Přeskočit na obsah

Cookies 🍪

Tato stránka používá cookies, které vyžadují souhlas.

Dozvědět se více

Tato stránka je také k dispozici v English.

Zur Powderguide-Startseite Zur Powderguide-Startseite
Novinky

Ženy, snowboardisté a exotika

Návštěva Evropského outdoorového summitu žen

26. 11. 2017
Lisa Amenda
Ve dnech 27. až 29. října 2017 se ve Flims/Laax konal 1. evropský summit žen v přírodě. Byly to tři dny, 62 nadšenkyň outdoorových sportů, spousta diskusí, spousta inspirace a otázka: Jsou ženy v outdoorových sportech opravdu jiné než muži? Lisa je copywriterka v outdoorovém průmyslu a na webu wildrecreation.com píše blogy mimo jiné o udržitelnosti v outdoorových sportech. Zprávy pro PG přináší z Flimsu.

Ve vší upřímnosti? Vlastně jsem nikdy nebyl (varování, tady je to) velkým přítelem přílišného genderování. Jako žena jsem se necítila znevážená, když se například v dokumentu na univerzitě psalo studentky místo studentky nebo v novinách lyžařky místo lyžaři. Pro mě to nebyl útok na mou osobu, na mé pohlaví ani na nic jiného. Většinou je prostě praktičtější to tak napsat. Věděla jsem, že rovnoprávnosti mezi muži a ženami ještě nebylo dosaženo tak, jak by mělo, ale já osobně jsem s tím do té doby nepřišla do styku.

Poprvé jsem o tom začala opravdu přemýšlet, když jsem se v roce 2015 zúčastnila závodu White Rush ve Svatém Antonu am Arlberg. Bylo mi více než jasné, že téměř 550 účastníků muselo být na startu rozděleno do menších startovních skupin. Co mi ale není tak úplně jasné, je, proč je téměř pět startovních bloků pro muže a startující ženy jsou zařazeny do skupiny nazvané "ženy, snowboardistky a exoti". Bylo to poprvé za celou mou sportovní kariéru, kdy jsem se cítila vědomě diskriminovaná. Co to má znamenat, "exoti"? Na tuto otázku jsem dostala odpověď na startovní čáře: stála jsem mezi pánem v kostýmu medvídka a yettim. Tak takhle to bylo? Jako žena v závodě s hromadným startem jste přirovnávána k bájným stvořením?

Lehčí, pohodlnější, ale v růžovém

Je známo, že na ženy se v outdoorových sportech vždy pohlíželo jinak, zejména pokud jde o specifické ženské produkty a spotřebitelské chování. Nejlepším příkladem jsou pravděpodobně dámské lyže a lyžařské boty: často se zde objevují hesla jako lehkost, pohodlí a teplo. A vím, o čem mluvím - sám jsem je bohužel používal jako prodejní argumenty. Pojďme se však na tyto pojmy podívat blíže: Lehkost? V nejlepším případě může znamenat, že lyže je vyrobena z lehkých materiálů, ale nezanedbává tolik citovaný výkon. U dámských lyží? Bohužel se často klade důraz pouze na lehkost, stabilitu najdeme u unisex modelů. Při výšce 1,78 metru jsem dámským lyžím nikdy nevěnoval velkou pozornost. V této velikosti stejně nikdy nejsou k dostání. Proto se většinou dívám jen na specifické dámské modely, zatímco sáhnu po unisexovém modelu.

Přejděme k lyžařským botám. Zde jsou pro mě zajímavé pojmy pohodlí a teplo, které jsou mi, pokud jde o ty moje, bohužel zcela cizí. Jako bývalému závodníkovi mi lyžařské boty nikdy nebyly pohodlné a ani mi v nich není zrovna teplo. Navíc, abych se vrátil ke své výšce, u dámských lyžařských bot je často zkrácená stopka. To má pro nižší lidi také smysl. Pro mě moc ne, i když zaneprázdnění prodavači se mi už snažili takové modely prodat a tvrdili, že nižší shaft je prý něco pro kratší ženské nohy, a proto se v něm mnohem lépe lyžuje. A znovu: měřím 1,78 metru, mám poměrně dlouhé nohy a v tu chvíli jsem stála před citovaným prodejcem.

Nový obraz žen? 1. evropský summit žen v outdooru

Jedná se pravděpodobně o klasický případ nedorozumění. Nebo podcenění. Vždyť dříve se lidé domnívali, že ženy lyžují například jen proto, že lyžují jejich přítel nebo manžel. To, že se ženy samy lépe orientují ve sportovním vybavení a nechtějí malou, lehkou, baculatou, teplou verzi v růžové barvě (i když mně osobně se růžová moc líbí), je zřejmě novinka. Takovéto zjevné "nepochopení" přimělo Annu Weißovou a Hannah Rötherovou k otázce, jaká je situace žen v outdoorových sportech obecně.

