Dreamlines | Výlet na Aljašku 2012 - část I

26. března odjíždíme do Anchorage/AK, kde si pronajmeme obytný vůz, který bude naší základnou a výchozím bodem pro naše výlety do jedinečných horských masivů Aljašky po dobu následujících tří týdnů. Abychom se však dostali hlouběji do hor, využijeme také sněžné skútry k přepravě našeho vybavení do backcountry, kde chceme dobývat okolní hory z našeho stanového tábora.

Příprava

Po celé měsíce se očekávání této velké cesty stupňovalo až do téměř křečovitých stahů. Nejprve bylo třeba zarezervovat letenku a obytný vůz, přesvědčit sponzory vybavení a naplánovat cestu, a teď se téměř nezvládly drobné detaily, které je ještě třeba zařídit. Zkušební balení, nákup drobných předmětů, praní oblečení, rozebírání lyží, testování baterií - seznam je dlouhý a dlouhý.

Ale být dobře připraven je pravděpodobně to nejdůležitější, když se plánujete přestěhovat daleko od civilizace. A na Aljašce je civilizace také řídká. Zkontrolovat předpověď počasí nebo lavinovou situaci na internetu je často stejně nemožné jako požádat sjezdovou záchrannou službu o náplast nebo obsluhu vleku o šroubovák. Příprava je proto nezbytná.

Lavinové pátrání

Po příjezdu na vrchol lyžařského areálu jsme se nejprve navzájem představili a seznámili se s našimi očekáváními na víkend a poté jsme se vydali na krátký sjezd a následný výstup na lyžích. Zde nás Fred zaskočil a působivě předvedl, jak jsou i ty nejdetailnější znalosti k ničemu, pokud nejste připraveni. Nové složení skupiny, nové pípáky, neznámé batohy, spousta vybavení - a volání "Lavina! Tam nahoře na velké skále zmizel zasypaný člověk! Pojďte hledat!!!" a nastává chaos. Hanba ostatním! A hanba sobě! Někteří z nás si dodnes neuvědomují, zda byla fiktivní oběť zachráněna, nebo ne. Velmi působivé a vřele doporučuji.

Jedině spontánní nácvik pátrání včetně všech kroků v nekontrolovaných podmínkách - a ne v testovacím středisku lavinových vysílaček - je jediným skutečným praktickým cvičením. A že jsme ho skutečně zvládli, jsme mohli dokázat o něco později na konci výstupu na chatu Glungezer, když Fred vytáhl z rukávu další spontánní cvičení. Hledání, nalezení a vykopání v čase výrazně pod 10 minut.

Výstup mezi tím se vyznačoval individuálními analýzami svahů a rozhodováním na základě fiktivních scénářů, které neobsahovaly nic jiného než pozorování z posledních dnů. Velmi poučné a uvědomili jsme si, že i bez luxusního LLB nemusíme'utíkat na otevřený nůž.

Po pozdní, neuvěřitelně chutné svačině jsme byli vyhnáni zpět do nyní již mnohem více aljašského počasí, abychom se mohli věnovat tématu stavby nouzového bivaku v naprosto reálných podmínkách. Navzdory ledu ve vousech a vlasech byli všichni plně motivováni a v mžiku jsme vykopali a obsadili náš přístřešek. Přesto se nikdo nedokázal motivovat k tomu, aby zde strávil noc. Vnitřní bastard byl příliš silný. Není divu, protože v chatě u hučících kachlových kamen na nás čekalo mimořádně vynikající tříchodové menu, ze kterého by si mohl vzít příklad nejeden hotel se stejným počtem hvězdiček. To, co zde správce chaty Gottfried a jeho tým vykouzlili, je na chatu Alpského klubu opravdu unikátní.

Přechod ledovce a stavba tábořiště

Po noci strávené v mimořádně pohodlných postelích to pokračovalo hned druhý den ráno. Čerstvé croissanty a tříminutová vejce byly jen vrcholem bohaté snídaně. Zvláště v porovnání se suchými okraji šedivého chleba s máslem - a při troše štěstí i s marmeládou, které mají obvykle na horské chatě rozjasnit začátek dne.

Přes všechnu útulnost jsme však měli žízeň po akci a vyrazili jsme do mlhy. Fiktivní ledovec před chatou bylo třeba přejít, abychom mohli založit základní tábor I za vrcholovým hřebenem. Vhodné tábořiště jsme rychle našli a postavili. Jen upevnění stanu pomocí "sněhových kolíků" bylo beznadějné. Zajímavá zkušenost, ale funkčnější kotvy se dají rychle postavit pomocí tyče, cepínu, lyží nebo batohu. Další poučení.

Zbytek dopoledne jsme pak strávili kopáním. Třeba v pískovně. Jenže chladněji. Ale tak nějak stejně nadšeně. Bylo třeba udělat sněhový profil, malý a velký skluzný blok a test prodlouženého sloupu a všichni byli plní nadšení, když Chris s třesoucími se koleny a chrastícími lyžemi vylezl na skluzný blok. Bylo však zapotřebí dalších dvou lidí, aby ho dostali dolů.

Ale dost už bylo hraní venku. Leander zvládl náročnou trasu přes vrcholový hřeben zpět k chatě v mlze na výbornou a my jsme si mohli ještě jednou vychutnat Gottfriedovy kulinářské dovednosti.