FreerideFilmFestival vytváří očekávání nové sezóny.

Innsbrucký tým PowderGuide se mohl akce zúčastnit a užít si přehlídku včetně šesti vynikajících freeridových filmů v kině Metropol. Poté měl šéf FreerideFilmFestivalu Harry Putz čas na rozhovor o historii, současnosti a budoucnosti filmového festivalu.

Timo:

Servus Harry,

především je super, že to vyšlo tak pozdě a po tak dlouhém dni (23:30 9. listopadu, bezprostředně po akci v Innsbrucku). Začněme tedy hned první otázkou.

Jak dlouho se věnuješ freeridové filmové scéně a jak jsi s ní začínal?

Harry:

Narodil jsem se v Lechu am Arlberg, a proto jsem se socializoval se zimními sporty. A se snowboardingem jsem začal někdy v roce 1986, když jsem chodil do školy. To bylo hned poté, co se tomu začali věnovat první blázni.

Jako teenager ve školních letech jsem jezdil na nejrůznější regionální závody, které byly v té době k dispozici, a vedle studia na maturitu jsem se kvalifikoval na Světový pohár. Ano, a pak jsem byl deset let profesionálním snowboardistou. Ve stejné době, kdy se objevily tyto první filmy, jsme začali natáčet vlastní. Můj otec měl videokameru, kterou jsme si mohli půjčovat. Tady jsem si uvědomil, že mě natáčení nejen baví, ale že na něj mám i talent.

Od maturity až do roku 2001 jsem se ale dál věnoval profesionálnímu snowboardingu. To bylo velmi intenzivní, ale mega cool období. Chci říct, že jsem vyšel ze školy a mohl jsem hned dělat to, co jsem chtěl, a vyšlo to. Být profesionálním snowboardistou tehdy znamenalo kompletně se zorganizovat, shánět sponzory a nakonec dosahovat dobrých výsledků, aby se vyhrávaly prize money.

Timo:

A co se dělo po roce 2001?

Harry:

Po skončení mého působení v roli profesionálního snowboardisty jsem se rozhodl obrátit svou pozornost do světa filmu. Během své aktivní kariéry, v níž jsem získal několik titulů mistra republiky a získal dlouholeté zkušenosti mezi nejlepší desítkou na světě v boarder crossu, jsem měl to štěstí, že jsem poznal mnoho lidí z této scény. Díky těmto kontaktům jsem začal produkovat vlastní filmy.

Timo:

To rozhodně zní jako velký krok vpřed. Oproti předchozímu roku byly filmy také mnohem mezinárodnější, s lokacemi v Kanadě, Norsku, Japonsku a Alpách. Jaké jsou vaše plány do budoucna? Jaké máte další nápady, které byste chtěli v budoucnu realizovat?

Harry:

Počet přihlášených filmů se letos téměř zdvojnásobil a rozhodně pozorujeme trend, že se k nám dostává stále více mezinárodních filmů. To je super. Nicméně jsme si vědomi toho, že se například s Prime Tour nemůžeme rozrůst. V podstatě jsme rádi za každou poptávku, kterou dostaneme. Letos se nám například ozvali z Milána, kde také v budoucnu zahájíme zkušební provoz.

Tour nevnímáme jako obrovský obchodní model, který by se měl rozšířit do celého světa. Důležitá je pro nás poctivost. To znamená, že projekt, který je pro mě a mé partnery dílem lásky, by měl být samozřejmě finančně zdravý, ale především by měl zůstat věrný původní myšlence.

Timo:

Jsi na scéně freeridových filmů už opravdu dlouho a vystřídal jsi mnoho různých pohledů a rolí. Jaké hlavní rozdíly vidíš mezi filmy, které jsi natáčel před 20 lety, a filmy, které se promítají v rámci současné FFF tour?"

Harry:

Jistěže je třeba se zabývat technologií, ale to pro mě nebo pro nás osobně není tak důležité. Nejdůležitější je prostě vyprávění příběhu. Na scéně, zejména na nezávislé scéně bez velkých sponzorů v pozadí, je vidět, že si opravdu troufají řešit jemná nebo i přímá témata. Rámcový příběh je teď prostě důležitější a umění spočívá ve vizualizaci těchto témat. Doba, kdy se filmy točily na oslavu akce, je pryč. I ve filmech jako Blondýnky, kde se hodně střílí, jde na konci o osobnosti dívek. O tom, co je žene ve sportu, ale i v životě kromě freeridingu. Pilotka vrtulníku, hasička v divočině nebo třeba studentka z Norska, která měla sen žít v Kanadě.

Timo:

Dnes jsme viděli spoustu filmů, které měly silné poselství. Silný dojem zanechal zejména film Projekce se scénami z lyžařských středisek, která již nejsou finančně rentabilní kvůli stále se zvyšující sněhové nadílce. Jak a kde vidíte budoucnost freeridingu?

Harry:

Je to obrovská výzva, které společnost čelí. A vzhledem ke globalizaci je celá věc globálním problémem, který může vyřešit pouze lidstvo společně. Především je k tomu zapotřebí celosvětový mír a shoda na stejném cíli. V současné době vypadá situace velmi chmurně. Přesto musíme nějak najít společného jmenovatele, protože všechno je prostě propojené, například potraviny a dodavatelské řetězce. Pokud to nedokážeme udělat společně, pak se celá věc stočí do spirály, v níž si zničíme živobytí. Ale na to já nemyslím! Myslím pozitivně a na to, že to zvládneme! Jako milovníci zimních sportů máme samozřejmě také obrovskou odpovědnost. Ale myslím si, že protože nás to tak baví a je to pro nás tak důležité, můžeme nebo už do jisté míry fungujeme jako vzor.