Schneeberg
Z vrcholu Gölleru, parádní lyžařské hory východního okraje Alp, ukazuje Schneeberg (s 2076 metry nejvyšší hora Dolního Rakouska) svou mírnou tvář. Tato hora nabízí tak rozmanité terény, že má dokonce vlastního aktualizovaného lyžařského průvodce s celkem 200 sjezdy a variantami na 240 stranách. Poprvé byla tato hora zdolána na lyžích v roce 1895, a to opět známým Tonim Schrufem.
Ze severovýchodu, přesněji z Puchberské kotliny, je však Schneeberg mnohem působivější. Schneeberg je nejvýchodnějším dvoutisícovým vrcholem v Alpách a díky blízkosti Vídně je samozřejmě dostupný (zubačkou až do výšky téměř 1800 m). Bohužel (nebo naštěstí) tato ozubnicová železnice již v zimě nejezdí. Teprve koncem dubna bývá trať vyčištěna a provoz obnoven. Po dobrých zimách však umožňuje i těm nejlínějším horolezcům poměrně snadný přístup k četným žlebům a cirkům (i když lyže je pak třeba snést dále do údolí ?).
V Losenheimu na severovýchodním okraji Schneebergu se nachází také malý lyžařský areál (cca 850-1250 m), jehož sedačková lanovka výrazně zkracuje výstup na vrchol (o 400 výškových metrů). Výstup po stezce Fadenweg obchází severovýchodní cíp Schneebergu a je upravován prakticky po celou zimu. Výstup (kratší) po stezce Fadensteig je více vysokohorský, vede částečně skalnatým terénem (některé jištění) a za špatných podmínek může vyžadovat i použití maček. Hned vedle Kaisersteinu (2061 m) se nachází chata Fischerhütte (2049 m), která je otevřená, ale v zimě není přístupná a nabízí vítanou ochranu před silným větrem, který je zde bohužel běžný. Poměrně snadné standardní sestupy vedou po severozápadních svazích: V horách se nacházejí dvě nejkratší cesty: Wurzengraben (rovinatý nástup přímo od chaty Fischerhütte) a Schneegraben (strmý nástup přímo od Klosterwappen, nejvyššího vrcholu Schneebergu, který zdobí radarové zařízení rakouské armády). Přes často větrné svahy severně od Kaisersteinu se dostanete na Salvisgraben (krásný sestup s velmi strmým a úzkým průchodem) a Hoyosgraben.
Nejznámější - a nejoblíbenější - je však sestup přes Breite Ries (žleby a ciry se zde nazývají "Riesen"). Breite Ries je historicky významná (první výstup kolem roku 1900), když se zde v roce 1905 podařilo průkopníkovi lyžování Matthiasi Zdarskému působivě demonstrovat převahu alpského lyžování v Alpách nad svým severským konkurentem a vítězem Hollmenkammu Hassou Hornem...
Známé strmé sjezdovky, které jsou o něco náročnější než Breite Ries, jsou Rote Schüttflanke (vede do okruhu Breite Ries) a Lahning Ries (vede přímo do jedné ze sjezdovek v lyžařské oblasti Losenheim). V zásadě však lze za vhodných podmínek lyžovat prakticky ve všech žlabech a úbočích. Více informací najdete ve výše zmíněném lyžařském průvodci Schneeberg (autor Wolfgang Ladenbauer, vydalo nakladatelství Schall-Verlag, Vídeň, 2007).
Přímo ve vrcholové oblasti (jižně od chaty Fischerhütte a klášterního erbu) se nachází Hackermulde - dostatečně příjemná na pár obloučků na zahřátí. Ten se stal smutně proslulým díky tragické nehodě z 25. března 1912, kdy lavina vyvolaná pádem skály smrtelně zasypala jistého doktora Aemiliuse Hackera a devět jeho společníků.
Rax - dolnorakouský La Grave
Přímo k Schneebergu přiléhá (oddělen hluboce zaříznutým, divoce romantickým údolím Höllental) Rax, jehož nejvyšší vrchol (Heukuppe, 2007) je již zpět ve Štýrsku. Svým způsobem je Rax výchozím bodem "moderního", tj. freeridu s podporou vleku. To proto, že lanovka (začínající na Hirschwangu) už od roku 1929 vyhání lyžaře, kteří jsou líní stoupat do výšky kolem 1000 metrů.
Jelikož zde nejsou žádné oficiální, upravené sjezdovky v údolí, Hirschwang by se právem dal označit za dolnorakouský La Grave... Lanovka totiž otevírá poměrně atraktivní (a někdy i náročné) sjezdy žleby, příkopy a vysokým lesem. Standardními možnostmi jsou Seilbahngraben (přímo pod lanovkou v její lesní uličce, přerušení při malém množství sněhu, které však lze v lese objíždět bokem), Schöllerabfahrt (nejjednodušší varianta, částečně značená přes Gsollwiese a Knappenhofen na louky u Hirschwangu) a Lahngraben (od Gsollwiese strmě dolů lesními žleby a příkopy k uličce lanovky). Strmější a záludnější je Maschingraben, rokle, která vede strmě dolů na jih přímo od horní stanice lanovky. Ve vyšším stupni obtížnosti jsou - v závislosti na výšce sněhu - k dispozici také četné další varianty. Jediná nevýhoda Raxu: nízká nadmořská výška dna údolí (necelých 600 metrů) v kombinaci s regionálními klimatickými podmínkami (místní fénové efekty, nízké srážky kvůli stínění) jen zřídkakdy zaručují opravdu dobré podmínky.
Při vhodných podmínkách však sestupy z Raxu nechávají jen máloco na pospas...
Závěr
Představené cíle a trasy jsou samozřejmě jen malým výběrem z mnoha možností a omezují se na nejznámější "klasiky". Záměrně jsem se soustředil na "jižní trasu" (jižní dálnice, jižní dálnice, semmeringská dálnice). Západní dálnice samozřejmě také nabízí krásné cíle, z nichž nejvýraznější jsou Ötscher (1893 m), Gemeindealpe (1626 m) a Hochkar (1808 m). Helmut Gassler Foto: Helmut Gassler
Helmut Gassler, Gerhard B., Gerrit L., Gernot S.
