Na Islandu tikají hodiny pomaleji. Trpělivost Islanďanů nezná mezí. A i jako hostovi stačí jen pár hodin, abyste se přizpůsobili jejich pomalému tempu. Jen tak asi pochopíte, proč mám pocit, že jsem tu už týdny, i když to jsou teprve dva dny.
Přesto jsem byl rád, když mě na letišti v severoislandském hlavním městě Akureyri vyzvedl Nor Thormod Granheim. O 30 minut později jsem se autem setkal se svými dvěma spolucestujícími: freeriderem Fredrikem Ericssonem a mým dlouholetým lyžařským partnerem a fotografem Fredrikem Schenholmem.
Nažhavený na první sjezdy,
Samozřejmě jsem včera přišel k bufetu jako první. Trvalo mi však jen pár minut, než jsem si uvědomil, že zde budu muset být trpělivý. Husté mraky, kam až oko dohlédne. Přesto jsme odpoledne využili k výletu do bočního údolí Skidadalur.
Dnes jsme konečně měli islandské bohy počasí na své straně. Naším cílem byl jeden z mnoha vrcholů na severním pobřeží mezi vesnicemi Dalvik a Olafsfjordur. To je pocit; přímo na pláži jsme si oblékli kůže a vyrazili.
Největší výzvou zde nahoře u Severního ledového oceánu je rychle reagovat na měnící se povětrnostní podmínky. Když si slunce prorazí cestu skrz mraky, musíte co nejrychleji schovat bundu, rukavice a čepici do batohu. Pokud se náhle přižene další arktická bouře, není možné si vše rychle obléknout zpět.
Na cestě vzhůru jsme měli štěstí: dlouhé úseky modré oblohy nám umožnily pořídit několik fantastických snímků. Bohužel těsně pod vrcholem se počasí opět změnilo. I po hodině čekání se zdálo, že zlepšení není v dohledu. Museli jsme se tedy vracet za extrémně slabého světla. Protože však načervenalé večerní slunce v Dalviku proměnilo fjord a hory v opravdovou říši divů, krátké posezení na písečné pláži nás s bohy počasí smířilo.
Uvidíme, co nás ještě čeká. Podrobné plánování nemá příliš smysl. V pravém aljašském stylu si počkáme, až se otevře nějaká zvláštní díra v počasí, a pak co nejrychleji vylezeme na nějaký vrchol.
Freeride Trip Island | 2. část
Oprava vazby. Co je v Alpách malá práce, může na odlehlém Islandu trvat klidně celý den. Ale nutnost je matkou vynálezů. Protože jsme měli v zavazadle ještě alespoň jedno funkční Fritschi, ponořil se Frippe včera ráno na několik hodin do hlubin internetu. Poslouchejte a žasněte. Na jedné webové stránce skutečně našel šablonu Fritschi, kterou si vytiskl.
Protože jsem ho nechtěla nechat, aby se bavil sám, vzala jsem ho do Akureyri do místního obchodu s lyžařskými potřebami. Naše oči nemohly uvěřit tomu, co jsme tam viděli. Takový neobvyklý sortiment lyžařských lamel by nám dnes mohlo závidět kdejaké lyžařské muzeum. Je těžké si představit, že se tyto lyže skutečně denně půjčují.
Téměř osmdesátiletému majiteli jsme pomocí znakové řeči vysvětlili, v čem je náš problém. Kombinovaným gestem ruky a hlavy nás okamžitě nasměroval do zadní části obchodu, kde na středověkém pracovním stole ležel akumulátorový šroubovák. Aha, všechno, co jsme potřebovali, paráda.
Štěstí bylo dnes ráno na naší straně. Kolem půl sedmé ráno mě první sluneční paprsky donutily vyskočit z postele. Přesně ten správný čas na návštěvu místních hor Dalviku.
Po cestě nahoru jsem se neustále díval do dálky. "Tohle místo je kouzelné!" řekl Thormod krátce po mém příjezdu. Měl pravdu. Po prvních 200 výškových metrech nastal čas konečně si sundat bundu. Připadalo mi, že je třicet stupňů a pot se jen lije.
Zatáčka za zatáčkou jsme se propracovávali vzhůru. Fredrik neustále zastavoval a vytahoval fotoaparát. Pro něj je tohle prostředí rájem na zemi.
Jelikož sníh na prosluněných svazích už byl příliš těžký, rozhodli jsme se vydat na sever. A kdo by to byl řekl: Powpow. Prostě paráda! I kdybych se snažil sebevíc popsat, jak jsem se dnes cítil, moje slova by se ani zdaleka nepřiblížila popisu skutečnosti. Island prostě musíte zažít na vlastní kůži a nadechnout se čerstvého mořského vzduchu při pohledu na vodu ze zasněžených vrcholků.
