Po včerejším zaslouženém pivu spíme až do 8.00 ráno...
...Jako jediní zbývající hosté si vychutnáváme pohodovou snídani a valíme po pěkné cestě dolů do údolí. Místo silnice volíme lesní cestu a možnost dalších stezek. Tato lesní cesta nás vede nahoru a dolů údolím (později budeme litovat ztraceného času...) a končí v malovaném zavlažovacím kanálu. Následuje další stezka s3 a jsme na vlaku/autobusu do průsmyku Reschen. Rychlá občerstvovací zastávka v Nauders nás přes Martinu (CH) přivádí do Scuolu. Vlastně jsme tu chtěli využít vlek v bikeparku, ale ani náhodou. Vlek je v kompletní rekonstrukci a bez lanovky opravdu nejede moc dobře ;)
Ale zdá se, že existuje náhrada. Takže se dostáváme na Alp Laret s lanovkou, asi 200 metrů a pěknou vysokohorskou stezkou. Odtud se skutálíme dolů do údolí a stoupání k průsmyku Furtschöl/Jamtalhütte může začít.
Čeká nás ještě 900 metrů stoupání a už je 17 hodin. Lůžka na chatě Jamtalhütte jsou obsazená, ale do setmění máme ještě poměrně těsné časové okno. Přece jen jsme ve vysokohorském terénu. Do kopce se jezdí téměř výhradně tlačením a nošením kol a sjezd může trvat také déle.
Na poslední salaši by nás měla turistická mapa vlevo od potoka dovést do svahu k průsmyku Furtschöl - a také že ano. Šipka však ukazuje rovně a vpravo od potoka. Stačí se tedy vydat po rozpoznatelné cestě vpravo od potoka. Christian jde tvrdošíjně po této značené cestě, což mi připadá trochu zvláštní. Rozhodnu se tedy stoupat do svahu přes strmou alpskou louku vlevo. Díky stopám, které tu zanechali koně a krávy, to docela dobře funguje. U Christiana dole se však zdá, že je konec, cesta se náhle zastavuje a dostat se dál by znamenalo přelézat balvany velikosti atuí.
Na tuto vzdálenost můžeme komunikovat se spěchajícím Bahcem pouze pomocí znaku Hamd. Christian mi mávne rukou a vydá se na cestu zpět, ale já mu ukážu, že to budu zkoušet dál. Jen o hřeben dál se najednou ocitám na staré cestě s čerstvými turistickými stopami a asi 50 metrů nade mnou vidím čerstvou značku.
Šťastná to náhoda! Dalších 4-500 metrů tlačení a na vrchol průsmyku se svižným tempem dostávám za něco málo přes hodinu po čerstvě udělané cestě obklopené čistými sutěmi.
Je už osm večer, takže si rychle oblékám chrániče a bundu a vyrážím. Asi 80 % cesty k chatě Jamtalhütte je pro mě sjízdných na střídajících se suťoviskách a vysokohorských turistických stezkách. Těsně před setměním už neriskuji a raději kolo na krátkých strmých úsecích a schodech jednou za čas tlačím/nesu.
O 30 minut později dorazím k chatě Jamtalhütte. Zde musím nejprve všem skupinám vysvětlit, jak kolo v tomto terénu funguje atd. Všichni bez výjimky považují takové aktivity za opravdu skvělé, ale se stejným obdivem uznávám i různé horolezecké, horolezecké a horolezecké aktivity.
Při další cestě se mi chatař osobně představí a poskytne mi spoustu důležitých informací. To je skvělá věc! Potvrzuje mi, že můj plán A, který by mě zavedl přes Gletschner Scharte, by díky tání ledovce v zásadě nebyl problém, ale že bych ho pravděpodobně musel polovinu snést dolů, a to i při sebelepším ovládání kola.
Po odpočinku v pohodlném kempu pro 6 osob (s tekoucí vodou!) poslouchám jeho tip a užívám si malebnou cestu údolím do Galtüru.
Jsem připraven vyrazit!