Sněhová bouře 7 2019/20 | Přiřazení sněhových vrstev k určitým časovým obdobím

Přečtěte si profil: Steintalspitze, 02/01/2020, 2670m, SE, 36°

Jsme na velmi strmém jihovýchodním svahu. "Velmi strmý" znamená vždy sklon svahu mezi 35° - 40°. Vše, co je strmější než 40°, se nazývá "extrémně strmé", vše od 30° - 34° se nazývá "strmé" a vše < 30° je "středně strmý" terén. Toto je oficiální definice lavinových výstražných služeb. Leží zde asi 150 cm sněhu ve dvanácti vrstvách. Na první pohled zde není žádná výrazná slabá vrstva, protože modré šrafování (= tvrdost vrstvy) není nikde silně zapuštěno doprava. Na druhou stranu můžeme vidět několik odklonů šrafování doleva. Jedná se o kůry. Mohou to být větrné krusty nebo krusty skloviny. V tomto případě rozeznáváme čtyři poměrně tenké tající kůry rozložené v celé hloubce sněhu.

V horní oblasti (zelené) sněhové pokrývky jsou patrné známky dřívější akumulační přeměny. Tu lze rozpoznat podle existujících hranatých krystalů. Ve spodních dvou třetinách profilu (hlavně modrá oblast) jsou patrné známky dřívější degradační přeměny, tj. kulatozrnný sníh a hranaté zaoblené krystaly - a také strmý teplotní gradient, který nadále podporuje degradační přeměnu. Protože však úhlově zaoblené krystaly byly dříve krystaly úhlové, víme také, že konstruktivní přeměna zde probíhala již dávno. Přítomna však byla i přeměna tavením: Na jedné straně při vzniku tavných kůr a na druhé straně v nejspodnějších vrstvách při vzniku tavné formy. Tyto kůry vznikaly buď vlivem deště, nebo vysokých teplot či slunečního záření. Vlhké tající formy v nejnižší vrstvě se pravděpodobně přeměnily vlivem zemského tepla.

Přiřazení sněhových vrstev k určitým obdobím sněžení nebo obdobím přeměny může být velmi snadné, velmi obtížné nebo vůbec nemožné. Podobně jako Sherlock Holmes musíte pečlivě zaznamenat všechny důkazy a spojit je s tím, co se stalo. Pouze z krust lze vyvodit přesné závěry o jednotlivých fázích sněžení nebo jemného počasí. Od 0 do 40 cm leží sníh od silného sněžení až do 18. listopadu s následnou fází pěkného počasí. Během této fáze se sněhová pokrývka na velmi strmých osluněných svazích v této nadmořské výšce usadila a povrchově zvlhla. Tato povrchově vlhká vrstva se následně stala tající krustou. Na této tající krustě pak opět sněžilo až do 3. prosince. Než následovala další fáze pěkného počasí. Mimochodem, v tomto období byly opravdu dobré podmínky! Povrch sněhu se opět zvlhčil a poté se vytvořila krusta. Proto lze sněhovou pokrývku o výšce 40 až 60 cm přičíst sněžení v prvních prosincových dnech. Od 60 - 85 cm opět stejná hra: sněžení, příznivé počasí, tvorba krusty na povrchu sněhu. Od 21. prosince je sněhová pokrývka vyšší než 85 cm.

Díky strmému teplotnímu gradientu ve spodních dvou třetinách tyto vrstvy nadále degradují. A vzhledem k plochému gradientu u povrchu se nejsvrchnější oblast během dne a v noci stále zvětšuje. Směr gradientu na povrchu sněhu se však během dne vlivem slunečního záření mění. Když svítí slunce, je na povrchu mnohem tepleji než o několik centimetrů níže. Odpoledne, večer a v noci se povrch na tomto jihovýchodním svahu opět výrazně ochladí a je mnohem chladnější než sníh o několik centimetrů hlouběji ve sněhové pokrývce. Výstup je však stejný, velký teplotní rozdíl zůstává. Přeměna nánosů mění pouze směr růstu krystalů se směrem sklonu. Typ růstu krystalů však závisí pouze na síle gradientu, nikoli na jeho směru. Pouze v denních přechodných obdobích při východu a západu Slunce se na velmi krátkou dobu vyskytuje víceméně izotermní sněhová pokrývka, tj. mírný nebo jen malý teplotní gradient. V tomto období opět nakrátko nastupuje degradační přeměna.

Kombinace povrchové, konstruktivní přeměny a degradační přeměny v hlubších vrstvách je optimálním způsobem, jak dále snížit riziko lavin a zároveň zachovat prachový sníh. Horní vrstvy se uvolňují a vytvářejí tzv. prašanový vlas. Jedná se o sníh, který syčí jako firn, ale pro lyžování je podobný prašanu. Nejedná se však již o prachový sníh z čerstvého sněhu, ale o prachový sníh ze starého sněhu, který byl přeměněn za účelem jeho vytvoření. Povrchové vrstvy navíc ztrácejí svou vhodnost pro sněhovou desku.

Současně se případné slabé vrstvy hlouběji ve sněhové pokrývce díky degradační přeměně opět lépe spojují. Stávají se kompaktnějšími a krystaly se zmenšují. Naopak povrchová degradační transformace nebo mechanická transformace (tvorba ujetého sněhu) v kombinaci s hlouběji ležící konstrukční transformací (tvorba slabých vrstev) má přesně opačný účinek: zvyšuje se riziko lavin a zároveň se snižuje kvalita sněhu.

Poznámka: Transformační procesy probíhají v nejmenším prostoru. Důležitý není rozdíl teplot od povrchu k zemi, ale vždy od jednoho krystalu sněhu k druhému. To vysvětluje, proč mohou všechny typy přeměn probíhat současně na různých místech sněhové pokrývky.