Aline Bocková, mistryně světa ve freeridu (snowboard) z roku 2010, hovořila s PowderGuide o Freeride World Tour 2011, snowboardingu a svých cílech jako profesionální jezdkyně. Poté, co ve svém prvním roce na tour překvapivě skončila druhá, dokázala v roce 2010, ve své teprve druhé sezóně, vyhrát závod o titul. Pak se objevil tlak ze strany sponzorů a jezdců. Pak organizace FWT zase všechno úplně změnila. Nakonec to nyní vypadá, že my ženy pojedeme tři zastávky World Tour a zbytek se uskuteční v kvalifikacích. Momentálně si nejsem úplně jistý, jak funguje bodovací systém. Především my, kvalifikované jezdkyně, máme opět privilegia díky možnosti zúčastnit se zastávek FWT. Myslím, že se toho dělo hodně.
PG: Jak vidíš FWT 2011 se všemi novinkami a změnami?
Aline: Především chci říct, že World Tour miluji. Miluji tuto tour a hlavně tuto velkou rodinu. Jízdu na World Tour si opravdu užívám. Moc se těším, až pojedeme tři zastávky World Tour společně s muži, zejména proto, že je to taková malá rodina. Zatím je hezké, že se nás 35 jezdců, mužů i žen, setkává a společně cestujeme po světě a soupeříme spolu na náročných horách. Na druhou stranu musím říct, že toho na mě začíná být v současné době až příliš. Kdyby nás opravdu všechny zařadili do kvalifikace, řekl bych FWT "ne", protože to považuji za diskriminaci. To prostě není správné. Zvlášť když se snaží ženy vystrnadit a pak je tam zase vrátit, protože my nebo sponzoři na ně příliš tlačíme. Je tu dost bodů na to, abych mohla říct: My ženy jsme urazily opravdu dlouhou cestu! Meziročně jsme zlepšily svou úroveň natolik, že už bychom mohly držet krok. To, co jsme předvedly zejména v minulé sezoně, byl prostě jasný krok vzhůru! V každém sportu jsou ženy, které dělají totéž a mohou být svým způsobem velkolepé, pokud dostanou šanci.
<object height="385" width="640"><embed src="http://www.youtube.com/v/wlwpotDonwo?fs=1&hl=en_DE" type="application/x-shockwave-flash" allowcriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="385" width="640"></embed></object>
PG: Jaké důvody tedy podle vás vedly FWT k tomu, že se rozhodlo, že ženy budou soutěžit v kvalifikaci?
Aline Bock: Nemohu přijít na to, co je skutečným důvodem. Nemyslím si, že by to bylo jen kvůli rozpočtu akce. Zejména proto, že se letos koná také Junior Tour. V této souvislosti si kladu otázky jako např: Proč nemůžeme soutěžit v Engadinu? Proč nám není dovoleno jet do Ruska? Ale proč je to zase v pořádku v Chamonix? Proč by ženy měly startovat v kvalifikaci a junioři by měli mít povolenou účast v hlavních závodech? Podle mého názoru je třeba uvést jasná fakta nebo důvody, o co vlastně jde. S Nicolasem Halewoodem jsem osobně ještě nemluvil. Sejdu se s představiteli FWT v Berlíně a uvidíme, co z rozhovoru vyplyne. (Poznámka redakce: Toto setkání se uskutečnilo krátce po datu rozhovoru). My jezdkyně se určitě budeme snažit bojovat a možná dojde k tomu, že se příští rok opět plně zapojíme.
PG: Bylo by řešením skutečně samostatné Women's World Tour, jak už bylo z různých stran navrženo?
Aline: Pro mě zatím pořádání samostatné Women's World Tour nepřipadá v úvahu. Nemyslím si, že by to ženskému sportu skutečně prospělo, ale rád se nechám přesvědčit, že se mýlím. Nejlepší by bylo, kdyby ženy a muži byli společně na jednom místě. Pak by se ženy také přepravovaly spolu a mohly by pak také ukázat, že tam jsou, jsou silné a mohou také dělat tento sport. Proto si nemyslím, že má smysl ženy ve freeridu izolovat a vytvářet samostatnou tour. My ženy máme jinou anatomii a nemůžeme skákat dvacetimetrové skály, ale to neznamená, že musíme být odstrčené a potřebujeme vlastní tour. Podle mého názoru je to pro ženský freeriding opravdu kontraproduktivní. Kdyby šlo opravdu o rovnoprávnost, mohla by FWT také zajistit, abychom my ženy měly dostatek pozornosti a mediální přítomnosti. Kdyby to chtěli udělat, mohli by klidně vybrat ty nejlepší záběry žen a začlenit je například do traileru a 26minutového filmu, což se bohužel v tuto chvíli neděje.
