Hohe Tauern jsou částí Alp, kterou jsem dosud znal jen z vyprávění a reportáží. To jsem ale chtěl změnit, a tak jsme si Hohe Tauern udělali jako cíl letošního roadtripu. Vybaveni vařičem a spacákem jsme se vydali autobusem VW na týdenní průzkum severní strany masivu Taur. Poznali jsme mnoho míst, která jsou často navštěvována freeridery a skialpinisty, ale také klidné, nedotčené oblasti, které jsou mimo vyšlapané cesty, ale nabízejí působivě dobré freeridové terény. Jedním z konkrétních zážitků byla skialpová túra na poměrně nenápadné hoře.
Poté, co byla sněhová situace v zimě 2014/15 na všech sluncem ozářených svazích v okolí Sportgasteinu stejně nepřesvědčivá jako jinde, rozhodli jsme se vyrazit na severní svahy poměrně neznámé hory stranou hlavních proudů skialpinistů. Za dokonalého slunečního svitu jsme se vydali na Schwarzkopf. Tato hora, vysoká pouhých 2765 metrů, leží mezi Seitwinkeltalem a Großglocknertalem. Její poměrně mírná nadmořská výška zpočátku nenaznačuje, že nabízí nádherné panorama, ani že její strmé svahy orientované na sever uchovávají vynikající prašan. Hora, která se nachází na severním okraji masivu Hohe Tauern, však ve skutečnosti ohromí výhledem na celou oblast Grossglockneru a při sjezdech rozbuší srdce každého freeridera.
Předchozího večera jsme vyrazili do Bad Fusche - nenápadného a zchátralého přímořského střediska v bočním údolí Grossglocknerského údolí. Asfaltová silnice, která se v centru Fusche větví, brzy končí a přechází v úzkou blátivou cestu, která se vine po dně údolí. Bad Fusch, ležící v nadmořské výšce 1186 m, tvoří staré lázně, které jsou zčásti zchátralé a zčásti v rekonstrukci. Na konci oficiální příjezdové cesty stojí malá kaplička a Kneippovo zařízení, v tomto ročním období pokryté hustou vrstvou sněhu.
Výstup
Založili jsme zde tábor, zaparkovali autobus a pustili se do každodenních věcí, které se během naší cesty po Hohe Tauern staly v posledních dnech rutinou. Jednoduchý život s nádherným panoramatem.
Když jsme odhadovali, že výstup do výšky 1600 metrů zabere čtyři hodiny, zazvonil budík v půl sedmé. Krátce po sedmé hodině prošli kolem našeho spacího prostoru dva ambiciózní skialpinisté. Krátce nato je následovala další skupina. Na výkřik "staršího kmene" "zda jste vzhůru" jsem nereagoval, místo toho jsem se snažil rozhýbat své končetiny, které byly ještě dost ztuhlé z chladné noci, což pro mě toho rána opravdu nebylo snadné. Neužívali jsme si luxusu dobře vytápěného bytu s kuchyní a další infrastrukturou, ale jak se na pravé tuláky sluší, obešli jsme se i bez přídavného topení.
Vyrazili jsme krátce po půl osmé, málem jsme minuli odbočku k cílové hoře a brzy jsme se ocitli v poměrně nepřehledném a strmém horském lese. Naštěstí zde byla jasně rozpoznatelná stezka, jinak by se hledání správné cesty změnilo v náročnou a nesmírně namáhavou záležitost.
Po hodné chvíli jsme se dostali na hranici stromů. Před námi se zvedala strmě stoupající vysokohorská pastvina. Krajina byla hravá, kopcovitá a protkaná skalami a jednotlivými modříny. Stezka stále více bledla, zejména na strmých svazích vystavených větru. Minuli jsme malou chatu Riegeralm, nápadně umístěnou s výhledem do hlubokého údolí. Když míjím taková místa, vždycky si říkám, co vedlo tehdejší lidi k hospodaření v tomto neschůdném terénu a jaké útrapy kvůli tomu museli podstupovat. Zvlášť když si uvědomíte, jaké prostředky byly v té době k dispozici...
