Mountain Mastery 2012 - powered by Mammut, Gore-Tex® a PowderGuide - probíhá od poloviny ledna. Během sedmi týdnů musely týmy odhalit, zdůvodnit a okomentovat svá rozhodnutí a aktivity během fáze plánování freeridového výletu a snášet zpětnou vazbu od PowderGuide a Mammut Alpine School, až byly na začátku března vybrány týmy "Professor Jagens & Mizzi Tant" a "boarderlife" jako vítězové hlavní ceny. Pod vedením horského vůdce z Alpské školy Mammut a vybaveni vhodným oblečením Gore-Tex® od firmy Mammut mohli vyrazit na třídenní freeridový výlet do oblasti dle vlastního výběru v Ötztalu. Zde si můžete přečíst závěr z pohledu vítězných týmů na finále Mountain Mastery 2012.
Vše začalo tím, že jsme se v poměrně krátkém čase rozhodli omezit maximální počet týmů na 25. Vítězové si tak mohli vyzkoušet, jak se jim bude dařit. Jak se ukázalo, bylo to opravdové štěstí, protože jsme neočekávali takové množství detailů ani tak vysokou úroveň přihlášek. Všechny týmy bez výjimky zaslaly dobré až vynikající práce pro 1. úroveň soutěže Mountain Mastery 2012, což znamená, že jsme museli výrazně upravit náš systém hodnocení směrem nahoru.
A tato úroveň měla být ještě vyšší. I když byla nejprve extrémní zima pod -25 °C a poté extrémně záludná lavinová situace ztížila absolvování 3. úrovně - "vyjet & jezdit", výlety týmů nás znovu a znovu překvapovaly a získávaly si náš respekt.
A nakonec nás vítězné týmy překvapily tím, že si jako cíl vybraly Sölden, velmi skalnaté místo pro tuto příznivou zimu v severních Alpách. Po třech dnech plných dobrého pocitu a několika úžasně dobrých prašanových sjezdovkách si z úsměvů účastníků bylo možné odnést opravdu jen jedno: Mountain Mastery 2012 pro ně bylo naprostým úspěchem! Ale přečtěte si sami, jak týmy tuto mimořádnou soutěž prožívaly:
Dojmy týmu Profesor Jagens & Mizzi Tant
Jako by nestačilo, že nám společnosti Mammut, Gore-Tex a PowderGuide poskytly kvalitní svrchní oblečení od Mammutu za 1. místo v soutěži Mountain Mastery, mohli jsme se také těšit na třídenní pobyt v oblasti dle našeho výběru.
Protože Team boarderlife (Marco a Cyrill) pochází z oblasti Lucernu ve Švýcarsku a my, Team Professor Jagens & Mizzi Tant, jsme z Vídně, a bohužel ani jeden z nás neměl čas na příjezdové a odjezdové dny, dohodli jsme se na destinaci, která byla na půli cesty mezi námi - Sölden. To nám vyhovovalo i z toho důvodu, že tam nikdo z nás nikdy předtím nebyl.
Byli jsme si vědomi, že najdeme mnoho sjezdovek, na kterých se již lyžovalo, a že tam nebude moc čerstvého sněhu, ale přesto se nám Sölden zdál jako dobrá volba - a jak se ukázalo, správně. V pondělí napadlo dalších 30 cm čerstvého sněhu a pak se počasí změnilo na jarní.
V úterý odpoledne jsme tedy vyrazili z Vídně a o pouhých 6 hodin později jsme dorazili do Oberlängenfeldu u Söldenu, který měl být naším ubytováním na několik následujících dní. Ubytovali jsme se v penzionu Liesl, kde už na nás čekal horský vůdce Markus Brand z Alpské školy Mammut a Knut Pohl z PowderGuide. Ti dva už měli naplánovanou středu a také vyzkoušeli kuchařské umění hostitelky - oba byli velmi nadšeni tím, co mohli ochutnat.
