Po všem, co se mohlo pokazit, se nakonec bohové usmáli a v úterý večer vysypali na Termas de Chillan 30 cm čerstvého, nedýchatelného prašanu. Probudili jsme se do metrové vrstvy suchého sněhu navršené na zábradlí na palubě a okamžitě byly pryč zkoušky a útrapy minulého týdne a nastoupila elektrická energie pow day. Jo!!! Abych zrekapituloval radosti z cestování, uvízl jsem na dva dny na letišti v Limě poté, co jsem si myslel, že můj let letí ve 13.40, a ne ráno. Člověk by si myslel, že už budu vědět, že si to mám zkontrolovat, ale já ne. Některé věci mi nikdy nedojdou.
Další let se mi podařilo zmeškat...
...ten večer, protože v roce 2007 letecká společnost nepřijímala kreditní karty. Byl jsem smířený s tím, že strávím noc na studených dlaždicích nehostinného letiště a budím se v záchvatech a chytám se za zavazadla ze strachu, že mi je někdo ukradl.
Nakonec se mi podařilo zaparkovat zadek na sedadlo v letadle a zapnul jsem si bezpečnostní pás dřív, než se cementovými chodbami terminálu přestala ozývat výzva k nástupu. Musel jsem se dostat do Santiaga. Chystali jsme se na kočičí lyže.
V brzkých ranních hodinách jsem zaplatila trojnásobek běžné ceny za taxík do hotelu, a když jsem dorazila, objednané auto Renta ještě nedorazilo a my odjížděli v sedm ráno. Zkrátka se nám v Chile nepodařilo v 6 ráno v neděli sehnat renta car. Stejně mi to bylo jedno. Nespal jsem už přes 30 hodin.
Další noc se věci přece jen zhoršily.
Uprostřed honičky za holkama ve funky klubu se mi ztratila kreditní karta a hotovost. Kamarádka přišla o pas a všechny karty a doklady. Další kamarádce někdo vypil pití a my jsme se vymkli kontrole, když jsme se snažili dostat z města, abychom si něco zalyžovali. I když už dlouho nesněžilo, zdálo se to jako nejbezpečnější věc.
.
Zmeškali jsme další autobus!
V pondělí ráno jsme díky půjčkám od Todda utekli autobusem do Las Trancas, který směřoval do Termas de Chillan. Předpověď na webu předpovídala velkou bouři v jižních pásmech, tak jsme to riskli a vydali se dolů.
Po cestě se mi podařilo zmeškat poslední autobus poté, co jsem se vydal hledat pásky do kamery. Jízdní řád říkal 18:00, což mi dávalo 30minut, ale autobus se naplnil, a tak byl pryč.
Skočil jsem do taxíku a vydal se na rychlou honičku, abych autobus stihl. Měl 15min náskok, ale šikovnost řidiče navrátila autobus zpět za 5min. Po opětovném shledání s kamarády to vypadalo, že se dostanu alespoň do městečka na úpatí hory.
Sníh nepřicházel a my jsme věděli, že pokud nepřijde, lyžování bude hrozné, a tak jsme v úterý zvolnili, doháněli spánek a kontrolovali se, jestli na nás předchozí dny nepůsobí nepozorovaně jak fyzicky, tak psychicky. V krásné MI Lodge v Las Trancas nám bylo teplo a útulno a odpoledne se svět opět vyjasnil, když začaly pomalu padat velké sněhové vločky. Při nočním spádu už chumelilo a vypadalo to, že se nám naše hra vyplatí.
V sedm hodin ráno byly na zábradlí metrové hromady sněhu a stromy byly obalené peřinou. Naložili jsme raketoplán s veškerou výbavou a ubytovali se v glamour hotelu Gran na hoře Termas, kde nás ubytovali na několik dalších dní. Vzali jsme si permanentky a vyrazili na kopec, nadšení z vyhlídky na den, který nás čeká.
Žádné davy lidí, žádné fronty na vleky, záběry obličeje v každé zatáčce od vrcholu až dolů.
Z důvodu nízké viditelnosti byla otevřena pouze spodní část hory, ale tam byl sníh nejlepší. Skryté, chráněné, chráněné a čekající na stromech, kde bylo nespočet face shotů a mrazů, když nás sníh lechtal po bundách. Drtili jsme Japonský les s jeho lišejníky obrostlými, starými stromy rozmístěnými dokonale pro lyžování shora dolů. Trochu jsme se odvážili i do alpského terénu a sledovali naše lyže v mléčné mlze s úsměvem od ucha k uchu, jak dobře jsme zabodovali.
A to'je teprve začátek. Zítra bude modro a víc než polovina kopce se teprve otevře. Game on!
Jsem rád, že jsem teď tady, ale Sth America byla určitě venku, abych viděl, jak špatně jsem to chtěl. Když jsme dnes odpoledne seděli v Thermal Springs s místními rippery, se kterými jsme se spojili, všechny útrapy už nevadily.
A zítra to bude ještě víc. Život je fajn.
.