Lars Oelmann

"Raději si dávej pozor, co si přeješ" - to nebo něco podobného napadlo věštkyni, když si přála, aby Přetížení jihu pokračovalo i o dokonalém víkendu.

Když si Ullr večer odpočine od práce, dopřeje sobě i nám jižanský komfort, protože se v Dolce Vita cítí jako doma, a zve nás na další výlet do Jižních Alp.

Od posledního upozornění uplynula dlouhá doba. Vědma v minulém čísle Prašan Alert měla bohužel pravdu: do začátku února se nic nestalo. A nyní je téměř polovina února!

Objeví se alarm, ale vyhlídky jsou spíše průměrné. Samozřejmě, že budík je vždycky lepší než žádný, ale u tohohle je sněhová čára trochu na houby a výhled po víkendu je taky dost mizerný.

Poté, co se prosinec až do konce měsíce vyznačoval sledem sněhových srážek od západu až jihozápadu a byl přiměřeně teplý, a i leden takto začal, se nyní vracíme k normálu a pomalu se musíme loučit s rekordní výškou sněhu v nadmořské výšce, ale i s nedostatkem sněhu pod 1500 m. Díky Ullru, protože údolí mezi 1000-1500m se stále ještě živí svým polštářem z počátku sezóny a pod 1200-1400m už se od umělého sněhu nedá skoro nic dělat.

Ullr nasedá na sáňky a vyrážíme na vánoční skládku. Tedy až na ty nešťastníky, kteří musí své rodinné návštěvy uskutečnit mimo dosah Alp, ale i ti mohou 22. 23. opět pořádně šlápnout na plyn, pokud se oblasti otevřou a dá se tam vůbec dojet.

To, co zní jako erotický film ze 70. let natočený s měkkým ohniskem, který jste kdysi mohli obdivovat v lineární televizi na soukromých kanálech, je bohužel současná realita, protože i když nám Ullr pošle na rekordní základnu nad 2000 m n. m. ještě více srážek, skloněný freerider bude plakat horké slzy za roztátý sníh středních výšek.

Poprvé po mnoha letech se lyžařská střediska otevírají dříve a ne později, sněhu je více než na začátku března minulé sezóny a je také zima. Může to být ještě lepší? Ano i ne.

Znáte to z fotbalu (to je ten sport bez lyží, o kterém si mnoho lidí údajně myslí, že je skvělý. Kdysi jsem to viděl v televizi!), když se týmu nějak vždycky všechno povede, nebo když se vždycky ve stejný den lyžuje na správné trati, tak je to jízda.

Všichni přišli, aby zůstali.

Tof Henry, freeridový profesionál z Chamonix, a chilský horský vůdce Juan Señoret zemřeli 11. října při výstupu na chilskou sopku Puntiagudo. Henry byl známý svými velkolepými výstupy na klasické i méně klasické strmé stěny v okolí Chamonix. Do ledových stěn vnesl "freeridový styl" a ve vysoké rychlosti dělal velké oblouky, které ostatní přeskakovali. Tofu Henrymu bylo 38 let a přežil ho syn.

Vlastně jsem chtěl napsat něco o "posledním Hallali" nebo "posledním Ullrově útoku", ale válečné a lovecké metafory mají po posledním roce nějak zatuchlou pachuť.