Naštěstí cesta není vždy cílem. Cestování více než 40 hodin v letadlech, vlacích a terminálech může být z dlouhodobého hlediska docela vyčerpávající. Jedinou otázkou, která zůstává, je, zda stojí za to se v evropském létě pudrovat na dalekém Novém Zélandu?
Nový Zéland - Kde se sny stávají skutečností (Trailer) from Kai Stoeckel on Vimeo. Na Novém Zélandu málokdy sněží až k dálnici, a dnes je tomu právě tak. Naštěstí se krátce po našem příjezdu blíží antarktická tlaková níže. Dobré podmínky pro návštěvu místních klubových polí, kořenů lyžování na Novém Zélandu. "Příjezd k Broken River Skifield", tato dopravní značka na dálnici nás vede přímo k našemu prvnímu dobrodružství. Jednoproudá šotolinová cesta, zpočátku posetá výmoly, později zasypaná sněhem a ledem, se strmě vine hustým bukovým lesem. Na parkovišti parkuje asi 10 vozidel stejně smýšlejících sněhových fanatiků, podle ostatních přítomných "rušný den"!
Nutcracker
Stojanový vlek vede přímo na okraj lesa, kde je připravena hrstka dřevěných chatek, které čekají jako ubytování. Po pěti minutách chůze k lanovce na nás čekají nechvalně známé lanovky Nutcracker: lano vede přímo vzhůru po několika kladkách upevněných na podpěrách, často poháněných vyřazeným traktorem. Lano se připne do kovového louskáčku, který je šňůrou připevněn k bedernímu pásu, a lze ho snadno a rychle vytáhnout nahoru. To, co zní teoreticky jednoduše, vyžaduje v praxi několik pokusů... I přes obrovské úsilí všech přítomných se nám nepodařilo vystopovat všechny běhy. Pozitivně ohromeni kulturou klubového pole trávíme další dny a týdny v Broken River, Craigieburn Valley, Mt Olympus a Roundhill. Přívětivost personálu, nabídka prvotřídních terénů, absence upravených sjezdovek, živost kultury hlubokého sněhu je prvotřídní. Těch několik málo dalších lyžařů a snowboardistů, se kterými byste se jinak museli dělit o sníh, nám také velmi vyhovuje. Lyžařská střediska, jak mají být, omezená na to nejnutnější!
World Heli Challenge
Po prvních dvou týdnech bylo na čase sbalit stany v Canterbury a vydat se k jezeru Hawea. Eric a Johannes se tam účastní závodu World Heli Challenge. Ruku si tu podává spousta špičkových mezinárodních sportovců, Travis Rice, Ane Enderud, Aline Bock, Andy Finch a mnoho dalších si u jednoho stolu maže chleba k snídani. Hotel Lake Hawea je nyní na týden naším domovem, nesmírně útulné ubytování a dlouho potřebná změna oproti našim minikempinkům. Na místo konání soutěže se dostanete vrtulníkem. "Freestyle Day" se kvůli špatným sněhovým podmínkám mění na kicker session, ale následující "Extreme Day" se koná za o něco lepších podmínek. Zatímco Johannes se startovním číslem 1 má zjevně příliš málo času na obhlídku svahu, a proto provádí bezpečnostní jízdu téměř naslepo, Eric podává výkon, který stojí za to vidět. K údivu mnoha přítomných mu rozhodčí udělují "pouze" sedmé místo.
Ericova jízda
Název od Kai Stoeckela na Vimeo.
Společenský program se naopak postaral o šťastnější chvíle! Ať už to bylo surfování na západním pobřeží nebo rallye automobilů, rozhodně to bylo velmi zábavných několik dní s velmi zábavnými lidmi! Cesta na NZ rozhodně stála více než za to. Text: Sebastian FischerFotografie: Kai Stöckel, Sebastian Fischer, Eric Zeller
