Nejprve vás vítáme v nové týdenní rubrice PowderGuide! V rubrice Schneegestöber se nebudeme jen tak přehrabovat ve sněhu: prioritou budou aktuálně pozorovatelné procesy ve vývoji sněhové pokrývky a jejich vliv na lavinové nebezpečí - ilustrované sněhovými profily a jejich interpretací. Často se dostaneme k jádru věci pomocí modelování a extrémních zjednodušení nebo hyperbolického jazyka - abychom se více zaměřili na podstatné věci. Ojediněle se podíváme i na další oddělení Winter a Brettlrutschen. Schneestöberer si vyhrazuje právo zařadit i provokativní či cynické názory a vítá živé diskuse. Na konci každé sněhové nadílky najdeme mnemotechnickou pomůcku - jednoduše k zapamatování. To'je vše k obecnému bla bla. Dnes se podíváme na laviny v prvních nádeších sezóny.
Výchozí situace
V říjnu přišlo při dvou lavinových událostech v Zillertálských Alpách o život celkem pět lidí. Tyrolský deník přinesl titulek "Lavinové nebezpečí v Tyrolsku: situace není pozitivní". Titulek "Co stojí za lavinami v říjnu?"" krásně ilustruje bohužel opakující se názor, který často spojuje laviny v německy mluvících zemích s měsíci prosinec až duben. Obě nehody jsou v podstatě způsobeny souhrou nešťastných okolností. Zejména v případě té na Olpereru by málokdo očekával, že se zde bez předchozího vyšetřování sněhové pokrývky mohla vytvořit slabá vrstva, aby se v ní mohl zlom rozšířit tak daleko - přesto jsou laviny v tomto ročním období možné. K tomu se přidal čerstvý ujetý sníh a extrémní strmost severně orientovaného svahu. Tím se dostáváme k lavinové problematice, která je problematická především na podzim:
Nový sníh &; závěje
"Cítit &; myslet jako lavina" je stále jedním z nejlepších předpokladů pro posouzení lavinového nebezpečí s existujícími základními znalostmi, a to i bez situační zprávy nebo bulletinu. I když je v údolích ještě (nebo: už) zeleno, nemá to nic nebo jen málo společného se stavem sněhu a jeho afinitou k masové migraci ve vyšších polohách. Pokud bydlíte v nadmořské výšce nad 1500 metrů (jako Schneestöberer), je o něco snazší "vžít se do situace sněhu a lavin", protože jste blíže dění.
Přesto byste měli co nejvíce ignorovat jarní horečku nebo podzimní depresi obyvatele údolí a pomocí webových kamer, meteorologických stanic, dobré předpovědi počasí a samozřejmě meteorologického blogu si předem udělat přesný obrázek o situaci a před první žraločí seancí ještě mladé zimy zkombinovat dostupné údaje se svými široce založenými lavinovými znalostmi. Za tímto účelem se nejprve zamyslíme nad čerstvým sněhem a závějemi: Kolik napadlo sněhu? Odkud foukal vítr? Jak silně foukal? Jak dlouho foukalo? A především: kolik času a při jaké teplotě uplynulo od doby, kdy se naposledy mohl tvořit ujetý sníh?
Sníh, stejně jako mnoho jiných materiálů, je tím křehčí, čím je chladněji - jednoduše řečeno: snadněji se láme. To znamená, že čím je čerstvý ujetý sníh chladnější, tím snáze se láme. Pokud se budeme zabývat pouze problémem čistého ujetého sněhu bez ohledu na další interakce, platí následující: čím více času uplyne od vzniku ujetého sněhu, tím menší je pravděpodobnost, že se sněhová zrna "srostou" (spečou). Tento proces je rychlejší při vyšších teplotách.
Proto jsme se naučili, že chlad nebezpečí zachovává, zatímco teplo přispívá k rychlejšímu usazování a snížení nebezpečí. Extrémní případy sahají od závějí, které mohou být narušeny jen na několik hodin, až po závěje, které mohou být narušeny na desítky dní. Časové okno se často (ale zdaleka ne vždy!) pohybuje v rozmezí jednoho až tří nebo čtyř dnů. Na blogu LWD Tyrolsko si můžete přečíst o nehodě na Olpereru: "Jediné poučení z této nehody je, že s nebezpečím ztvrdlých sněhových desek je třeba počítat minimálně několik dní po bouřce, bez ohledu na roční období!
