Když jsme my lezli v Ticinu, Zach Paley šel kempovat. Zatím je to tak nezajímavé. Stan si však postavil na zasněžených prostranstvích Lyngenských Alp. Co tam dělal? To se dozvíte v této reportáži! Nóbl život musel skončit. Už žádné sauny. Už žádné čokoládové sušenky. Už žádné teplé postele. Lyngen se chystal získat trochu více stanů.
Hodně jsem se díval, kam chci jít. Stabilita byla správná a bylo načase tam jít.
Po druhém výletu na Vulkanu jsem si sbalil věci, odvezl se do Kempu Kviteberg a následující ráno vyrazil na západní stranu poloostrova.
Tento výlet byl sólo. Zkoušel jsem intervalové focení, ale odměnou mi byly jen snímky, které se nepovedly. Vždycky jsem vzhlížel k lidem jako Christian Pondella, ale teď k nim mám novou úroveň nebo respekt. Tohle je neuvěřitelně zdlouhavý a náročný způsob fotografování.
Namísto investování času a energie do nepovedených fotografií jsem se soustředil na lyžování, které mi půlnoční slunce umožnilo kdykoli jsem chtěl.
Rytmus, do kterého jsem se dostal, vypadal asi takto:1. Probudit se
2. Najíst se
3. Zkontrolovat, jestli boty během spánku uschly (neuschly)
4. Zavrtět se
5. Obout si lyžařské boty
6. Jít/vyrazit/vylézt
7. Vydat se na procházku. Lyžuj
8. Opakuj kroky 6 a 7, dokud se neunavíš
9. Opakuj kroky 6 a 7 ještě o něco víc
10. Vrať se do stanu, sundej si výbavu, aby uschla
11. Najez se
12. Napiš si do deníku
13. Spi
14. Začni od kroku 1.
Bez hodinek, bez telefonu a bez nikoho jiného jsem osm dní sděloval své myšlenky pouze svému deníku, lyžoval, když jsem byl vzhůru, a po lyžování spal. Byl to ten nejpřímočařejší a nejčistší život, jaký jsem kdy zažil.
Je úžasné probudit se, nevědět, kolik je hodin, a přitom na tom nezáleží, protože můžete lyžovat nepřetržitě. Kempování a lyžování v Lyngenu v květnu je něco výjimečného.
S Lyngenem jsme se během této doby hodně sblížili. Šeptali si tajemství skrze šumění korun stromů, žvatlali si v potocích, volali do dálky skrze pohyby skal a ledu a volali na mě skrze vítr. Trvalo mi téměř měsíc, než jsem byl trpělivý, zatímco Lyngen mlčel. Když jsem konečně viděl, že jsem ochoten věnovat čas naslouchání, hory se se mnou podělily.
