Freeriders - stejně jako všichni ostatní návštěvníci hor - používají k orientaci v terénu topografické mapy. Podrobné topo mapy velkého měřítka jsou základem pro plánování všech freeridových túr a často jsou ideálním zdrojem pro hledání zajímavých tratí. Zde je úvod do základů čtení map. Freerideři používají topografické mapy. Ty představují zmenšený obraz zemského povrchu. Topografické mapy jsou k dispozici v různých měřítkách - čím větší měřítko (tj. čím menší číslo měřítka), tím podrobnější informace o terénu lze z mapy získat. Freerideři a skialpinisté používají mapy v měřítku 1:25 000. 1 cm na mapě odpovídá 25 000 cm, tj. 250 metrům terénu. Čtyři centimetry na mapě odpovídají 1 km v přírodě. Mapy s menším měřítkem, např. 1:50 000, poskytují přehled o větším území - jsou však méně vhodné pro plánování túr, protože mnoho informací musí být obvykle vynecháno (jinak by kvůli všem informacím přestaly být čitelné). Často však existují velmi dobré specializované mapy v měřítku 1:50 000, např. mapy švýcarských lyžařských túr. Mapy jsou vždy generalizované, což znamená, že příroda je znázorněna určitými symboly. Z tohoto důvodu jsou mapy doplněny legendami vysvětlujícími nejdůležitější prvky.
Směry na nebi
Mapy jsou vždy "orientované", tj. sever je nahoře, jih dole, východ je vpravo a západ vlevo. Mnoho map obsahuje také souřadnicový systém nebo vyhledávací síť. Ta umožňuje určit vaši přesnou polohu, což může být velmi důležité, pokud například potřebujete sdělit svou polohu horské službě.
Sklon a tvary terénu
Tvary terénu (reliéf) se vizualizují pomocí tzv. obrysových linií. Ty spojují body se stejnou výškou. Obrysové čáry kopírují obrysy terénu. Obrysové čáry se kreslí na každých 20 metrů nadmořské výšky. Čím blíže k sobě jsou, tím je terén strmější. Pokud jsou vzdálenosti mezi obrysovými čarami velké, je terén rovnější. Chybějící obrysové čáry označují rovinatou oblast. Každá pátá obrysová čára je znázorněna tučně a označuje obrysovou linii o výšce 100 metrů.
Pomocí mapy můžete poměrně spolehlivě určit, jak strmý je svah, aniž byste ho viděli. Za tímto účelem změřte vzdálenost mezi obrysovými čarami pomocí vhodné šablony. (Pozor: Šablona musí odpovídat příslušnému měřítku 1:25 000 nebo 1:50 000!
Kvůli zobecněné formě zobrazení však nelze zobrazit všechny detaily. Skalní pásy nejsou vždy zobrazeny - mohou však být příliš vysoké na to, aby se daly skákat. Tvary terénu, s výjimkou drobných tvarů, jsou znázorněny obrysovými čarami. Práce s tímto typem vizualizace vyžaduje praxi a zpočátku je převedení dvourozměrné mapy do trojrozměrného terénu poněkud obtížné. Pro freeridery jsou informace o terénu (reliéfu) velmi důležité. Klíčová místa na trase, např. rizikové strmé svahy, lze včas rozpoznat a v případě potřeby se jim vyhnout. Můžete také najít možnosti výstupu a sestupu přizpůsobené podmínkám - lavinovému nebezpečí a povětrnostní situaci.
Práce s mapou
Mapy jsou nepostradatelným pomocníkem při plánování cesty. Obsahují množství informací o tvaru a složení terénu, vegetaci, vodních plochách, budovách, podloží atd. Většina topografických úřadů vydává informační listy s vysvětlením všech značek a značení. Kromě mapy budete potřebovat tužku a případně jednoduchou lupu (usnadňuje čtení), šablonu na měření sklonu svahu a případně turistického nebo freeridového průvodce pro danou oblast.
