Včerejší sníh

Co se týče radostí a strastí, mohu ze své strany říci jen tolik: v mé hrudi bijí dvě srdce. Síla dvou srdcí, nebo jak se říká v případě nezničitelného trabanta, "síla dvou svíček" - ale to je jiné téma a s aktuálním sněžením souvisí jen omezeně. Vždycky mám radost jako dítě, když sněží, a to i hodně, nebo dokonce hodně, i když to vždycky znamená spoustu práce.

Někteří lidé si možná nadávali pod nosem, když se jim nepodařilo udržet vchodové dveře čisté lopatou, sněhovou čarodějnicí nebo pořádnou sněhovou frézou. U mě to bylo stejné, alespoň co se týče toho, že jsem nakonec kapituloval a nechal přírodu, ať si jde svou cestou. Sníh se dostal až do prvního patra a přirozeně zatarasil okna bílými okenicemi.

V našem případě jsme vzhledem k exponované poloze dům již předem zatemnili a zavřeli okenice. Dům, který na tomto krásném místě kdysi stál, v roce 1999 zanikl, respektive ho zničila lavina z protější strany. Toto poznání mě tehdy příliš neznepokojovalo. Když však zavolali hasiči a řekli nám, abychom dům co nejrychleji opustili, bylo to jiné. Museli jsme co nejrychleji posbírat naše věci, všechno, co jsme mohli unést najednou, protože auto už dlouho nebylo poblíž domu...

Když bouře odezní, je patrné její dědictví: několik velkých lavin se škodami na majetku, ale naštěstí bez zranění osob, domy, jejichž vchody se musí hledat, pracovníci obcí pracující přesčas za sněhovou technikou a silnice, které se znovu otevírají. Když dnes vycházím z domu, jen moje tlusté boty mi připomínají, že v poslední době muselo napadnout hodně sněhu. Ale naštěstí dnes přijde soused s velkou sněhovou frézou, aby mi pomohl vyčistit i tyto stopy. Jsem si jistá, že mé lyže jsou mému srdci či nohám více než drahé, ale když jsem náhle opustila dům s důležitými věcmi (např. pasem), zůstaly bohužel kvůli své neskladnosti v domě. Vlastně jsem si jistý, že pár kousků klouzavého dřeva rozhodně patří do nouzové výbavy. Ale to samé platí i zde: na co máte v takových situacích sousedy a známé, když ne na půjčení lyží?