Dvě horské cyklistky pracují na různých pozicích v outdoorovém průmyslu již mnoho let a jsou přesvědčeny, že nastal čas na změnu: chtějí, aby se toto odvětví stalo více ženským, a jsou přesvědčeny, že my ženy máme potenciál učinit outdoorové sporty udržitelnější, participativnější a rozmanitější. Za tímto účelem svolaly ve dnech 27. až 29. října 2017 do Flims/Laax 1. evropský summit žen v outdooru a společně s 62 angažovanými sportovkyněmi diskutovaly o (nové?) podobě žen v outdoorových sportech.

Summit se skládal z prezentací odbornic na PR, jako je Ulrike Luckmann, sportovních vědkyň, jako je Sophie Knechtl, sportovkyň, jako je Sandra Lahnsteiner nebo Ines Thoma, a dalších žen, které se zasloužily o změnu, ať už v podobě založené komunity, 60denního sólového přechodu hor nebo tím, že outdoorové sporty s handicapem nejen provozují, ale i žijí. Všechny tyto prezentace ukázaly, jak všestranné my outdoorové sportovkyně a ženy obecně jsme. Je to ale nový obraz žen?

Pryč se stereotypy

Ne tak docela, spíše by mělo jít, a to vyplynulo i z diskusí, o to, aby ženy nebyly vnímány stereotypně. My většinou nejsme ty, které sportují jen proto, že to dělá jejich přítel nebo manžel. Samy rády jezdíme na nesjetých tratích, plánujeme další lyžařskou túru nebo si prostě jen připneme lyže, kdykoli můžeme, a vyrazíme. Ženy jsou samozřejmě jiné než muži, a to nejen kvůli svým fyzickým schopnostem, ale často také kvůli své povaze: více přemýšlíme, netlačíme se tak často do středu pozornosti, nehrajeme si na nic a raději působíme činy než například slovy. To však může být i naší prohrou. Mnohé z nás mohou rychle znejistět, nevěří vždy svým schopnostem a často se drží zpátky, když čelí sebevědomějším mužům. V důsledku toho si často stojíme v cestě.

Rozbití chlapské party: Bloomers, cross-sportovní outdoorový časopis pro ženy

Evropský summit žen v outdooru ukázal zcela jasně jednu věc: Pokud si věříte, vyhrnete si rukávy a řeknete "Teď to udělám já!", pak to téměř vždy funguje a většina lidí to nejen akceptuje, ale dokonce oslavuje. Totéž vím i z okruhu svých přátel: nikdy jsem nezažila, že by se mi moji mužští společníci v horách posmívali kvůli tomu, že jsem na vrchol dorazila o něco pomaleji, zvolila jinou linii nebo si musela rozmyslet, jestli si na kořenový úsek stezky dnes opravdu troufnu. Vždycky jsem byla respektována.

Ale jak jsem se dozvěděla i na Flims/Laax, existuje i jiná cesta. Mnoho žen uvedlo, že je muži na horských túrách uráželi, pokud byly pomalejší nebo se bály na exponovaném místě. A to opravdu není na místě. Tak co být prostě rádi, že můžete být v přírodě a na horách spolu? A ještě k ženám:

Přesně tímto heslem se řídí i Anna Weißová a Hannah Rötherová. Protože summit byl jen začátkem nového projektu: Bloomers, prvního evropského, cross-sportového outdoorového časopisu pro ženy. A není to o tom, že by ženy byly jiné, ale o tom, že nás baví dělat věci společně, vzájemně se posouvat a jednoduše dodat více ženám sebevědomí, aby se vydaly do hor, našly si svůj oblíbený outdoorový sport a byly venku. Bez jakéhokoli genderování nebo stereotypů, ale prostě proto, že jde o sport jako takový. Tak do toho prostě jděte, choďte ven a nepleťte se tak často do vlastních řad, protože tak nějak jsme všichni jen sportovci v outdoorových sportech, ať už lyžaři, horští cyklisté, horolezci nebo cokoli jiného - ženy nebo muži.

Fotogalerie

Poznámka

Tento článek byl automaticky přeložen pomocí DeepL a poté upraven. Pokud si přesto všimnete pravopisných či gramatických chyb nebo pokud překlad ztratil smysl, napište prosím mail redakci..

K originálu (Německy)

Komentáře