Poslední večer kalendářního roku opět přišel mnohem rychleji, než kdokoli čekal. Už několik týdnů se kolegové a přátelé ptají: "Co děláš na Silvestra? Máte už nějaké plány? Neměli bychom něco podniknout společně?" byly jaksi více či méně obratně smeteny ze stolu. Kdo ví, co přinese počasí a jaké výjimečné lyžařské dny by mohlo torpédovat příliš pečlivé plánování akcí, a teď najednou už je'čas a všichni jsou tak nějak plně obsazeni. Co teď? Jako každý rok vyrazit do města na ohňostroj a po něm se ztratit v nějakém náhodném baru? Nebo večer fondue s litím olova a soubojem v bahenních koulích - protože tady dole v civilizaci se tomu šedivému materiálu nedá říkat sníh - o půlnoci s těmi několika Trantüten, kteří nemají žádné plány? Nebo večeře pro jednoho a brzká noc? Vyzkoušeli jsme alternativu: Drsný sníh tiše a pravidelně křupe pod našimi sněžnicemi. My - můj miláček a já - neřekneme ani slovo. Jen obdivujeme třpytivý svět kolem nás. Od chvíle, kdy jsme před několika minutami prorazili hranici mlhy, jsme fascinováni vesmírem a zimní krajinou pod námi. Tvořící se námraza se od našich světlometů třpytí rubínově rudě. Jejich tenká rudá záře nám stačí k tomu, abychom bezpečně a hladce našli stopu, ale neoslňuje nás. Díky tomu nás krása vesmíru zasáhne v plné síle. A je tak silná, že oba ztichneme.
Mlha, která je pro tuto oblast v poslední den roku povinná, zakrývá jinak všudypřítomné světlo civilizace jako vata a hvězdy září s intenzitou, která je v našich zeměpisných šířkách bohužel nevídaná. Mléčná dráha nad námi zřetelně rýsuje svůj pás, na obzoru nad námi bdí Orion a ISS při průletu kolem nás září téměř oslepujícím jasem. Z parkoviště jsme vyrazili asi před půl hodinou - podle plánu kolem půl desáté, abychom měli dost času dosáhnout plochého vrcholu Špitálu (viz Tour of the Week) ještě před koncem starého roku. Tak hustou mlhu jsme však nečekali a prvních pár kroků jsme měli vážné pochybnosti o smyslu našeho snažení. Že by mlha sahala dál, než jsme očekávali? Bude ještě klesat? Máme vůbec všechno? Všechny tyto pochybnosti se nyní rozplynuly a s udiveným úsměvem a široce rozzářenýma očima se holčička plahočí do kopce přede mnou. Neustále otáčí hlavou s červeným reflektorem na všechny strany a ten jen zřídkakdy dopadne na zem u jejích nohou. Nějak se svým velkým batohem a bílým oblečkem vypadá jako Neil Amstrong při přistání na Měsíci.
Potácíme se pomalu, ale vytrvale do kopce. Stoupáme na hřeben a za zatáčkou se nám otevírá výhled na mlžnou kotlinu Curyšského jezera. A další neskutečné dojmy. Před námi se rozprostírá nadpozemský oceán, ve kterém dělají neplechu podivně bioluminiscenční plynné bytosti. Rozptýleně září, pak se náhle jasně rozzáří a to vše ve žluté, modré, zelené, červené a dalších barvách. Světla civilizace se mísí se světly ranního ohňostroje pro malé děti, které musí jít brzy spát, a spolu s mlhou vytvářejí neskutečný koberec rozptýlených světel, jaký jsem ještě nikdy neviděl. Stojíme vedle sebe v úžasu a tichu a téměř zapomínáme, že náš vrchol vlastně teprve přijde. V jednu chvíli se však odtrhneme a pokračujeme směrem k vrcholu. Zbývá už jen pár metrů a skutečný vrchol opouštíme vlevo. Místo toho si v závětří horské chaty zřizujeme malý tábor, abychom si na plynovém vařiči vychutnali lanýžové fondue. Zabaleni do extra teplého oblečení sedíme naproti sobě u plynového vařiče a s radostí si namáčíme chleba do měkkého teplého sýra. Stále se díváme na oblohu a zase dolů na moře mlhy. Téměř jasně zářící padající hvězda vytrhne oblohu i nás z našich myšlenek. Rychle si něco přejeme.