PG: Jaké je tedy podle tebe nejlepší řešení pro FWT?
Aline: Nakonec by bylo nejlepší, kdybychom my ženy lyžovaly společně s muži. Ideálně jako ve Verbieru, kde máme vlastní tvář, smíme startovat jako první a máme k dispozici neupravenou sjezdovku. Dokonce je pro nás dobré, když dostaneme tvář, která není tak extrémní jako Bec des Rosses, kde se můžeme odvázat. Když společně zorganizujeme opravdu dobrou túru, tak my ženy můžeme ukázat, co v nás je. Nemusíme pak jezdit ve stínu za klukama přes už tak rozbombardované pole jen proto, abychom tam ještě mohly být.
PG: Jaké jsou tedy vaše plány na sezónu 2011? Čemu budeš dávat přednost?
Aline: Pokud mi to všechno přeroste přes hlavu, budu se muset poohlédnout po jiných možnostech na zimu, pokud to nevyjde s World Tour. Takže pokud to nevyjde a já budu mít pocit, že se mě to netýká, tak se budu snažit věnovat víc svým jiným projektům.
PG: O jaké projekty nebo možnosti se jedná?
Aline: Budu čekat, až všechny problémy utichnou. Musím také přiznat, že jsem se teprve vrátil ze všech svých cest a teprve začínám plánovat sezónu. Navíc v současné době pracuji na jiných projektech, takříkajíc na plánu B. A tyto projekty znějí skvěle. Přesto bych chtěl stoprocentně jet Tour a obhájit titul. Ale jak už jsem řekl, kromě FWT existují i jiné možnosti, pokud by se to ukázalo jako negativní. Koneckonců nejsem jen soutěžní jezdec. Chci být flexibilní a všestranný a předvést i své další snowboardové dovednosti.
Proto se v současné době soustředím na natáčení vedle World Tour. V této souvislosti se chystám v dubnu odletět na Aljašku a pokusit se rozjet filmovou část. Chci se prostě pokusit nasbírat co nejvíc filmového materiálu, abych měl na konci roku pohromadě dobrou část. Mým cílem je natočit celou sekci big mountain ježdění, lajn a freestyle backcountry. Ještě jsem se nerozhodl, o jaké projekty přesně půjde, ale už teď jednám s evropskými a americkými filmovými produkcemi.
V rámci cesty na Aljašku se také zúčastním "King of the Hill", sesterského závodu World Heli Challenge na Novém Zélandu. Je to nezávislá freeridová akce a startovní místo na ní jsem si vybojoval vítězstvím v Heli Challenge. Dalším nápadem je jet v únoru do Japonska natáčet a užít si tamní prašan. Zvlášť proto, že kalendář FWT nám dámám dává volný únor.
Co se týče turné, budu se snažit, abych měla jen tolik zastávek, kolik bude potřeba. Chci se ujistit, že se zúčastním hlavně těch akcí, které se konají v mém okolí nebo které se mi líbí jako soutěž či akce. Rád bych se zúčastnil zejména Engadinu, protože soutěž je skvělá a nabízí zajímavou tvář. Budu se soustředit na čtyřhvězdičkové soutěže a zastávky World Tour, které jsou pro mě možné. Samozřejmě bych byla raději, kdybychom na Tour byly všechny ženy.
PG: V souvislosti s tvým silným angažmá ve filmu, neuvažovala jsi někdy o vytvoření podobného projektu, jako je nedávno uvedený lyžařský film pouze pro ženy "Jaké jsme"? Dokázali byste si představit realizaci podobného projektu, tedy snowboardového filmu pro ženy? Případně i jako producentka?
