Od poloviny noci je můj spánek klidnější, teplota ve spacáku je nyní téměř tropická, a když se kolem sedmé hodiny ráno konečně probudím, cítím se skutečně napůl odpočatý. Ze sněhové jeskyně, kde jsme právě strávili noc, se po čtyřech s veškerým vybavením vyplazí jeden člověk za druhým. Venku nás vítá denní světlo a ostrých -17 stupňů Celsia.
Naštěstí jsme byli na tuto výzvu velmi dobře připraveni. Nemuseli jsme nocovat ve sněhové jeskyni, ale měli jsme v plánu bivakovat.
"Když vaše túra trvá déle než den" - to bylo motto akce pořádané Alpským klubem, přesněji řečeno Forum Alpin, sekcí Vídeňského horského klubu, které jsem se v únoru zúčastnil.
Několik dní před zážitkovým bivakem se konala večerní přednáška na toto téma. Byla konkrétně o bivakování v zimě. Večer vedl Harry Grün, zkušený člen Horské skupiny Alpského klubu. Dostali jsme informace o tom, jaká nebezpečí je třeba brát v úvahu s ohledem na vybavení, fyzickou kondici a vnější podmínky, které věci z vybavení by rozhodně neměly chybět v batohu a co si také vzít s sebou, pokud plánujete bivakovat v zimě.
Poté jsme se rozdělili do skupin podle toho, jaké ubytování jsme chtěli na cvičnou noc využít: sněhová jeskyně, iglú, stan, sněhový příkop... fantazii účastníků se meze nekladly, každý si mohl vyzkoušet, co chtěl. Já a můj manžel jsme se spolu s několika dalšími rozhodli pro sněhovou jeskyni, protože jsme považovali za pravděpodobnější, že tuto formu bivaku budeme v případě nouze potřebovat. Domluvili jsme se na místě setkání v sobotu ráno a odjeli domů se spoustou nových nápadů v hlavě.
Během následujících dvou dnů se náš byt doslova proměnil v prodejnu horských sportů. Z polic jsme vytáhli obrovské množství vybavení a dali dohromady, co budeme potřebovat. Nebo co jsme si mysleli, že budeme potřebovat. Snažili jsme se všechno vybavení rozumně uložit do batohů a na ně a v sobotu jsme natěšeně cestovali na místo srazu.
