lyžařská střediska pro reklamní účely. Skutečnost, že je nekomunikují bez sebekritiky, je:

"Čím lepší jsou sněhové podmínky, tím je lyžařská dovolená šetrnější ke klimatu. Je to proto, že lyžařská střediska se mohou obejít bez použití zasněžovacích zařízení, pokud je dostatek přírodního sněhu. Ideální je proto naplánovat si dovolenou v době, kdy je ve vybraném lyžařském středisku dostatek sněhu. [...] A možná to nemusí být zrovna každodenní alpské lyžování. Sporty, které nevyžadují žádnou nebo jen malou technickou podporu, jsou ekonomičtější: Skialpinismus, běžecké lyžování, chůze na sněžnicích a podobně," uvádí se na internetových stránkách Kaunertalského ledovce. Jedná se o jedno z lyžařských středisek, které se v současné době znovu a znovu objevuje ve zprávách kvůli kontroverzním projektům na rozšíření.

Alpský svaz, který lyžuje

Alpský svaz není proti lyžařským střediskům, ale je velmi nakloněn projektům jejich rozšiřování, které se vymykají době. Lyžování, zejména skialpinismus, je jedním z hlavních sportů svazu. Mnoho členů má za sebou nejen první oblouky na pluhu, ale také první oblouky v hlubokém sněhu v lyžařských střediscích. V lyžařských střediscích se také odehrává nejeden AV freeridový nebo lavinový kurz.

I přes ekonomickou konjunkturu, kterou lyžařská střediska přinesla do mnoha údolí, však nelze přehlížet vedlejší efekty, jako jsou rostoucí dopravní zácpy nebo vysoké ceny. Především se nabízí otázka (volně podle Tobiase Morettiho):

Kdy už je toho dost?"

Tyrolsko má více než 90 lyžařských areálů, přibližně 900 vleků a přes 3000 kilometrů sjezdovek - vzdálenost od Innsbrucku po Grónsko. Po téměř neomezeném nekontrolovaném růstu až do 80. let 20. století uznali i politici, že je třeba zavést přísnější pravidla. V důsledku toho vydala zemská vláda takzvaný zákaz nové výstavby. Tento zákaz byl však v průběhu let na nátlak lanovkářské lobby opět zmírněn - to, co bylo dříve zakázáno jako nová výstavba, je nyní opět možné jako rozšíření. Podobně absurdní je situace s ochranou ledovců. Podle tyrolského zákona o ochraně přírody je zástavba ledovců zakázána, ale výjimky z tohoto zákazu jsou stanoveny v samostatném regionálním plánovacím programu. Právě kvůli těmto výjimkám se neustále objevují stavební projekty, které vyvolávají vášnivé diskuse.

Například plánovaná výstavba Gepatschferneru v Kaunertalu, kde mají být na největší přírodní ledovcové ploše ve Východních Alpách postaveny nové lanovky a vleky. Nebo plány Pitztalské ledovcové dráhy na výstavbu na Linker Fernerkogel s možností napojení na lyžařskou oblast Ötztalského ledovce. Proti těmto projektům existuje tvrdý odpor. A také neúspěšné plány na rozšíření Kappl-St. Anton, Hochoetz-Kühtai a Neustift-Schlick ukazují, že obyvatelstvo na takové plánované zásahy do přírody reaguje citlivě.

Zítřejší sníh
presented by

Ochrana přírody vs. ochrana klimatu

Ale co má tato problematika společného se změnou klimatu? Klimatická krize a krize biologické rozmanitosti jsou dvě strany téže mince. Nedotčené přírodní oblasti hrají v boji proti klimatické krizi zásadní roli, a proto je třeba ochranu přírody a ochranu klimatu posuzovat společně. Z tohoto pohledu má pro ochranu klimatu smysl také kampaň proti nadměrnému rozšiřování lyžařských středisek. Není však pokrytecké kritizovat lyžařská střediska a zároveň být sám vášnivým lyžařem?

Potřebujeme dobré obraty!

Měli bychom řešit problémy jen tehdy, když jsme sami neomylní? "Ne", říká například Martin Svejkovský z ProtectOurWinters, který se touto otázkou zabýval v článku PowderGuide, který stojí za přečtení, nazvaném "Ochránci klimatu nebo ničitelé životního prostředí". Jeho závěr: Náš neoliberální ekonomický systém ovlivňuje i naše myšlení v otázce klimatu. Říká se nám, že individuální změny v chování by měly klima chránit, ačkoli velké páky lze zatáhnout pouze na politické úrovni.

Na tom jistě něco je, ale nemělo by nás to zbavovat odpovědnosti. Je jen na mém rozhodnutí, zda se na podzim začnu klouzat po sjezdovkách s tvrdým umělým sněhem, nebo zda se raději vydám na cyklistický výlet. Je to moje rozhodnutí, zda budu brát vážně rezervaci tetřeva hlušce, nebo ji budu ignorovat a prostě projedu. Nebo zda budu respektovat mladý les. Je to moje rozhodnutí, jestli sednu na dvě hodiny v jednom směru do auta na celodenní výlet, nebo pojedu skibusem do nedalekého lyžařského areálu - i když je o něco menší. Je to moje rozhodnutí, jestli budu každý rok měnit šatník, nebo půjdu na opravu pracovního oblečení. Stejně jako je to moje rozhodnutí, zda budu bez rozmyslu létat po okolí, nebo se jednou za pár let vydám na delší dálkový výlet.

Některá rozhodnutí vyžadují obrat. Ale s lyžemi nebo snowboardem pod nohama je zatáčka především pocit. Ten okamžik, kdy jsou gravitační zákony doslova pozastaveny a vy letíte z jedné zatáčky do druhé - nesrovnatelné! Byla by škoda o to přijít nebo mít permanentní výčitky svědomí. Nejenže jsou tyto okamžiky k nezaplacení, ale neocenitelný je i přínos lyžování pro vaše osobní zdraví a následně pro zdravotní systém. Jezděte!"

Poznámka: Tento článek vyšel také v časopise DREI D a v Blogu Alpského klubu mládeže.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře

Zítřejší sníh
presented by