Nejkrásnější hory na světě. Tímto tvrzením jsou často označovány impozantní vápencové skály v jihotyrolských Alpách. Nejen hordy italských letních turistů se vydávají na pouť do tohoto jedinečného regionu v období Ferragosto. Také ve freeridových kruzích si Dolomity se svými strmými skalními stěnami již zajistily místo v srdcích příznivců kuloárů. Zimní sezóna 2008/2009 s výjimečným množstvím sněhu přilákala také skupinu německých příznivců kuloárů. O jejich zážitcích si můžete přečíst v následující reportáži.
Canale Joel
Vzhledem k obvyklému pozdnímu rannímu příjezdu vystupujeme z lanovky v Sass Pordoi až krátce před jedenáctou hodinou. Jako první sestup se rozhodujeme pro variantu na jižní straně masivu Sella, ke které to trvá jen asi čtvrt hodiny: Canale Joel. Za tímto účelem se nejprve vydáme po stopách do známého údolí Val Mesdi směrem na východ, ale brzy vystoupáme několik metrů vpravo za Pordoischarte, kde se nachází nástup. Žlab je strmý jen necelých 45°, zcela jižně orientovaný a již krásně jedlově porostlý.
Je jedinečným zážitkem lyžovat v poměrně úzkém žlabu mezi vysokými, prudce se svažujícími skalními stěnami, s výhledem na Passo Pordoi a Marmoladu za ním. Kdybyste to neznali, museli byste se bát, že vás obrovské skalní stěny rozdrtí. Po krátkém, velmi úzkém úseku se žlab rozšiřuje a zplošťuje, načež sjedeme po pěkném firnovém svahu a vrátíme se přímo ke gondole.
Canale Holzer
Další jízda lanovkou, další cíl, další štěstí: legendární Canale Holzer. Tento kuloár vede přímo na sever od Sass Pordoi a končí ve Val Lasties. K jeho vstupu nemusíme zdolat ani jeden schod. V žlabu se obvykle nachází místo, odkud se musí slanit dolů. Vzhledem k mimořádně dobrým sněhovým podmínkám předpokládáme, že to nebude nutné, přesto do žlabu vstupujeme vybaveni úvazky, lany a veškerým příslušenstvím.
Díky severní expozici a vysokým skalním stěnám po stranách je Canale Holzer velmi dobře chráněn před sluncem a sníh je zde stále opravdu prachový. Zpočátku opatrně vstupujeme do žlabu jeden po druhém. Díky výborným podmínkám však nejenže není nutné slaňovat, ale také si díky nim užíváme příjemný a o něco rychlejší sestup.
Ke konci žlabu však alespoň já vnímám v nohách četné výškové metry ve strmém žlabu a opět zpomaluji. Po strmém sestupu přes Canale Holzer se poslední úsek přes Val Lasties zdá být opravdu rovinatý. Po několika minutách klesání a přejezdu se dostáváme na silnici vedoucí do průsmyku Pordoi. Odtud se vydáváme stopem na vrchol (i když v Itálii se vždycky vyplatí mít s sebou členky skupiny) a vyzvedáváme zbytek skupiny autem.
Program špatného počasí: Val Setus
Druhý den bohužel počasí nehraje podle plánu. Je velmi zataženo a mírně sněží. Protože při sestupu z Piz Boè na jižní stranu nemůžeme očekávat žádný firn, vydáváme se rovnou na sever. Přechod náhorní plošiny je velmi malebný, všude jsou vidět strmé žleby a jedinečné skalní útvary Dolomit. Náhorní plošina není úplně rovná, stále se zde objevují krátké sjezdy a protilehlé výstupy. Orientace také není za špatné viditelnosti snadná. Přesto najdeme Val Pisciadù poměrně snadno a sestoupíme trochu na sever poměrně plochým a dosti širokým údolím, než přejdeme po levé straně údolí a dostaneme se ke vstupu do Val Setus.
.
Na vrcholu je Val Setus stále poměrně strmý a úzký, ale brzy se otevře a stane se širším a rovnějším. Zatímco v horní části byl sníh ještě pěkný a prachový, střední část je pokryta nejjemnějším drceným sněhem. Dále dolů jsme však opět odměněni krásným firnem. Sestup končí přímo na svazích Sella Ronda. Do průsmyku Pordoi se vracíme pomocí několika gondol a sedačkových lanovek. Protože však nyní máme celodenní skipas, prohlédneme si lyžařský areál a den zakončíme originální italskou pizzou v kamenné peci v Arabbě.
Piz Boè
Po další noci v průsmyku nás náš poslední den v Dolomitech vítá jasným sluncem. Rozhodujeme se proto, že se dnes pustíme do sestupu z Piz Boè. Vyjíždíme tedy lanovkou zpět na Sass Pordoi a nejprve přejíždíme směrem k Val Mesdi, poté krátce stoupáme na lyžích a poté přecházíme na mačky. Vrcholu vysokého 3152 metrů dosáhneme asi za hodinu. A přestože je nyní na obloze několik mraků, sníh na jižní straně se již změnil na firn.
Nejprve sjíždíme vrcholovou sjezdovku Piz Boè, poté odbočujeme do Val de la Fontane a zdoláváme náš poslední kuloár. Tady nahoře je sníh ještě trochu tvrdý, ale brzy už můžeme dělat oblouky v perfektním firnu. Po výjezdu ze žlabu však sníh rychle ztěžkne. Ale už po několika dalších zatáčkách jsme zpět na průsmykové cestě, odkud opět stopujeme do průsmyku Pordoi. Tam už je to "arrivederci dolomiti".
Text a fotografie: Lorenzo Rieg