Tým boarderlife dorazil chvíli po nás, stejně jako fotograf Baschi Bender. Po kolečku představování a diskusi o nadcházejícím dni jsme se odebrali do našich velmi pěkných pokojů a zkontrolovali kvalitu matrací.
Budík zazvonil v 6.30, v 7.15 jsme všichni posnídali a odjezd byl naplánován na 8.15. V 8.30 jsme se vydali na cestu. Nejprve jsme si vyzvedli permanentky na lanovky a pak už se jelo lanovkou Gaislachkogel nahoru. Za jasného slunečního svitu a vysokých teplot jsme vyrazili nahoru po sjezdovkách. Celá skupina do sebe velmi dobře zapadla, úroveň jízdy byla velmi vyrovnaná a skupina byla poměrně homogenní i co se týče atmosféry.
Mezi tím došlo i na nějaký ten "slepičí gag", který se stal hláškou celého výletu... Když náš průvodce viděl někde na hromadě poměrně hodně kamení - "Hühnerkagge!", někde byla ledovka - "Hühnerkagge!", a když si Knut zničil koleno, tak to bylo také "Hühnerkagge!". No, bohužel nás Knut mohl doprovázet jen první den, po pádu, který sežral koleno, to bylo "Knut kaputt" a od té doby je nám ten katastrofální svah známý jako "Knuthang". Profesor Roman se snažil Knutovi obvázat koleno tak, aby byl ještě napůl schopen lyžovat, díky čemuž jsme všichni mohli spatřit Knutovo jasně modré lyžařské spodní prádlo. Bohužel diagnóza v údolí zněla, že se stalo něco horšího, a Knut šel následující den pod kudlu. Rádi bychom mu touto cestou popřáli brzké uzdravení!
Večer, po výborném jídle, jsme si prohlédli lavinovou prezentaci a nejrůznější fotografie (děkujeme Baschi Benderovi, bylo nám ctí, že nás fotografoval!) a videa z celého dne, než jsme pozdě v noci padli do postele a byli k smrti unavení. Alespoň já jsem byl.
Další den byl spíše "Yippieya-yay" než "Hühnerkagge". Také obávaný vrtulník s lyžařskou holí (ruční signál našeho horského vůdce Markuse s rotující lyžařskou holí, že máme zrychlit nebo že má na svah vstoupit další člověk - myslím, že už měl po prvním dni mozoly na rukou) jsme vídali o něco méně často. Našli jsme několik opravdu pěkných sjezdovek, vrcholem byl určitě velmi strmý žlab, který jsme všichni bez problémů překonali.
Když jsme se později podívali na žlab na protějším svahu, zdálo se nám skoro neuvěřitelné, že jsme se tam dostali tak snadno. Člověk z toho měl opravdu dobrý pocit.
K obědu se k nám přidali Tobi a Marius a zakončili jsme to velmi dlouhým sjezdem do Hubenu, kde byl samozřejmě větší počet lyžařů ve skupině velkou výhodou. Laskavě nám byla poskytnuta malá pomoc v podobě zapůjčených holí nebo dobrého tahu vpřed. V Hubenu jsme včas chytili skibus a pak už nás čekala divoká cesta zpět do Söldenu.
Když si ostatní užívali aprés-ski, rozhodli jsme se s profesorem navštívit saunu v penzionu. Naštěstí jsme byli ve wellness dokonce sami a mohli jsme si popovídat o událostech dne. Pro mé zmožené tělo to byla úleva, když si mohlo pro změnu odpočinout.
Poté jsme si dali další výbornou večeři, obzvlášť mě potěšil salátový bufet a špagety arrabiata to opět pořádně rozehřály, načež teklo proudem ještě několik drinků, abychom uhasili pálící hrdlo.