Aline: Abych byla upřímná, přemýšlela jsem o tom už loni. Tehdy jsem také plánovala, že se s Evou Walknerovou pustíme do produkce připravené pro kina. Měli jsme připravený celý koncept. Měli jsme režiséra a hledali jsme sponzory. Měli jsme to už kompletně naplánované. Bohužel z toho opravdu sešlo kvůli časové tísni. V určitou chvíli už toho na mě bylo moc, abych všechno zvládl. Když chcete natočit takový film, je to práce na plný úvazek. Musíte mít úplně volnou hlavu a umět si poradit s velkým rozpočtem. Byl by to pro nás skvělý příběh. Nedávno jsem ho měl znovu v rukou. Opravdu jsme dali dohromady něco profesionálního. Momentálně je projekt pozastaven, hlavně kvůli časové tísni. Protože mám momentálně velmi nabitý program soutěžemi, cestováním a natáčením, byl bych opravdu rád, kdyby se do toho pustil někdo jiný, kdo by takový projekt připravil a nechal mě zapojit. Ale bohužel nemám čas, abych se do toho pustil sám. Momentálně bych byl raději za postavu v takovém filmu. Až moje kariéra skončí, dovedu si představit, že bych se postavil na stranu producentů a organizátorů. Pak bych to také chtěl dělat s plným nasazením. Mnohem raději než bokem, protože jsem si prostě uvědomil, jak je takový projekt náročný a časově náročný. Jestli k tomu ale skutečně dojde, je zatím ve hvězdách.
PG: Na začátku léta jsi v jednom rozhovoru zmínil, že máš v plánu pořádat freeridové kempy se zaměřením na bezpečnost. Stalo se mezitím už něco?
Aline: Je to projekt, který je mi neuvěřitelně blízký. Bohužel na něj momentálně nemám čas. Rád bych to sladil se společnostmi Ortovox a "Soulcountry Tirol", které již spolupracují s tábory SAAC. Jde o to, abychom se mohli některých kempů zúčastnit jako freeridoví profesionálové. Rád bych využil své role vzoru a ukázal a předal, že jsem se mohl věnovat své kariéře tímto způsobem jen proto, že mám také určitou představu o tom, jak je backcountry nebezpečné a jak se s těmito nebezpečími zodpovědně vypořádat na vysoké úrovni.
Rád bych také organizoval freeridové kempy pro lidi, kteří chtějí jezdit více backcountry a ještě k tomu nemají know-how. Bohužel, tento druh závazku se mi momentálně nehodí do mého rozvrhu. Spolupracuji však se svým manažerem a kamarádem, který by to se mnou moc rád dělal. To znamená, že tento projekt bude mít po celou dobu nižší prioritu. Jakmile se naskytne příznivá příležitost, chceme to podle toho zorganizovat. Možná se k tomu dostaneme až na jaře nebo dokonce v příští sezoně, ale mám o to velký zájem a je pro mě velmi důležité naučit zejména mladé snowboardisty, jak být Safety First. Zvlášť důležité je pro mě předávat, že z hor se člověk vrací domů s úsměvem na tváři až večer, když opravdu ví, co tam nahoře vlastně dělal. Jak nebezpečné to ve skutečnosti je a jak můžeš v případě nouze zachránit své kamarády.
PG: Když už jsi zmínil další generaci. Na našem fóru jsme diskutovali o smrti nebo zániku snowboardingu. Jaký je tvůj postoj k tomu jako mistra světa ve freeride snowboardingu?"
Aline Bock: V době, kdy snowboarding začínal, byl obrovský boom. Od té doby šel vždycky procentuálně nahoru. A v určitém okamžiku už ten boom prostě nebyl. Ale to neznamená, že lidé už na snowboardu nejezdí nebo že vymírá. Prostě už není tak vysoké tempo růstu. Prostě se etabloval jako masový sport. Mladí lidé budou snowboarding zkoušet vždycky. Ale už to prostě není takový boom jako tehdy. Už prostě není možné přitáhnout každý rok víc a víc snowboardistů. Tehdy to byl prostě nový sport, něco jako surfování na sněhu, o kterém nikdo nevěděl, a proto byl naprosto cool a super zábavný. S tím, jak se tento sport etabloval, se tempo růstu relativizovalo. Ale růst o pouhé 1 % na rozdíl od růstu o 15 % neznamená, že snowboarding vymírá. Už to není tak, že by lyžování bylo uncool, jako tomu bylo po určitou dobu. Prostě se to úplně normalizovalo.
PG: Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v soutěžní sezóně i ve vaší filmové části.
Aline Bock - profil jezdce
Věk: 28 let
Úspěchy: 2010 Freeride World Tour Champion; 2009 Freeride World Tour 2nd
Webové stránky:www.alinebock.de
Sponzoři: ROXY, Völkl Snowboards, Dakine, Ortovox, Deeluxe; Jeewin, Souldcountry Tirol