Zítřejší sníh | Pandemická zima je zároveň zimou změny klimatu

ISPO 2020: Jiný svět

Mám ho všudypřítomný od chvíle, kdy jsem se poslední lednový den roku 2020 vrátil domů z ISPO v rámci mise PowderGuide. Předtím se objevily pouze zprávy o viru v Číně a 14 nakažených lidech v Mnichově, ale situace byla zcela pod kontrolou a všechny řetězce nákazy (to slovo tehdy ještě neexistovalo, že?) se daly vysledovat. Tomu se tehdy nedalo věřit - ale všichni jsme byli stále ukolébáni pocitem bezpečí. Na výstavišti se ještě pořád vtipkovalo ve stylu: "Nechoďte do hal C! Jsou tam lidé z Wuhanu!" - Nebylo to až tak vtipné, ale stejně se všichni usmívali.

Koho tehdy napadlo zastavit leteckou dopravu na normální frekvenci? Vždyť to přece k rozumné globalizaci neodmyslitelně patří! Ještě na konci ledna 2020 létali do Mnichova na veletrh sportovních potřeb návštěvníci a vystavovatelé z celého světa! Dnes už na obloze téměř nevidíme protiraketové střely ani letadla a všechny veletrhy probíhají digitálně.

Procházet se po výstavišti s rouškou na obličeji? To kromě (rozumných) Asiatů nikdy nikdo nedělal! A z veletrhu jsme se obvykle vraceli domů přinejmenším s pořádnou rýmou, když už ne s plnohodnotnou chřipkou. Dnes vidíme jen lidi se zahalenými obličeji a batolata se učí slovo "maska" jako jedno z prvních slov vedle "máma" a "táta". Tříleté děti chtějí "už žádné koronaviry o Vánocích!", přestože se lidé ze všech sil snaží, aby se tato témata těm nejmenším nedostala do povědomí.

Krize v krizi

Tady pravděpodobně také spočívá potíž v tom, že klimatickým změnám přisuzujeme podobnou přítomnost jako pandemii. Byl jsem (pozitivně) překvapen, jak rychle může taková krize přitáhnout celosvětovou pozornost a být řešena věcně a důsledně. Zároveň jsem byl také zmaten, proč se politici a podniky nedokážou zapojit do ochrany klimatu stejným způsobem! Během pandemie najednou přestalo být mnoho každodenních věcí důležitých. Díky rozhodné mediální tirádě se podařilo vyvolat dostatečnou hysterii, aby si i ten poslední člověk uvědomil, že jde o krizi, která ohrožuje naši existenci (ale stále nedokážeme říci, jak moc je skutečně ohrožující). Je diskutabilní, zda jsme to s reakcí trochu nepřehnali. Pro mnohá opatření rozhodně nebyl a stále není manévrovací prostor, ale mám pocit, že s existenčními obavami si už nevíme rady. Možná proto, že od poválečného období, a tedy v posledních dvou generacích (alespoň v té naší), se utápíme v luxusu spotřeby typu "tohle chci, tohle si koupím" a nejvíc životu nebezpečné bylo vyrazit autem do Alp.

Poměr nákladů a příjmů se posunul natolik, že si můžeme dovolit prakticky cokoli - od levných dovolených přes nové skialpinistické vybavení až po spoustu argentinského hovězího masa a bioproduktů v diskontu. Motivace k tomu, abychom se bez věcí obešli nebo si je sami vyrobili, vypěstovali či opravili, už neexistuje. Globalizace s velmi rozdílnými minimálními mzdami po celém světě k tomu jistě přispívá, ale základní myšlenka konkurence a růstové ekonomiky je pravděpodobně zodpovědnější i lokálně a regionálně. Bránit se tomu můžeme asi jen tehdy, pokud se vědomě rozhodneme proti tomu. Jsme my, Homo sapiens, natolik mozkově vyspělí, abychom dokázali zničit naši planetu? Nebo jsme příliš hloupí na to, abychom tuto planetu zachránili?

Musí se ochrana klimatu stát ekonomicky únosnou?

Znepokojuje mě skutečnost, že se o klimatických změnách najednou přestalo nebo téměř přestalo mluvit, a na druhé straně taková krize mobilizuje všechny síly světa k boji za přežití lidstva. Jak účinná je jedna nebo více vakcín vyvinutých za méně než 12 měsíců? Údajná humanitární povrchnost farmaceutického průmyslu má samozřejmě velké ekonomické pozadí - a nekonečnou státní podporu. Opět to pravděpodobně funguje jen tehdy, když jsou peníze.

Nemohli bychom konečně zorganizovat ochranu klimatu tak, aby se odpovídajícím způsobem zvýšil ekonomický zájem? Jistě, do jisté míry se o to již snažíme, ale certifikáty CO2 se staly spíše "kalkulovatelnými provozními náklady" než skutečnou pobídkou k jinému podnikání.