V pátek nastal čas opět odjet, takže jsme ráno vytáhli kufry do aut a vyrazili směr Sölden. Při prvním sjezdu jsem si však uvědomil, že už jsem na konci - a tak jsem po polední pauze nechal kluky pokračovat po svých a dopřál si šlofíka na lavičce v parku v údolí. Muži mezitím absolvovali další dva krásné sestupy. O několik hodin později mi zavolali, jestli bych mohl přijet do Hubenu vyzvednout profesora. Markus a Cyril se vrátili stopem do Söldenu a pak jsme jeli našimi 3 auty do Hubenu vyzvednout zbytek skupiny.
Poté nastal čas rozloučení. Zrovna když jsme se opravdu spřátelili. Byla to velká škoda, ale doufáme, že se ještě uvidíme! To je hrozba! ;)
Pro nás to byl opravdu skvělý čas s lidmi, kteří se zajímají o freeriding/touring stejně jako my, se kterými se můžete opravdu přetlačovat a od kterých se můžete ještě hodně naučit. Účast na Mountain Mastery a investování hodin práce do našich příspěvků nám opravdu prospělo. Naštěstí jsme měli zajištěnou nejen stravu a ubytování, ale i cestovní náklady, o vybavení Mammut samozřejmě nemluvě.
V tomto smyslu - YIPPIEYA-YAY!
Dojmy z Team boarderlife
Celá soutěžní fáze byla velmi dobře zorganizovaná a vzrušující. Ze zpětné vazby od PowderGuide a Mammut Alpine School jste se mohli hodně naučit. Ve třetí fázi bylo vzrušující číst zprávy o jednotlivých túrách týmů a kriticky je zkoumat. Na začátku jsme podcenili námahu, kterou zprávy o túrách vyžadují, protože napsat zprávu 3. úrovně nám klidně zabralo celou neděli. Iniciátoři soutěže na tom pravděpodobně nebyli jinak. Nikdo neočekával tak vysokou úroveň reportáží. Ale tam, kde se hraje o skvělé ceny, se vyplatí investovat trochu času. A o to víc nás potěšilo, že se nám peníze vyplatily!"
"Léto, slunce, slunce...". Téměř takový pocit jsme měli, když jsme vyrazili z Lucernu [na finále Mountain Mastery v Söldenu - pozn. redakce]. Ale ten pocit byl klamný. To, co jsme našli, byly nezapomenutelné tři dny na sněhu! Markus z Alpské školy Mammut s námi hledal ty nejlepší prašanové sjezdovky, zatímco Baschi nás doprovázel se svým fotografickým vybavením a pózoval nám. I když ne všichni měli takové štěstí - rádi bychom při této příležitosti popřáli Knutovi všechno nejlepší, aby se mohl rychle vrátit na hory!"
Skvělé bylo, že se k nám na několik sjezdů přidali i Tobi a Marius. Moc děkujeme všem, kteří se zúčastnili, a všem, kteří umožnili tak skvělý nápad tak dokonale zrealizovat! Pokud se bude příští rok konat další podobný závod, tak tam samozřejmě opět budeme!"
Vivaa
Cyrill & Marco
Všechny fotky z finále Mountain Mastery 2012 v galerii:
Mountain Mastery 2013
Těmito dojmy se opona zavírá a letošní Mountain Mastery - powered by Mammut, Gore-Tex &; PowderGuide - je minulostí. Buďte si však jisti, že již nyní pracujeme v zákulisí na ročníku 2013, kde některé věci zůstanou stejné, ale mnoho věcí bude jistě jiných a především opět vzrušujících a poučných. Doufáme tedy, že i příští rok budeme Mountain Mastery pořádat a že u toho budete opět vy - včetně všech těch, kteří letos jen pasivně četli.
Pokud máte nějakou kritiku, připomínky nebo návrhy na zlepšení Mountain Mastery, nebo se prostě chcete podělit o své myšlenky a zkušenosti, stačí napsat na redaktion[aet]PowderGuide.com nebo do do Alpské školy Mammut
