Sebastian Dickenherr

Víčka mám těžká jako olovo, sedím v koupelně a drhnu si zuby. Je krátce po dvanácté a my jsme se právě vrátili z noční prohlídky. Sedím tam, kochám se výhledem na osvětlené San Martino di Castrozza a ptám se sám sebe: "Byly to naše nejlepší záběry - máme vůbec šanci?". Kluci už odpočívají v posteli a poslouchají Jeremyho Jonese, který vypráví o jedinečných lajnách na Špicberkách a básní o spoustě sněhu a dobrých podmínkách - snad je najdeme i zítra.