Riegeralm jsme nechali za sebou a pokračovali jsme vzhůru po stále strmém svahu. Nad námi jsme viděli skalní bránu, za níž se při našem příchodu rýsovala sluncem zalitá vysokohorská pastvina. V 11 hodin jsme dosáhli vrcholu Rieger Hochalm ve výšce 2190 m a dovolili si krátký odpočinek.
Před námi se údolí větvilo na jihovýchod a jihozápad. Naše mapa ukazovala, že obě údolí se rozdělují v sedle pod vrcholem Schwarzkopf. Je zřejmé, že ze sedla musí být možné dostat se na naše současné místo přes obě údolí.
Pro zbytek výstupu jsme zvolili východní údolí a pokračovali po stoupací trase. Zatímco dosud se výstup odehrával v chladném stínu, nyní se táhl po oslnivě jasných svazích, kde na nás slunce pražilo ze všech sil. V prohlubni ve výšce 2450 m jsme minuli zelené Lacke, malé cirkové jezírko, které je v zimě těžko rozpoznatelné a v našem případě bylo silně poznamenáno větrnou smrští. Traverzovali jsme svah exponovaný k jihovýchodu. Sluneční světlo bylo nesmírně intenzivní a v nohách jsem už cítil 1200 metrů stoupání. Několika vlásenkovými zatáčkami jsme stoupali po strmém svahu do severního sedla. Odtud to bylo na vrchol ještě 100 metrů a počasí bylo i nadále v nejlepším pořádku.
Na vrchol jsme se dostali východním hřebenem, který byl na jižní straně silně zarostlý. Jakmile jsme se ocitli na vrcholu, byli jsme odměněni nádherným panoramatem: před námi ležela celá skupina Glockneru. Ve výhledu nebránila žádná hora, žádný mrak, který by zakryl světlo. Bylo teprve půl jedné. Dost času na to, abychom se pokochali výhledem a chvíli se zdrželi. Když nastal čas vyrazit, rozhodli jsme se sestoupit údolím, kterým jsme vystoupali. Severozápadně orientované údolí k Rieger Hochalm, které jsme viděli z odpočívadla, bylo ještě nesledované. Protože stále panoval třetí lavinový stupeň, mysleli jsme nejprve na naši bezpečnost, protože na dalších 1600 metrech sestupu nás čekalo ještě dost nedotčených svahů.
Sestup
Tady bych vlastně chtěl skončit, protože se mi nechce pokračovat o "epických bězích a zatáčkách". Jak jsem řekl, byl to dlouhý sjezd - rozmanitý, strmý, kupertský a hravý. Z hory, která není příliš vysoká a za dobrých podmínek, je to opravdu fantastické. Kvalita sněhu byla neuvěřitelně dobrá i přes jarní teploty a poměrně silné sluneční světlo. Všude jsme nacházeli pasáže a prohlubně se sypkým prašanem. V horním úseku mezi Grüner Lacke a Rieger Hochalm byl dokonce výborný prašan ve volném terénu pro provádění velkých oblouků. Ale i prostřední úsek od Rieger Hochalm dolů se ukázal jako rozmanitý, takže jsme uvažovali o tom, že se hned vrátíme na vlek, abychom si to celé ještě jednou vychutnali.
Pro výjezd z alpské pastviny dolů lesem na Embach Grundalm jsme zvolili koryto potoka, které si vytesalo cestu do skály jako soutěska. Pro výstup by se určitě našel prostor pro zlepšení. Nechtěli jsme však prozradit celou délku sjezdovky a její přímé spádové linie...
Informace
Expozice: sever/severozápad/severovýchod
Výškové metry start | cíl: 1 186 m | 2 765 m
Výškové metry do kopce a z kopce: 1 600
Doba trvání: 4-6 h
Mapy: DAV 45/1 a 342
