Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Sněhová bouře

Sněhová bouře 1 2021/22 | Opět starý problém se sněhem

Je starý sníh opravdu starý?

12. 11. 2021
Lukas Ruetz
Nedávný nález na internetu: "Žádná zima bez problému se starým sněhem - to je nepříjemné!" Podíváme se na toto tvrzení z většího úhlu pohledu a uvedeme ho na pravou míru: Jak se definuje starý problém se sněhem, jak přesně v současné době vypadá a jsou pro nás všechny staré problémy se sněhem velkým problémem?

Aktuální problém se starým sněhem na hlavním alpském hřebeni

Zima je sice ještě mladá, ale SIL a Lavinová výstražná služba Tyrolsko již hlásí slabý starý sníh na stinných svazích nad 2800 metrů. Na Furgghornu ve Valais se již 1. listopadu utrhla lavina s lavinovým okrajem širokým 500 m. Na horách se objevily laviny, které se stahovaly z horských masivů. Došlo také k několika lavinám vyvolaným milovníky zimních sportů, především v ledovcových lyžařských oblastech.

Definice starého sněhu (problém)

Starý sníh je podle definice pouze sníh, který je starší než tři dny. O čerstvém sněhu se hovoří jako o novém sněhu pouze v případě, že je starší než tři dny. Není proto překvapivé, že se již hovoří o problému starého sněhu.

Přesná definice problému starého sněhu je ve skutečnosti až sekundárně závislá na stáří sněhu - jinak by všechny laviny způsobené sněhem, který je starší než tři dny, byly automaticky lavinami způsobenými problémem starého sněhu. Problém starého sněhu je spíše zvláštní formou slabé vrstvy. Ta se skládá ze tří různých typů sněhových krystalů. Dva z nich vznikají akumulační přeměnou uvnitř sněhové pokrývky: hranaté krystaly a hluboký mráz, známější jako plovoucí sníh.

Třetím typem krystalů u starého sněhového problému je třpytivý povrchový mráz, který je teprve později překryt sněhem, a tak si najde cestu do sněhové pokrývky a může působit jako slabá vrstva pod sněhovou deskou. Ta nevzniká nárůstovou přeměnou z jiného krystalu sněhu ve sněhové pokrývce, ale - jak název napovídá - na povrchu sněhu. Vzniká z vodní páry, která přimrzá k povrchu sněhu, podobně jako se mohou za letní noci tvořit kapky rosy ze vzdušné vlhkosti na trávě. Tento proces se nazývá resublimace nebo usazování.

Potřebná doba vzniku problému starého sněhu

Povrchová krupice, hranaté krystaly a hluboká krupice se obvykle tvoří několik dní až týdnů a nemohou "spadnout z nebe" - tj. dostat se na zem ve formě srážek nebo čerstvého sněhu. Tvoří se pouze na stávající sněhové pokrývce nebo v ní. Proto se problém starého sněhu nazývá problém starého sněhu. I když ve vzácných případech se mohou výrazné slabé vrstvy hranatých krystalů vytvořit i za pouhý jeden nebo dva dny.

Je to docela matoucí, protože z jazykového hlediska se slovem "starý" obvykle označuje něco, co je pocitově výrazně starší než tři dny. V angličtině se problém starého sněhu označuje jako "persistent weak layers". To je lepší popis charakteristiky, protože slabé vrstvy starého sněhu mohou mít obvykle význam pro lavinové nebezpečí po mnoho dní až týdnů nebo dokonce téměř celou zimu, a proto jsou považovány za velmi vytrvalé. Existují však i výjimky: Čas od času je problém se starým sněhem relevantní jen několik dní a pak zase rychle zmizí. To je případ, kdy krystaly nejsou příliš velké a vrstvy jsou spíše tenké - tj. silné jen několik centimetrů.

Tlusté vrstvy starého sněhu se zpravidla vyvíjejí pomalu po dobu několika týdnů a pak jsou obvykle aktuální mnohem déle. Obvykle se vyskytují v blízkosti země, tj. v nejnižší části sněhové pokrývky.

