Civilní, tj. nevojenské lavinové varování existuje v Evropě od roku 1945. Tehdy bylo ve švýcarském SLF rozhodnuto o zřízení celostátní lavinové výstražné služby. Poté, co v padesátých letech došlo k několika zvláště závažným lavinovým neštěstím, byly v padesátých a šedesátých letech v alpských zemích zřízeny další lavinové výstražné služby. Od té doby, a dokonce i dnes, se struktura a vybavení jednotlivých lavinových výstražných služeb značně liší, což je dáno i do značné míry nezávislou historií vývoje těchto institucí. To se projevilo zejména tím, že různé výstražné služby používaly pro hlášení lavinové situace různé třídy nebezpečí a kategorizace lavinového nebezpečí. To mělo tu zásadní nevýhodu, že různé stupně lavinové výstrahy v jednotlivých alpských zemích bylo možné vzájemně porovnávat jen obtížně nebo v některých případech vůbec. Dlouhou dobu se ve Švýcarsku používala 7stupňová stupnice, ve Francii 8stupňová, v Itálii 8stupňová, která se rovněž lišila od francouzské, a v Rakousku a Bavorsku 6stupňová, která rozlišovala silnice a dopravní cesty a turistické terény. Alpské spolky a sdružení horských vůdců tuto situaci pochopitelně ostře kritizovaly. Pro alpskou praxi to znamenalo, že v často malých oblastech platily různé stupně nebezpečí. Často se proto ozývaly hlasy požadující sjednocení stupňů nebezpečí.
V říjnu 1983 se v Mnichově konalo první mezinárodní setkání evropských lavinových výstražných služeb, po kterém následovala další pravidelná setkání. Průlom nastal o deset let později v roce 1993 ve Wildbad Kreuth: Bernd Zenke, vedoucí bavorské lavinové výstražné služby, se zasadil zejména o standardizaci stupňů lavinového varování. V intenzivních kolech jednání a konzultací a v mnoha předběžných a individuálních diskusích bylo dosaženo dohody. V dubnu 1993 konečně nadešel čas: od té doby platila Evropská stupnice lavinového nebezpečí.
Nejdůležitějšími parametry nové pětistupňové výstražné škály byly stabilita sněhové pokrývky a pravděpodobnost spuštění lavin - a to platí dodnes. V následujících letech se k pracovní skupině lavinových výstražných služeb připojilo i mnoho mimoevropských zemí, takže 5stupňová stupnice lavinového nebezpečí se nyní používá téměř po celém světě. Obrovské výhody evropské stupnice lavinového nebezpečí pro uživatele a lavinové výstražné služby Velké výhody, které evropská stupnice lavinového nebezpečí přináší uživatelům situačních zpráv a také lavinovým výstražným službám, jsou zřejmé: stupně nebezpečí lze mezi sebou lépe porovnávat a zkušení uživatelé mohou mezi sebou porovnávat kvalitu příslušných lavinových výstrah.
Stejně tak je to výhodné pro předpovědní pracovníky: standardizovaná stupnice nebezpečí usnadňuje porovnávání sousedních regionů. Standardizovaná stupnice nebezpečí jako "základní jazyk" všech lavinových výstrah také usnadňuje výměnu zkušeností. Zvláštní zásluhou lavinové výstražné stupnice je, že se stala nejdůležitější základní součástí v současnosti používaných metod kontroly rizika: obrovský úspěch metod kontroly rizika, jako je metoda redukce, sněhová karta & Co. by byl bez standardizované stupnice stěží myslitelný. V současné době je pětibodová stupnice široce akceptována uživateli. Michael Larcher, vedoucí výcviku Rakouského alpského svazu, shrnuje význam Euroscale: "Evropská stupnice lavinového nebezpečí je prostě geniální: kdyby neexistovala, musela by být vynalezena!"Zdroj: Sezónní zpráva Rakouské lavinové výstražné služby za rok 2012/2013. Viz str. 192 a násl. Ke stažení celé výroční zprávy zde...
