Když už jsme u účastníků: pohled na seznam účastníků, který jsem obdržela předem, mě uklidňuje: nejsem jediná účastnice. Ale když se tam dostanu, uvědomím si, že jsem opět jediná dívka. Je škoda, že je tolik chlapců/mužů, kteří se na takový tábor přihlásí sami, a tak málo dívek/žen, které se k tomuto kroku odhodlají. Automaticky se dostávám pod tlak: jsem si jistá, že jsou všichni mnohem rychlejší. Budou super naštvaní, když dívka skupinu zpomalí. Jsem si jistá, že všichni lyžují podle hesla "strmost je cool" atd. Ale hned první den na lyžích mé pochybnosti okamžitě rozptýlí.
pohled se mění
Tři dny tábora jsou organizovány podle risk'n'ního hesla "vnímej - vyhodnocuj - rozhoduj". Naši osmičlennou skupinu doprovází horský vůdce a instruktor. Místo školometských teorií či doktrín nám však pomohou vytvořit si vlastní názor. Postupně se tak mění náš pohled na věc. Zatímco první den na svahu jsem si všímal pouze potenciálních prašanových linií, nyní jsem si všímal také větrných zátěží, lavinových kuželů a potenciálních skalních svahů. Ne že bych je předtím neviděl - ale ne na první nebo druhý pohled. Po jednom dni už cestujeme jako dobrá skupina. Úroveň je poměrně homogenní a cíl stejný: při tak malém množství sněhu je lepší více trénovat, než nechat sebe a vybavení uvíznout na skalách. Obojímu se bohužel úplně nevyhneme. Ale to k tomu prostě patří. Je skvělé, že se nikdo nebojí vyjádřit své obavy a že skupina vždy najde konsenzus.
Druhý den nás vítá -15 stupňů a vítr na ledovci. Ochranný krém proti chladu se rozděluje v gondole a nejsem jediná, kdo tam stojí s roztřesenýma nohama. A tak se jde do tepla, abychom se věnovali teorii lavinových vysílaček, než se vydáme do mrazu znovu kopat. Při nácviku lavinové vysílačky pak jasně rozpoznáváme špatnou strukturu sněhové pokrývky. Obrázek s tenkou vrstvou sněhu mi zůstane navždy. Večerní sezení pak trávíme v malých skupinkách vymýšlením strategie na zítřek. Celou skupinu povedeme v týmech po dvou - musíme se na to připravit.
Kde že bylo místo setkání?"
Třetí den je k počasí přívětivý. Nyní tedy: vedeme skupinu. Skupina nepřijme jednoduché rozhodnutí ve stylu "jdeme tam, je to v pohodě". Znovu se tedy zamýšlíme nad sklonem svahu, okolím, větrnými značkami a lavinovou zprávou a rozhodujeme se, jak do svahu vstoupit a kde se shromáždit. Protože jsme na to dva, dozvídám se z diskuse s parťákem také mnoho nového. Samozřejmě ne všechno jde ideálně. Ze samého nadšení pro svah se úplně zapomeneme domluvit, kde je místo srazu. Ale aspoň jezdíme jeden za druhým.