Nízko položené (= tenké) vrstvy starého sněhu se často vytvoří během pouhých několika dní a často jsou relevantní jen po relativně krátkou dobu. Maximálně dva až tři týdny. Vyskytují se všude ve sněhové pokrývce. Obvykle se tvoří v horních deseti až dvaceti centimetrech sněhové pokrývky - nejčastěji mezi povrchem stávající sněhové pokrývky a padajícím čerstvým sněhem.

Proč vždy zastíněné svahy?

Svahy s malým nebo žádným slunečním zářením, tj. na začátku zimy nejen severně orientované svahy, ale také východně a západně orientované svahy, jsou předurčeny k problému se starým sněhem v blízkosti země. Problém s přízemním starým sněhem se naopak častěji vyskytuje na osluněných svazích.

Na zastíněných svazích jsou teplotní gradienty v řídké sněhové pokrývce v podzimních a prvních zimních měsících při nízké poloze slunce 24 hodin denně dostatečně výrazné, aby se sněhová pokrývka přeměnila narůstajícím způsobem. Na více osluněných svazích je situace zcela odlišná, alespoň během dne. I když jsou tam teplotní gradienty v noci stejně silné, sluneční energie a s ní spojené oteplení produkty noční, konstrukční přeměny opět zničí nebo způsobí, že sněhová pokrývka stejně zcela roztaje.

Aktuální příklad na dvou sněhových profilech

Rozdíl ve struktuře sněhové pokrývky a v aktuálně aktivních transformačních procesech uvnitř sněhové pokrývky je jasně vidět mezi severními a jižními svahy na dvou sněhových profilech ze skupiny Rieserferner ve Východním Tyrolsku z 9. listopadu 2021:

Oba byly zaznamenány ve stejnou dobu na stejném místě. Pouze v jiné expozici. Zatímco na jižním svahu převažují tající formy a kulatozrnné krystaly, na jižním svahu jsou již zřetelně vidět produkty přeměny nánosů, tj. hranaté krystaly. A to jen několik dní po sněžení.

V době pořízení snímku se v obou sněhových kupách také něco dělo. Na jižním svahu právě probíhá tající přeměna v horní části sněhové pokrývky. Jasně rozpoznatelné podle vlhkosti 3 a 2 prvních dvou vrstev a naměřené teploty sněhu 0 °C. Vzhledem k nízkému teplotnímu gradientu probíhá degradační přeměna v současné době hlouběji ve sněhové pokrývce.

Na severně orientovaném svahu o několik metrů dále vypadá situace zcela jinak. Sněhová pokrývka se již z velké části skládá z hranatých krystalů. Zejména na povrchu sněhu, kde se teplotní gradient při bezmračné obloze obvykle projevuje nejvýrazněji, jsou krystaly obzvláště sypké a již milimetrové. Současný sklon je také mnohem silnější než na jižním svahu, což umožňuje pokračovat v přeměně nánosů.

Dva profily byly zaznamenány ve výšce 2400 metrů. Pocházejí ze sněhové pokrývky z počátku listopadu. Vysoko v Alpách, kde již zůstal sníh z počátku října, mohly výše popsané procesy řádit mnohem déle na stinných i slunných svazích a vytvářet problematické slabé vrstvy.

Závěr

V Alpách pravděpodobně nikdy nebude zima bez problému se starým sněhem. Každá zima se ve většině regionů vyznačuje několika problémy se starým sněhem. Je to jednoduše dáno podmínkami, za kterých se tvoří a které jsou součástí často se vyskytujícího standardního průběhu počasí. Naštěstí existuje jen několik zim s velmi výrazným a trvalým problémem starého sněhu. Bohužel však právě tyto situace si mnozí milovníci zimních sportů pamatují jako reprezentanty problému se starým sněhem.

Každou lavinovou situaci je třeba posuzovat individuálně a každý lavinový problém má rozpětí od "pro milovníky zimních sportů skutečně nerelevantní" až po "extrémně nehodový a nebezpečný".

V průběhu sezóny se Sněhová bouře objeví jako obvykle o sobotách, pravidelný provoz začne na začátku prosince. V aktuálním případě se jedná o mimořádnou fujavici na začátku sezóny!

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Související články

Komentáře