Pokračování na další straně -->

Ještě o něco lepší: Jak můžeme vytvořit takový podnět v malém měřítku, když to nedokáží ani politici, protože jsou příliš zahleděni do klasických ekonomických základů růstu, protože vazby na ekonomiku jsou příliš propletené, než aby mohli nezávisle sledovat celkový obraz a skutečně jednat v zájmu občanů? A to ani nemluvím o perfiditě některých politiků, kteří se rozhodli obohatit se tím, že si vynutili nošení masek.

Abychom zůstali konstruktivní: Můžeme dosáhnout rozhodujícího pokroku v ochraně klimatu pouze tehdy, když stanovíme ekonomické základy? Nebo děláme chybu, že opět nechápeme, že základ naší ekonomiky (růst!) je už ze své podstaty chybný, protože žijeme v uzavřeném systému (Země!) a neustálý růst může probíhat pouze na úkor ostatních? Musí se tedy odehrávat nezávisle na ekonomických úvahách?"

Proč nemůžeme veškerou energii ve společnosti, politice a ekonomice využít pro naši planetu stejným způsobem? Co nám brání věnovat otázce klimatických změn stejnou pozornost a důslednost jako pandemii? Takové myšlenky pravděpodobně napadly mnohé z vás - v mnoha hodinách volného času, které nebylo možné vyplnit lyžováním (nebo podobnými aktivitami). Nebo během těch několika vybraných hodin chůze, které nám byly ještě dovoleny. Musíte si to nechat rozplynout v ústech! Necháváme si vzít svobodu, abychom bojovali s touto pandemií, ale nejsme (většinou) připraveni provést významné změny na ochranu klimatu. Peníze ušetřené za zrušenou dovolenou raději (z větší části) investujeme do věcí, které svět k ochraně klimatu nepotřebuje.

Stržení výtahů - tak co teď?

Oživení diskuse z předposledního čísla Zítřejší sníh (viz dole v komentářích). Jsem toho názoru, že společnost výhradně radikálních převracečů nebude fungovat. Nebo jinak řečeno: měli bychom odsuzovat lidi jen proto, že se nedokázali důsledněji angažovat v ochraně klimatu, než se angažují nyní? Jako jeden můj kamarád, který si vzal dovolenou, aby mohl vést kampaň za ochranu klimatu - začíná s osvětou o klimatickém křížku na volebním lístku, inicioval kanál na YouTube. Mám mu teď zavolat a říct mu, že YouTube spotřebovává neobnovitelné zdroje? Asi by to nemělo moc smysl. Stejně jako zbourání lanovek nebude znamenat, že už nebude existovat zimní turistika.

Tady ve Schwarzwaldu byl v letošní sezóně dopravní chaos jako nikdy předtím v nejlepších zimních časech. Výsledkem bylo nápadné množství poznávacích značek aut z okolních měst (ale také mnoho jednodenních turistů, kteří obvykle tráví sobotní odpoledne nákupy ve městě nebo podobně). Přičemž "v okolí" je rozhodně relativní. Když nic nenasvědčovalo tomu, že by na severu mohla vzniknout dopravní zácpa, sněhová situace v Bavorsku byla mizerná, rakouské Alpy nebyly k dispozici jako alternativa a poplatky za parkování v bavorských Alpách a Allgäu byly stále dražší, bylo možné ve Schwarzwaldu často narazit na poznávací značky OA nebo M. To se však nestalo. Upozorňuji, že se jednalo o jednodenní turisty!

Druhý den se na lyžařskou túru, na kterou se běžně vydá jen pár skialpinistů za několik let (Weilersbach Tal-Hinterwaldkopf), vydal nedostatek parkovacích míst v údolí a hojnost lidí na vrcholu. Ano, téměř všechna parkoviště pro standardní túry (mluvím jen o skialpinistických průvodcích a PowderGuide) byla tuto zimu na JZ přeplněná - a to i v 8.30 ráno. Znovu zdůrazňuji, že nemám nic proti jednodenním turistům! A je mi jedno, jestli jsou z Freiburgu nebo z jiných měst.

Pokračování na další straně -->

Je přirozené spekulovat, co by se stalo, kdyby se lyžařská střediska v Alpách najednou zavřela. Bylo by pro Fler lepší odjet na jeden den na JZ místo toho, aby strávil týdenní lyžařskou dovolenou v Alpách? Jistě, pro malé údolí v Alpách by to bylo klidnější, ale rozhodně by to nepomohlo celkovému obrazu. Kromě toho je v tom dost lokálnosti, o které si troufám pochybovat.

