Velký teplotní rozdíl v několika centimetrech sněhové pokrývky podporuje přeměnu nánosů. V důsledku toho se mohou tvořit tenké hranaté vrstvy, které se vyskytují převážně na velkých plochách. Počínající slabá vrstva se může tvořit na všech expozicích, ale stále častěji se vyskytuje na sluncem exponovaných terénech, jako tomu bylo v zimě 2018-2019.
Úhlové krystaly se navíc netvoří bezprostředně během sněžení nebo po něm, ale až v následujících dnech. Kdy a v jakém rozsahu se slabá vrstva vytvoří, se ukáže až v průběhu času.
V kombinaci s gm. 4 se obvykle tvoří také tající tvrdá vrstva. Buď se relativně teplý povrch sněhu zpevní poklesem teploty, nebo se studený povrch sněhu zvlhčí nástupem oteplení (např. při mokrém sněžení nebo dešti), což může rovněž vést k vytvoření tenké vrstvy roztátého sněhu.