Určení polohy
Před každou túrou je třeba nejprve určit vlastní polohu na mapě. To se provádí také pomocí výrazných bodů a na začátku túry to obvykle není problém. Pokud se však ocitnete v oblastech, kde to již není možné, např. na náhorní plošině v zimě, lze k orientaci a určení polohy použít různé techniky. Jedním ze spolehlivých způsobů určení polohy je použití navigačního systému (GPS): pomocí informací o poloze ze zařízení GPS můžete určit svou polohu na mapě.
Plánování prohlídky
Určení výchozího a cílového místa
Dalším krokem je určení výchozího a cílového místa před každou prohlídkou. Nakreslete na mapu trasu, která se vám zdá rozumná (tip: pokud chcete naplánovat více túr nebo nechcete mapu znepřehlednit, doporučujeme na mapu připevnit průhlednou fólii a pracovat na ní pomocí fóliových značek). Při výběru trasy věnujte pozornost klíčovým bodům - vyhněte se místům, která jsou obzvláště náchylná k lavinám. Výstupy by neměly být příliš strmé a měly by být co nejrovnoměrnější. Při výběru trasy je rozhodující strmost a expozice svahů při výstupu a sestupu. Při plánování túry určete možné alternativní a náhradní trasy. Pokud podmínky nesplňují vaše očekávání nebo nepříznivé podmínky znemožňují lyžování na určitých trasách/sjezdovkách, můžete se vydat do alternativního cíle - třeba bez ztráty zábavy.
Určení sklonu svahu
K tomu se používá speciální šablona. Ta je obvykle vyrobena z průhledného plastu. Na dlouhém okraji šablony je umístěna stupnice, pomocí které lze změřit sklon svahu. Postupuje se takto:
1. Označí se bod, který se má měřit - obvykle nejstrmější část svahu.
2. Šablona se umístí kolmo (90°) k obrysovým čarám.
3. Vzdálenosti stupnice musí odpovídat vzdálenostem obrysových čar.
4. Odečte se větší (= strmější) hodnota a přičte se 1 stupeň jako bezpečnostní rezerva.
5. Výsledkem je přibližný sklon svahu. (Skutečný sklon svahu však může být strmější, např: Strmost v důsledku sněhové závěje,
nepřesná mapa ...). poznámka: Mnoho svahů je ve skutečnosti strmějších díky svému S-profilu než na mapě, která odráží pouze průměrný sklon svahu.
Určení expozice svahů
Expozice příslušných svahů má velký význam pro plánování túr a freeridu (viz také aktuální lavinová zpráva). Expozici lze určit pomocí obrysových čar: Rovnoběžnými obrysovými čarami svahu prochází čára. Nyní je třeba určit směr, kterým svah spadá. Porovnáním tohoto směru se severním směrem na mapě lze spolehlivě určit expozici. Poznámka: Strže a prohlubně mají různou expozici. V tomto případě je třeba vzít v úvahu méně příznivou expozici.
Časové plánování
Kromě strmosti je důležitým faktorem při časovém plánování také délka výstupu. Vzdálenost, kterou je třeba překonat, má pro časový plán ústřední význam. K tomu použijte pravítko, kterým změříte přibližnou vzdálenost a přepočítáte ji (v závislosti na měřítku).
Plánování času vychází z následujících pravidel:
Přibližně 4 km vzdálenosti (horizontální vzdálenost) / hodinu a
přibližně 400 výškových metrů / hodinu při výstupu.
Pozor! Toto hrubé pravidlo pro plánování zájezdů nelze aplikovat na každou situaci. Snowboardisté se sněžnicemi jsou obvykle výrazně pomalejší než uživatelé túr na lyžích.
Celkovou potřebnou dobu vypočítáme tak, že k času potřebnému na výškové metry připočteme čas potřebný na trasu.
Příklad túry:
6 km horizontální vzdálenost: cca 1 hodina a 30 minut
1000 výškových metrů: cca 2 hodiny a 30 minut
Celková potřebná doba:Vzdálenost = jedna a půl hodiny (= 90 min.)
Výstup = dvě a půl hodiny (= 150 min.).)
Celkem: 240 min. Celková potřebná doba: cca 4 hodiny plus čas na sestup
Tento časový plán zahrnuje cca 20-30 % navíc pro nepředvídatelné okolnosti: např. problémy s vybavením, obcházení kritických svahů a také krátké přestávky.