Byl jednou jeden student freestylu ve Francii, který se zaměřil na velké hory. Před více než deseti lety tak vznikly velké backflipy a rychlé lajny. Tento fenomén má své jméno: Seb Michaud. Na úvod Freeride World Tour [FWT] jsme si s loňským vicemistrem tour popovídali.
Sebe, děkujeme, že sis udělal čas a odpověděl na naše otázky. Mezi našimi uživateli máme několik mladých pušek, které tě možná neznají. Nastíněte prosím několika slovy osobu Seba Michauda.
Ola! Jsem Seb Michaud a je mi 35 let. Žiji v La Clusaz ve Francii se svou ženou a dětmi. Moje kariéra začala ve freestylu (moguls), což byla dobrá příprava na dnešní freeskiing. Před 12 lety jsem se stal profesionálním lyžařem. Když zrovna nejezdím, snažím se co nejčastěji jezdit s kamarády. Mimo sezónu se věnuji lezení po skalách a fotbalu.
Poté, co legendy jako Tone Valeruz, Sylvain Saudan nastavily měřítka; lyžaři jako Glen Plake spustili celosvětové hnutí freeskiingu. Hned po těchto sportovcích přišla vaše generace, která freeskiing zpopularizovala. Co vás přimělo k tomu, že jste se přestali držet upravených sjezdovek?
No, já dávám přednost lyžování mimo sjezdovky, protože si můžete hrát s horami tak, že si kreslíte stopy podle proměnlivosti svahu. V současné době se materiál vyvíjí a umožňuje nám jezdit rychleji a výš.
Stal jste se profesionálním extrémním lyžařem. Zatímco jiní profesionálové se snaží posouvat hranice směrem k nesjízdným tratím s přihlédnutím k basejumpingu nebo dokonce speedflightu; vy se držíte toho, co bylo. Jaké jsou tvé osobní limity?
Je to úplně jiné, když jsi sám nebo máš rodinu - tvůj způsob lyžování se mění. Ještě více se soustředíte na každý detail, jako je materiál, sněhové podmínky, tělesná kondice atd. V podstatě chci zůstat naživu, takže si kvůli tomu stanovuji své limity.
Už desítky let jsi součástí freeridové scény. Spousta profesionálů si vydělává natáčením, zatímco jiní se účastní extrémních lyžařských soutěží, jako je Freeride World Tour [FWT]. Viděl jsem tě na soutěžích i nedávno ve filmu "Up in snow?". Na co se zaměřuješ a proč?
FWT je pro náš sport přínosem. Organizátoři se na vše dívají očima sportovců. Pro mě osobně jsou to dva hlavní body: Líbí se mi formát; nemůžeme si kontrolovat své tratě přímo na svahu. Je to ve stejném duchu, jako když jedete natáčet nebo si prostě lyžujete sami pro sebe. Druhým zajímavým bodem je to, že každý závodník má větší mediální pokrytí. Ale pod čarou rád cestuji a lyžuju s přáteli.
Ještě před Sethem Morrisonem jsi shazoval masivní útesy s obrovskými salty vzad nebo dokonce vyhrával cenu "Sick bird award?" s nemocnými Spread Eagles z 30 stop vysokých útesů. Jak jsi začal se shazováním z útesů a co tě přimělo jít hlavou dolů? Člověk prostě sám přes sebe nejde do neznáma.
Pocity ve vzduchu jsou prostě úžasné. Před 14 lety jsem byl ve freestylové lyžařské škole, kde jsem se naučil salta vzad. Proto je pro mě celkem snadné dělat je z různých překážek. Na závodech, pokud to podmínky dovolí, to zkouším na show. Co se týče vysokých skal - už si ani nepamatuji, jak jsem je začal skákat. Je to prostě součást freeridového lyžování. Mimochodem, hodně mi pomáhá moje váha: 65 kg.
Právě ses vrátil ze Soči, kde se konal první ročník FWT. Mohl bys pár slovy nastínit program FWT?
Pravda, před dvěma dny jsem se vrátil z Ruska a byl to první závod FWT. Za měsíc letíme do Států na další soutěž. Tam ve Squaw Valley představuje Tramvaj tváří v tvář výzvu. Jezdil jsem ji už asi před 12 lety, ale tehdy to bylo zakázané. Možná mě hlídky zavřou, jestli mě chytí. Pak si odskočíme zpátky do Evropy, kde už nás čeká Tignes. Finále se odehraje ve Verbieru na Bec des Rosses. Řeknu vám, že program na březen je pěkně nabitý.