Pohledem na hodiny zjistíte, že nový rok je již několik minut starý! Otevřu Prosecco, zapálím dvě prskavky a řeknu: "Šťastný nový rok!" Prskavky vypadají hloupě, bledě a bezvýznamně proti nebeské klenbě, ale nějak se k tomu okamžiku hodí. A ten je plný štěstí. Jestli tohle není ten správný způsob, jak začít nový rok, tak co je? Spokojení a hluboce smíření sami se sebou setrváváme, dokud zima nedá pocítit svou plíživou a zrádnou přítomnost. S lepkavými prsty ukládáme své nádobíčko a lehké zachvění zimou ukazuje, jak neoptimální je kombinace sýrového fondue, cetralizace krevního oběhu a zimy. Ale po několika krocích se opět rychle zahřejeme. Poslední fotka u vrcholového kříže a sestupujeme dolů. Přestože okolí neztratilo nic ze své krásy a fascinace, rychle se dostáváme k autu, které je nyní zahaleno v mlze. Nějak se to hodí, protože pustý okamžik ponoření do bílošedého světa zažíváme až mezi tím, kdy už jsme zase hluboko ve spárech civilizace. Po několika hodinách prvního dne nového roku šťastně a spokojeně padáme do měkké, útulné postele a víme, že zítra už nebudeme tak rychle na nohou. Určitě v tom nejsme sami. Ale představy v našich hlavách zůstanou vzácností.
Co byste měli vědět
Ani individuální Silvestr neprobíhá bez problémů, chce to trochu plánování. To se ale rozhodně dá zvládnout už ráno. Je třeba najít vhodnou horu. A vhodný dopravní prostředek. Jako u každé túry hrají rozhodující roli světelné a povětrnostní podmínky. A protože se celá akce odehrává v noci, měli byste plánovat v rámci své komfortní zóny. A to jak z hlediska obtížnosti, tak z hlediska bezpečnosti. V noci je prakticky nemožné odhadnout riziko lavin. A raději ani nezkoušejte, co se stane, když v noci spadne průser. Takže bezpečnostní rezerva musí být obrovská. Navíc musíte být schopni nahoře chvíli zůstat a celou túru si užít. A není to o sportovní náročnosti. My jsme se rozhodli pro malý kopec v podhůří Alp, Spital u Einsiedeln (viz Tour of the week). A jako prostředek výstupu pro sněžnice. Díky tomu lze výstup a sestup zvládnout identicky, nehrozí žádná překvapení a - v závislosti na měsíci - si vystačíte s minimálním nebo žádným umělým osvětlením. Pak ale začíná plánování, které je někdy takové jiné: termoska se svařeným vínem, vařič, hrnec, hotové fondue, chleba, vidličky, láhev Prosecca a Cüpli, prskavky místo ohňostroje - to byl náš seznam. Samozřejmě je zde mnoho různých možností. V každém případě se vyplatí vzít si s sebou teplou bundu navíc, náhradní rukavice a čepici, bivakovací pytel, karimatku na spaní, na které se dá sedět, rychlou energii, jako je sladký čaj, glukóza nebo müsli tyčinky, a několik kapesních ohřívačů. Pokud je jasná obloha, nepodceňujte záření a termiku, rychle se ochladí. Opravdu chladno. Zvláště pokud sedíte v klidu a obdivujete svět. Dále se doporučuje jedna použitelná čelovka na osobu - nejlépe také s červeným světlem - a náhradní baterie. Velmi užitečná může být i kempingová lampa pro více světla při jídle. Měli byste si také pečlivě naplánovat své časové nároky - chcete přece být na vrcholu do půlnoci, ale ne o věky dříve. Jinak si to na konci nebudete moci užít. S touto přípravou však neobvyklému Silvestru nestojí nic v cestě. Více obrázků najdete v galerii