Jen mírná změna bude možná i zde. Ale je třeba, aby se postavily i radikální mozky a vedly - jinak se masy jemně změnit nedokážou. Proto jsem spíše pro "minimální délku pobytu při příjezdu autem" v údolí, abychom dostali pod kontrolu jednodenní turisty a s tím související emise CO2 při příjezdu. Kromě toho samozřejmě žádné další uzavírání nových lanovek a rozumné využívání starých lanovek, dokud je už nebude možné používat. Příkladů nostalgických gondol z 60. let, které jsou stále v provozu, je dost. Bohužel většina z nich již byla v evropských Alpách (přinejmenším v Německu, Rakousku a Švýcarsku a do jisté míry i ve FRA) demontována a vyvezena - většinou na Východ - protože tady na Západě to musí být vždycky nejnovější a nejlepší. To je třeba změnit, ne řešit otázku, zda ještě můžeme mít vleky!"

V minulém čísle Zítřejší sníh jsme se dozvěděli o významu bodů zvratu a bez propadnutí fatalismu to asi nepůjde. Včera jsem se od svého přítele na dovolené dozvěděl, že nejbližší vypočtené datum bodu zvratu "amazonský deštný prales se stane savanou" je rok 2021. 2021!! Realističtější je asi předpokládat, že k tomu nedojde dříve než za deset až patnáct let, ale faktem je: nemůžeme to předpovědět se stoprocentní jistotou. Na druhou stranu to ale také znamená, že ji nelze vyloučit.

Kdy náš lidský systém dosáhne bodu zlomu, kdy konečně pochopí, že naše planeta může pokračovat pouze s masivními změnami? A bylo to vůbec někdy spočítáno? Myslím, že jsme pravděpodobně ještě nedosáhli toho nejranějšího bodu a může bohužel trvat dalších deset až patnáct let, než tohoto bodu zlomu dosáhneme. Minulý týden Lea odkázala na článek, který stojí za přečtení a který se zabývá sociálními, resp. rozhodujícími body zvratu pro úspěšnou ochranu klimatu. Podle všeho není možné spočítat, kdy budeme připraveni.

Cílová destinace byla rychle vybrána a já už jsem byl na cestě na místní horu Schauinsland ve Freiburgu. Na kole do nadmořské výšky kolem 700 metrů a pak na lyžích na vrchol (1284 metrů). Právě tato túra nejlépe odrážela kontrasty. Je třeba si uvědomit, že na vrchol se dá téměř dojet autem a že o víkendu se kolem vrcholu pohybuje spousta pěších turistů, sáňkařů, chodců a samozřejmě i skialpinistů. Když jsme na posledních několika klidných metrech severní strany zdolávali malou římsu, abychom převedli lyže na turistickou trasu, byli jsme my i dav lidí poněkud překvapeni bizarním setkáním. Stále více lidí se zastavovalo a čekalo, až konečně sjedeme na lyžích zpátky do údolí (někteří už vytahovali mobilní telefony, aby si nás natočili, a ptali se, jestli tady opravdu sjedeme na lyžích - to byli asi lidé, kteří normálně chodí nakupovat). Takhle se asi musí cítit horolezci v Bernském oblouku, když si je prohlížejí asijští turisté z Jungfrau Railway (bylo to letos v létě jiné?). Tu masy, které generují přírodní zážitek s co nejmenší námahou, tam skialpinista, který si dá práci navíc a vidí v tom přírodní zážitek.

Následují další freiburské skialpinistické vrcholy Feldberg, Hinterwaldkopf (na vrcholu bylo trochu plno, viz výše), Kandel a Belchen a mohu to jen doporučit, protože bez hledání parkoviště a další sportovní aktivity to rozhodně působilo moderněji. A časová náročnost většiny túr byla celkem přiměřená (kolem tří až čtyř hodin od dveří ke dveřím). Kromě toho existoval jeden nebo dva projekty na využití veřejné dopravy k nasbírání metrů sjezdového lyžování, což také vedlo k docela rozumným denním aktivitám (někdy s 36 km a 2700 m sjezdového lyžování). Naštěstí jsme tuto zimu opakovaně viděli další cyklisty s lyžemi na nákladních kolech, na zádech, na lyžařských přívěsech nebo v podpaží.

Rád bych ještě jednou zdůraznil, že mi nejde o sebechválu nebo sebepropagaci (abych nepředbíhal: ne, rozhodně nejsem tak klimaticky uvědomělý v jiných ohledech), ale o to, abychom v malém měřítku dělali věci jinak, měnili své návyky a předávali si nápady! A o podnícení potřebné, živé a konstruktivní diskuse o budoucnosti zimních sportů!

S tímto vědomím doufám, že v příštích dnech napadne spousta čerstvého sněhu až do hlubin Černého lesa!