Zítřejší sníh | Proč je lyžování politické

Toto měl být vlastně příspěvek o udržitelném poklesu. A já opravdu nemám rád texty, které začínají slovem "vlastně". Zní to jako flákání. Ale ono to tak ani není myšleno. Protože když jsem v pátek odpoledne stál na demonstraci Fridays for Future na mnichovském Königsplatzu a stále jsem neměl háček pro svůj další text do tohoto sloupku, ptal jsem se sám sebe, proč by to mělo být zase o vybavení. Koneckonců, o PFC a ekoznačení jsem psal už dvakrát. Lyžování není jen o vybavení a oblečení. Kvůli tomu to přece neděláme. Jednoduše řečeno, děláme to proto, abychom se na horách dobře bavili. Abychom unikli každodennímu životu. Abychom si vyčistili hlavu. Nejlépe v nedotčené přírodě, alespoň takový je ideál, a především se spoustou a spoustou sněhu.

Vzhledem k současným debatám o klimatu se to však zdá být ohroženo. Klimatické změny lze jen těžko zastavit a je možné, že zůstaneme pozadu nebo se budeme muset alespoň trochu přizpůsobit. Ale protože se lidé obávají budoucích sněhových srážek, mělo by se lyžování stát politikou? Prosím ne, říkám si v první chvíli. Protože ignorovat umím dobře. Ignorovat. Schovávat se v lyžařských filmech a prašanu. Vnímat krásné věci ve sportu. Proto zakládám petice, píšu maily politikům nebo organizuji demonstrace? Tam se nutně nevidím.

Dokud se neplánují nové lanovky tam, kam lanovky prostě nepatří - ne za těch 30 let, co lyžuju, a ne v budoucnu. Dokud se na mé oblíbené pláži během letní dovolené nevyplavou malé kousky plastu. Dokud neroztají ledovce, na kterých jsem v létě trénoval. Pak se i já stanu politicky aktivní. A nějak je to docela jednoduché. Angažovat se, spolupracovat s nevládními organizacemi a chodit na demonstrace a stávky za klima je jedna věc, volit je věc druhá. A nejen ve federálních nebo zemských volbách. S křížkem po funuse. Ale v každodenním životě. Svými penězi.

Vždyť všechno, co děláme, ať už jsme nebo nejsme lyžaři, je politické a vysílá to nějakou zprávu. Jakým autem jezdíme, jaké vybavení nosíme a kde ho kupujeme, kde pracujeme a především kam jezdíme na dovolenou. Můžeme si vybrat lyžařské středisko, které má obrovské plány na rozšíření a na přírodu se dívá skrz prsty, nebo můžeme jet do středisek, která se snaží být klimaticky neutrální a šetrná k životnímu prostředí. Můžeme si kupovat oblečení od výrobců, kteří pracují na principu "fast fashion", nebo investovat do firem, které vyrábějí poctivě a šetrně k životnímu prostředí, a třeba se i zapojit do nevládních organizací. Protože slovy Spolkové agentury pro občanské vzdělávání: "Politika znamená jakýkoli druh ovlivňování a utváření, jakož i realizaci požadavků a cílů, ať už v soukromé, nebo veřejné oblasti."

.

Je to samozřejmě obtížné, když to pokaždé rozdělíme na jednotlivé úrovně. Když se zdá, že se musí omezovat jen průměrný nadšenec zimních sportů, zatímco politici a průmysl nedělají nic a prostě pokračují jako dřív. To rychle vyvolá vzdorovitou reakci "Proč bych se měl omezovat, když ostatní ne". To je pochopitelné. A my přece chceme lyžováním těmto věcem uniknout. Prostě plýtvat myšlenkami na to, kde udělat další oblouk v prašanu. Já to cítím stejně. Dokud se také nestanu obětí. Pak už se dobrovolně neomezuji ve svém jednání, ale stávám se reaktorem. A pokaždé si říkám: "Možná jsem tomu mohl zabránit." A taky si říkám, že jsem to mohl udělat. Možná bychom měli rozčarování z politiky mezi lyžaři čelit dostatečně brzy. Namísto reaktorů zmutovat v aktéry - a to nejen při rozhodování o dalším odbočení. Ale také při rozhodování o tom, kam dáme v příštích volbách svůj křížek a kterému hlasu dáme své peníze v odvětví zimních sportů.

PS: Příspěvek na férové sjezdovky tu samozřejmě bude i nadále.